Není pochyb, že zástava srdce je život ohrožující stav. Pokud totiž náš nejpilnější sval přestane pumpovat krev, tělo přichází o možnost okysličení, což má na každý z orgánů devastující dopad. Záleží na tom, jak dlouho je bez kyslíku. Nejrychleji a nejfatálněji zástava oběhu dokáže poškodit mozek.
Co se dozvíte v článku
„Člověk se zástavou srdce a dechu se ocitá ve stavu klinické smrti,“ vysvětluje Jan Bělohlávek, primář 2. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (LF UK) a pražské Všeobecné fakultní nemocnice (VFN).
Zástavu srdce přesto lze přežít, pokud organismus nezůstane bez kyslíku. Tedy pokud je bezprostředně zahájeno oživování. A pokračuje až do doby, kdy buď tep znovu naskočí, nebo je pacient připojen na mimotělní krevní oběh, tzv. ECMO (mimotělní membránová oxygenace).
Proč je oživování důležité? Pokud člověku přestane bít srdce a nedýchá, v krvi má stále určitý objem kyslíku. A jeho orgány jej dokáží ještě nějaký čas, aniž by se člověk nadechl, využít. Musí být ale zachován oběh krve. Funkci srdce proto musí buď nahradit masáž (nepřímá ve formě resuscitace, či přímá, pro níž je nutné chirurgicky otevřít hrudník), nebo přístroje. Pokud se tep po srdeční masáži neobnoví, okysličení po delší dobu dokáže zajistit právě ECMO.
Přežít lze i hodinovou zástavu
Ročně v České republice prodělá zástavu srdce odhadem 6000 až 7000 lidí. Jen v Praze jich je 500 až 700, z toho 150 z nich končí v péči VFN. Podle Jana Bělohlávka třetina z nich potřebuje podporu v podobě ECMO.
Postup záchrany pacientů se zástavou oběhu na začátku listopadu novinářům detailně popsali lékaři z pražské Všeobecné fakultní nemocnice (VFN), kde je centrum specializované na léčbu srdečních chorob včetně stavů souvisejících se zástavou.
Zatímco ještě nedávno čeští specialisté dokázali zachránit člověka, kterému srdce netlouklo dlouhou třičtvrtěhodinu, dnes je tato hranice posunutá. Lékaři bojují o život i u těch, kterým srdce nebije hodinu. „Před deseti nebo patnácti lety by tito lidé neměli šanci na přežití,“ uvádí primář Jan Bělohlávek.
Nyní činí šance na přežití, alespoň dle zkušeností z VFN, 25 až 32 procent. Hodinovou zástavu tedy přežije každý třetí či čtvrtý pacient. A někteří, aniž by si z ní odnesli trvalé následky. Čím kratší ovšem zástava je, tím vyšší procento pacientů přežívá a zvyšuje se šance na opětovný návrat do života.
Jedním z pacientů, jenž takto dlouhou zástavu nedávno přežil, byl muž z Dánska. Srdeční zástavu utrpěl na kongresu v Praze. Po příjezdu do VFN následovala katetrizace, při níž lékaři ošetřili ucpanou věnčitou cévu. Po dohodě s jeho zahraničním ošetřujícím lékařem mu ve VFN ještě následně provedli bypass, tedy přemostění srdeční cévy. Po zotavení dostal od lékařů sérii preventivních doporučení a odcestoval domů. „A to bez jakýchkoliv neurologických komplikací,“ podotýká kardiolog Jan Bělohlávek.
Přečtěte si také:
Někdy stačí zraněnému jen zaklonit hlavu, říká záchranář. Zapadlý jazyk je nesmysl
Proč pacient neumře
Roli v tom, zda takto dlouhou zástavu srdce může pacient přežít, hrají mimo jiné dva klíčové okamžiky. Prvním je to, jak rychle přijde resuscitace. Hodina bez tepu totiž neznamená, že tělo vydrží hodinu bez oběhu krve. Nepřímá masáž srdce proto musí přijít bezprostředně po kolapsu. Hraje se o minuty. „Pokud pacient není sedm, deset minut, než přijede záchranná služba, oživován, jeho prognóza je špatná. Proto je důležité, aby mezi laiky bylo povědomí o první pomoci,“ vysvětluje Jan Bělohlávek.
Abyste zástavu srdce přežili, musí tedy kolaps přijít před svědky. Pokud se člověku zastaví srdce v bytě, kde je v tu chvíli sám a nikdo do pár minut nepřijde, je prakticky jisté, že nepřežije.
Jiné to je, pokud k zástavě srdce dojde v chladnu. Třeba když se topí dítě ve studené vodě. Nízká teplota totiž způsobí, že organismus zpomalí své klíčové funkce, takže spotřebuje i mnohem méně kyslíku. Při zástavě oběhu je tedy větší šance na přežití i při resuscitaci zahájené po více než desítkách minut od zástavy. Proto také řízené podchlazení pomáhá lékařům při operacích srdce či mozku.
„Tolerance srdeční zástavy je u pacientů velmi variabilní. To, zda pacient přežije, nebo ne, nedokážeme hned při příjmu říci. Rozhodují o tom první hodiny a dny po srdeční zástavě,“ podotýká Jan Bělohlávek.
Když můžeme, pomůžeme
V souvislost s resuscitací VFN na tiskové konferenci upozornila na zajímavý fakt. Velmi často resuscitaci zahajují náhodní svědci, kteří většinou nemají zdravotnické vzdělání. Alespoň v metropoli, s níž mají zkušenosti lékaři Komplexního kardiovaskulárního centra VFN: „Pacientům, kteří zkolabují na ulici, až v 80 procent poskytnou první pomoc laici,“ uvádí tisková zpráva VFN. Zkušenosti z této nemocnice tedy hovoří proti přesvědčení, že lidé jsou ignoranti, kteří člověka v bezvědomí překročí a jdou dále, aniž by mu pomohli. Samozřejmě roli hraje i fakt, že svědky kolapsu jsou příbuzní či blízcí pacienta, kteří se snaží jej oživit, a to třeba i na základě pokynů operátorky záchranky.
Další klíčovou roli pro přežití hodinové zástavy srdce sehrává výdobytek moderní medicíny – přístroj umožňující mimotělní oběh. Laikům je z dob covidové pandemie známý pod zkratkou ECMO. VFN tyto přístroje používá už 16 let a v současné době jich má osm. A mimochodem, mimotělní membránovou oxigenaci díky tomu dokáže poskytnout i těm úplně nejmenším dětem.
Pokud se stane, že záchranná služba přiváží pacienta, kterému se oběh zatím nepodařilo obnovit, což je při příjmech ve VFN zhruba v polovině případů, lékaři ihned pacienta napojují právě na ECMO. Děje se tak prostřednictvím tepny v třísle.
Jak vypadá příjem v nemocnici
VFN novinářům v souvislosti se záchranou života po srdeční zástavě ukázala reálný záznam z příjmu čtyřiatřicetiletého pacienta, kterého do nemocnice přivezla sanitka čtvrt hodiny před začátkem tiskové konference.
Záběry, z nichž je kvůli anonymitě pacienta odebrán zvuk i rozrastrován obličej ošetřovaného, jsou pro laika velmi působivé. Jako první pozornost přitáhne rozměrný píst, který velmi silně a rychle stlačuje hrudník pacienta v bezvědomí. Píst nahrazuje ruční masáž srdce, takže uvolňuje ruce záchranářům a šetří jejich síly. Aby píst mohl správně fungovat, pacientovi k němu zdravotníci připevní bezvládné ruce, takže ty jsou zvednuty do výšky, což působí na první pohled bizarně.
Pozornost následně upoutává rychlost práce zdravotníků i jejich souhra. Ačkoliv jde znát, že roli hraje každá vteřina, záchrana probíhá systematicky – nikdo v prostoru nevlaje
, nikdo chaoticky nepřebíhá. Každý ve chvíli příjmu ví přesně, co má dělat. V týmu, který pacienta ve VFN přebírá od záchranářů, je odhadem šest lidí.
Posledním výrazným bodem videa je právě okamžité napojování pacienta na ECMO prostřednictvím tepny v třísle. Pro práci využívají lékaři speciální sadu kanyl. Pro každého pacienta se používá vždy nová. Z tepny po jejím proříznutí okamžitě vytryskne krev a potřísní pláště lékařů. Není jí ale, překvapivě, až tak mnoho. Lékaři vstup do tepny kvůli napojení na ECMO provádí postupně, v mezičase všechny hadičky pečlivě svorkují.
V závěru krátkého videa jde ještě vidět, že pacient začíná sám dýchat.
Proč se srdce zastaví
Příčinou zástavy srdce je velmi často infarkt. Tedy ucpání některého z přívodů krve do srdce. Infarkt stojí za cca 60 procent zástav ošetřených ve VFN. Další častou příčinou je ischemická choroba srdeční, tedy nedostatečné okysličování v důsledku zúžení tepen.
V řadě případů ovšem lékaři příčinu kolapsu nezjistí. „Proč někdo zástavu utrpí a jiný ne, to vám nedokážeme říci. Zástavu také nedokážeme předem předpovědět,“ odpovídal na otázky novinářů přednosta 2. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN Tomáš Grus. Podle něj existuje celá řada rizikových faktorů. Patří mezi ně i genetická výbava nebo třeba i stres. Ve VFN ošetřili i devadesátiletého seniora, kterému se srdce zastavilo po hádce se spolubydlícím v domově seniorů. Zástavu přežil.
Bez určené příčiny zůstávají zejména zástavy srdce, jež nastaly u mladých pacientů. „Ty nejsou tak neobvyklé, jak by se na první pohled mohlo zdát,“ říká Jan Bělohlávek.
Mladí pacienti se v současné době pod ruce lékařů dostávají častěji, než tomu bylo řadu let nazpět. Důvody mohou být nejméně dva. Prvním je, že do péče nemocničních lékařů se díky sofistikovanějším metodám nyní dostávají lidé, kteří by jindy zemřeli hned na ulici nebo v péči záchranářů. Dalším je ten, že klesá věk pacientů s infarktem či ischemickou chorobou srdeční, jež patří mezi časté příčiny zástavy srdce.
Proč se srdce zastavilo, dodnes neví ani jedenačtyřicetiletý Jaroslav Pěkný. Zkolaboval po tréninku boxu před pěti lety. V nemocnici strávil týden. Měl štěstí, dokázal se vrátit do běžného života. Nicméně dodnes musí docházet na kontroly. Ze začátku byly téměř denní, teď jsou jednou za půl roku. „Samozřejmě riziko, že se zástava zopakuje, existuje. Ale pokud jsem pod dohledem, problémy a jakékoliv náznaky toho, že něco není v pořádku, se dají hned řešit,“ říká Jaroslav Pěkný.
Víte, jak má vypadat resuscitace po zástavě oběhu?
A co je dál…
Pokud je příčina zástavy známá, lékaři ji musí odstranit. Většinou to znamená, že se pokusí zprůchodnit, případně vyztužit některou z tepen, díky které v srdci cirkuluje krev.
Další metodou, jak srdci pomoci, je přemostění nefunkční části tepny, tzv. bypass. Ten se provádí pomocí tepenných štěpů nebo žil odebraných z nohou. Mezi moderní metody patří také vyztužování oslabené stěny síťkou umísťovanou vně tepny.
Naprostou většinu operačních výkonů tohoto typu provádíme na bijícím srdci, což je technicky náročnější pro chirurga, ale méně zatěžující pro pacienta,
vysvětluje přednosta Tomáš Grus. Výhodou takto vedené operace je nižší zátěž pro srdce i celý organismus. Operace trvá kratší dobu, pacient má při ní menší krevní ztráty. „Taková operace také méně zatěžuje ledviny a plíce nemocného,“ doplňuje Tomáš Grus.
Pokud je třeba opravit pouze jednu, hlavní tepnu na srdci, volí chirurgové miniinvazivní zákrok. Při něm s pomocí krátkého řezu pod prsní bradavkou odeberou vnitřní prsní tepnu a tou přemostí postižený úsek koronární tepny.
U starších a nemocných pacientů postupují ve spolupráci s kardiology cestou takzvané hybridní revaskularizace myokardu, kdy provedou drobnou operaci a ostatní zúžené tepny na srdci ošetří katetrizačně s pomocí stentů.
Obecným trendem je časná pooperační rehabilitace. Pacienti se probouzí za několik desítek minut po operaci. „Po dospání pacientovi tlumíme pooperační bolest léky a už druhý den začíná rehabilitovat,“ dodává Tomáš Grus. Nevyžaduje-li pacient implantaci např. defibrilátoru, pak je šestý či sedmý den po operaci propuštěn z nemocnice, buď domů, nebo odjíždí přímo do lázní.
Přežít, ale v jakém stavu?
Dnes se ale neřeší jen otázka toho, zda pacient zástavu přežije, ale zejména to, s jakými zdravotními následky. „Srdeční zástava dlouhá desítky minut vede v každém případě k poškození zdraví, které může být dlouhodobé či trvalé,“ popisuje kardiolog a lékař intenzivní medicíny Jan Bělohlávek.
Pro pacienta je proto často velmi obtížné vracet se do běžného života, do práce. Roli následky mohou mít také při obnovování partnerských a rodinných vztahů. „Je to tak zásadní životní okamžik, že se může stát, že pacient potom má řadu psychických, fyzických, nutričních, resocializačních i jiných problémů,“ dodává Jan Bělohlávek.
Mezi nejobávanější komplikace patří poškození mozku. Pacient v takovém případě má doživotní postižení, které může vyžadovat nepřetržitou péči, což je pro něj i jeho okolí velmi vysilující. Další, život ohrožující komplikací je multiorgánové selhání.
ČLÁNKY DO MAILU