Ačkoliv mi holubi ani jiná zvířata nijak nepřekážejí, skutečně se stydím za principielní řešení tzv. pána tvorstva. Hubit a trávit holuby i jiné tzv. "přemnožené" živočichy pomocí nástražných systémů a jedů, které mohou ublížit či způsobit nepředstavitelná muka ústící v bolestivou smrt řadě jiných, užitečných či vzácných tvorů, to je podle mě primitivismus. Existuje přeci řada přirozených predátorů (ať už jako plašení, nebo jako vyšší stupeň potravní pyramidy). Podle mě je to jako chtít ušetřit za benzín na trase Praha-Brno tím, že svůj vůz nechám naložit na kamion, který tam mě a mé auto doveze. Je to krajně nekoncepční. Když pominu alibistická měřítka člověka, co vlastně označuje pojmy "přemnoženost" a "nemocnost", musím se smát i plakat zároveň. Člověk by mohl být podle stejných zoologických měřítek, jaké užívá sebestředně na druhé, směle nazýván na této planetě jako "přemnožený" druh (a to pominu-li nenapravitelné enviromentální zločiny). A pokud je v holubích, ale i jiných populacích, nemocnost kolem 5% (nemocný jedinec však zpravidla rychle hyne nebo jej pozře predátor), pak "nemocnost" člověka je dlouhodobě (statistiky posledních 150 let) kolem 38%, a spíše se zhoršuje... Co k tomu mám dodat? Snad jen že jako lidé nepřestaneme posuzovat všechno ostatní podle aktuálního stavu vlastní přemnoženosti, své arogance, což asi nebude nikdy. Nebo snad až budeme všichni přirozeně uctivější k životu samotnému. Ale tam bude výsledek bohužel zatím nejspíše obdobný... ACh jo.