O homeopaticích je toho spousta napsáno – například i na tomto i jiných webových portálech. Ty články a diskuse k nim mne již dříve docela zaujaly. Zaujaly mne především tím, co se v nich o homeopaticích neobjevuje. Dovolil bych si nyní volnou formou udělat takový doplňkový článek pro ty, které toto téma již také zaujalo a něco malinko o něm vědí.
Homeopat, který by léčil pouze podle návodu k homeopatickému léčivému přípravku, by především žádným homeopatem nebyl. Byl by to v podstatě jen takový „klaun homeopatie“.
Jak fungují homeopatika?
Snad největší problém homeopatik je v tom, že vůbec nikdo neví a nikdo vědecky neprokázal, jak tyto přípravky vůbec fungují. Neznáme jejich absolutně základní mechanismus účinku v lidském organismu. To je velký rozdíl od té podoby naší neznalosti, kdy například nevíme, jak účinkuje určitý extrakt z nějaké byliny. U extraktů z bylin však obecně víme, že musí účinkovat nějaké molekuly látek, které se účastní klasických fyziologických reakcí. Nevíme však zatím, které molekuly to jsou a kterých reakcí a jak se účastní. U homeopatik však neznáme dokonce ani toto obecné působení. Proč?
Protože homeopatika se vyrábějí tak extrémním ředěním látek, že ony léčivé bílé kuličky obsahují někdy desítky, někdy pouze jednotky a někdy snad i vůbec žádné molekuly původních účinných látek.
Pokud dnes někdo prohlásí, že homeopatika účinkují mechanismem absorbce temné energie nebo jejich aurální pole interferuje s iontovými kanály biomebrán, případně, že našemu tělu mohou skrze homeopatika pomáhat duchové zemřelých předků – má možná pravdu. Co my dnes víme o tom, co všechno ještě vůbec nevíme? U homeopatik nemůžeme takovým řečníkům ani zcela 100% odpovědět, že se jednoznačně mýlí, protože homeopatika přece účinkují TAKHLE, když to sami nevíme. (Existují sice různé teorie vysvětlující mechanismus účinku homeopatik, ale nejsou vědecky prokázané a nejsou všeobecně přijímány odbornou obcí. Navíc je těchto teorií více a jsou dosti různé. Je také velmi inspirativní si projít, jak byla různě odůvodňována účinnost homeopatik na počátku tohoto oboru a poté v průběhu posledních 30–50 let.)
Vyberte si
A proto každý z nás, dříve než se pustí zhurta do názorů někoho jiného, si musí uvědomit nejdříve svůj vlastní názor – tedy alespoň v jeho základech, na kterých je postaven. Proto si nyní vyberte: Buď budete zastánci té teorie, že u homeopatik nám skutečně účinkují v lidském těle jednotky molekul účinných látek – a zkrátka to nějak zvládnou celé rozjet a „nakopnout“. (Přestože i ty nejúčinnější jedy v přírodě působí na člověka až v dávce několika nanogramů – a to jsou obrovské počty jednotlivých molekul.)
Nebo budete zastánci varianty druhé, že homeopatika na lidský organismus působí něčím jiným než molekulami původní účinné látky. (Například nějak pozměněnými či zformovanými molekulami vody, nebo i čímkoliv jiným. Jde o variantu obecně doplňkovou, proto třetí varianta už neexistuje.)
Sliny a slzy jako homeopatika?
Pokud nyní natáhnu do svého chřípí prašný vzduch v Praze, dovolím si v duchu varianty první tvrdit, že jsou v tom objemu nádechu tři molekuly z kachních jater. (Z jater a srdce jistého druhu kachny je vyrobeno např. homeopatikum Oscillococcinum.) Když potom spolknu slinu – šup mám v sobě možná účinnou složku nějakého homeopatického léčivého přípravku. A vlastně vůbec ne jednoho – ale snad přímo tisíců různých homeopatik, protože v tom nádechu je v minimálních molekulárních koncentracích ještě bůhvíco dalšího. Pravda, zrovna molekuly kachních jater v Praze, plné čínských restaurací, se ze vzduchu budou nasávat asi v mnohem větších koncentracích. – To bude přímo homeopatický dryák, ten vzduch v Praze…
SERIÁL: Tajemství homeopatie aneb léčba, která budí emoce:
Dynamizace a potenciace
Protože „pouhá“ varianta účinku zcela minimálních počtů molekul by z různých důvodů zdevastovala vědecké základy homeopatie, musela homeopatie přijít s něčím unikátním. Tím řešením byla dynamizace a potenciace. To jsou dva procesy, bez kterých účinné homeopatikum údajně nevyrobíte. Potenciace znamená, že se musí provést několikerá ředění v kádinkách pěkně v řadě za sebou a po sobě. Kdybyste vzali dvě molekuly a hodili je přímo do kádinky s vodou – homeopatikum nevyrobíte, protože není zpotenciované. Když ho ale mnohokrát po sobě naředíte tak, aby v kádince s vodou zůstaly právě ty dvě molekuly látky – homeopatikum se už začalo vyrábět.
Druhým procesem je dynamizace. Přesněji řečeno je to protřepávání až pobouchávání, které dodává nějakou energii. Při výrobě homeopatika musíte kádinky podle přesných postupů protřepat a pobouchat, přičemž se i počítají jednotlivé „třepy“ a „buchy“. Pokud netřepete a řádně nepobuchujete, neprovedli jste dynamizaci a vaše homeopatikum bude spíše „k ničemu“.
Napadá mne, jestli nejlepším výrobcem homeopatik není náhodou horská říčka, v jejíž vodě se shora dolů pěkně potenciuje nějaká vzácná látka a krásně se nám dynamizuje o kameny a kamínky. Stačilo by to dole možná přímo stáčet do lékárenských sudů. – Ale to prosím berte s nadsázkou.
Přečtěte si: Jak vznikají homeopatické léky?
Voda je problém
Vodní zdroje jsou problém na celém světě a voda je problémem i u homeopatik. Zastánci druhé varianty (většinou) tvrdí, že při výrobě homeopatik je to naopak voda, která dynamizací a potenciací něco dosud neznámého či známého (?) přebírá od molekul ředěné látky. Ačkoliv ředěná látka posléze prakticky téměř vymizí, pozitivně „pozměněná“ voda nám zůstane. A z této vody vyrobíme bílé kuličky. Tuto zajímavou teorii pouze dosud nikdo nenavázal na legendy lidstva o živé a mrtvé vodě a nevyužil tak ve prospěch homeopatie ještě daleko hlubších tradic. (Živá a mrtvá voda skutečně nejsou pouze pojmy z pohádek, ale vztahovaly se pravděpodobně k minerálním pramenům a vřídlům.)
Problém není až takový problém
Ať si kdo chce, co chce myslí o výše uvedených skutečnostech, nikdo z nás nemůže s jistotou vyloučit, že homeopatika nějakým neznámým mechanismem přeci jen fungují. Od toho tady máme přece terénní klinické studie a jejich exaktní vědeckou metodiku hodnocení. I když neznáme mechanismus, umíme dnes přece zkoumat a odečítat v terénu účinky přípravků proti kontrolním skupinám osob, kterým je podáváno placebo. Kvalitní klinické studie na dostatečně velkých skupinách testovaných osob nám buď poskytnou, nebo neposkytnou empirický důkaz léčebné účinnosti testovaných látek a přípravků.
Teorie homeopatie je problém
Klinické studie o účincích homeopatik, kterými dnes operují homeopatičtí odborníci i lobbisté, však mají velký háček. Mlčí se o něm, protože to je háček nikoliv na rybku, ale háček na pořádnou velrybu. Klinické studie a jejich klasickou metodiku totiž prakticky nelze na účinky homeopatik použít. Příčí se to základům samotné homeopatie. V čem?
Homeopatie nefunguje jako klasická medicína. Jejím základním postulátem (od počátků historie homeopatie) je, že homeopatický lék není lékem pro všechny na jednu konkrétní nemoc, ale je lékem pro jednoho konkrétního člověka. Respektive, teorie homeopatie jako vědy, je postavena na tom principu, že homeopat musí nejprve poznat pacienta, určit jeho konstituční typ (a možná ještě mnoho různých odborných nuancí, kterým vůbec nerozumím, jako je třeba miasma) a právě pro něj poté vybrat vhodný homeopatický léčivý přípravek. Modelově: Dva odlišní lidé, kterým je z pohledu klasické medicíny úplně totéž, mohou být podle teorie homeopatie správně léčeni dvěma zcela odlišnými homeopatiky a není v tom vůbec žádná „zrada“. Podívejte se například na tento text ze serveru Homeopatie.cz. Než jsem ho dočetl, málem mi sice praskla hlava, protože jsem tomu odborně vůbec nerozuměl, ale to naprosto odlišné myšlení homeopatie a její teorie je v něm evidentní. A tomu tedy věřím – že je.
Proto něco jako polypragmázie (požívání více než 7 různých léčivých přípravků u hodně nemocných pacientů) je u homeopatie téměř vyloučené.
Přečtěte si: Bezpečná kombinace léků – čtyři denně. Víc ne!
Není také možné vzít našim seniorům jejich rozpisy léčiv a pěkně jeden lék po druhém zaměnit vždy za nějaké jedno homeopatikum. Takto odlišný princip uvažování však „likviduje“ možnost provádět klasické klinické studie a odečítat jejich výsledky klasickou metodou. Je to trošku složité na představu, ale kdo rozumí designu klinických studií, musí vidět, že to jsou dva významně „nekompatibilní“ teoretické systémy (viz ještě dále).
Co je to placebo?
Dříve než se ještě vrátíme k problému homeopatie a klinických studií, položme si otázku: Co je to placebo? Každý si určitě myslí, že odpověď na tuto otázku zná. Jsem však přesvědčen, že mnozí správnou odpověď neznají. Ta otázka je totiž položená velmi nevhodně. Je to otázka vlastně podružná – je sekundární. Správná primární otázka zní: Co je to placebo efekt? (Bylo dříve vejce nebo slepice? – Placebo nebo placebo efekt?)
Placebo efekt je reálná změna fyziologického stavu lidského organismu, která je vyvolána a nastartována vždy a zcela obecně nějakým OČEKÁVÁNÍM pacienta. (Placebo efekt je poté změna příznivá. Tzv. nocebo efekt je změna nepříznivá.) Naše psychologie zkrátka dokáže spouštět různé a různě efektivní reálné fyziologické kaskády vedoucí nebo směřující k sebeuzdravení nebo zlepšení zdravotního stavu. (To dnes snad zpochybňuje málokdo.) Proto bez vyvolání nějaké formy a podoby očekávání nelze vyvolat ani placebo efekt. Velmi zajímavá a velmi nejednoznačná je poté aplikace této teorie působení placebo efektem na velmi malé děti (0–1,5 roku) a na zvířata.
Čtěte také: V čem pomůže homeopatie dětem?
Placebo je poté vlastně úplně cokoliv, čím lze vyvolat nebo podpořit očekávání uzdravení. Je to tedy velmi široký pojem, který jsme si v klasické medicíně zcela nevhodně zúžili. Zúžili dokonce tak, že jej dnes někdo chápe pouze jako tabletku bez účinné látky. Pokud však někdo definuje, že placebo je tabletka bez účinné látky – no pak to bohužel placebo bude. Poté ale rozhodně bude existovat také placebo efekt bez placeba a placebo efekt placeba bude menší než placebo efekt reálný.
Protože placebo efekt může být vyvolán úplně každým faktorem, který je způsobilý vyvolat či prohloubit nějaké naše pozitivní očekávání, má svůj placebo efekt také metoda, při které je pacientovi hmotné placebo podáváno. Není zkrátka vůbec jedno, jakým způsobem léčíme své pacienty a jak k nim přistupujeme. Způsob terapie, autorita a důvěryhodnost lékaře, míra důvěry pacienta – to vše se spolupodílí na celkové míře placebo efektu – a ještě i mnoho dalšího. (Bylo například prokázáno, že placebo efekt je signifikantně vyšší, pokud sám lékař věří, že léčí lékem a nikoliv placebem.) K tomu, že placebo efekt může být vyvolán i velmi zajímavými okolnostmi, bych chtěl uvést jeden modelový příklad, který má mnohé praktické souvislosti se současným lékárenským „světem“ kolem nás.
Čtěte také: Princip noceba aneb Může nám víra v něco škodit?
Mentoloto
Představte si, že vás někdo začne léčit (vy tomu tedy věříte) a doporučí vám nějaký přípravek. Nyní od přípravku něco očekáváte a tento přípravek proto bude mít (v průměru) určitý placebo efekt. Pokud by přípravek objektivně nedělal vůbec nic, zůstane pouze u tohoto základního placebo efektu. Avšak u toho zůstat nemusí. Existuje totiž trik jak placebo efekt zvýšit. Přípravek musí ze začátku něco udělat, abyste si řekli: „Aha, už to zabírá!“ V té chvíli se totiž přirozeně zvýší vaše očekávání, čímž se logicky zvýší i míra vyjádření celkového placebo efektu. Naprostou klasikou je v tomto například menthol v kosmetických přípravcích. Namíchejte do vepřového sádla menthol a řekněte, že je to proti ztuhlosti kloubů, a dosáhnete většího účinku než pouze vepřovým sádlem. Bude to vyšší účinek, ačkoliv ani vepřové sádlo ani menthol ztuhlost kloubů uvolnit nemohou. Proč se tak stane? No protože mentol chladí (působí na receptory chladu). Člověk zkrátka záhy něco cítí a ví, že se něco začalo dít – no a proto začne i více podvědomě očekávat. Proto u něj vznikne více vyjádřený následný placebo efekt. Menthol – je zkrátka fajn.
Co tím chci vlastně říci? Především to, že léčebné využívání placebo efektu v medicíně je věda sama o sobě, která vůbec nemá primitivní pravidla. Je to naopak velmi složité, protože placebo efekt lze vyvolat mnoha různými faktory a tyto faktory umocnit mnoha příznivě působícími okolnostmi. Umím si skutečně zcela reálně představit, že špičkový profesionál na indukci a využívání placebo efektu může mít i mnohem lepší léčebné a terapeutické výsledky než nějaký unavený „klasik“ na své ambulanci. Bude to však velmi různé obor od oboru a také velmi různé onemocnění od onemocnění. Na co však naše vlastní tělo nestačí, na to z principu nestačí ani „placebo medicína“.
Nenastuduje-li mi to Julie, nastuduju-li si to sám?
S tímto poznáním se nyní vraťme ke klinickým studiím u homeopatik. Zamysleme se nad tímto příkladem: Vědecký tým chce skutečně objasnit léčebnou účinnost jednoho homeopatického přípravku, a tak navrhne klinickou studii – studii „JULIE“. V této studii budou sledovány tři skupiny osob. Všem osobám musí být totéž (tatáž nemoc) – a skupiny jsou standardně homogenizovány.
V první skupině bude pacientům podáváno lékařem klasickým způsobem klasické placebo. Dáme jim nějakou červenobílou kapsli, protože právě tato barevná kombinace má prý velmi dobrý placebo efekt.
Ve druhé skupině bude pacientům podáván lékařem klasickým způsobem nějaký známý a prověřený lék. Lék, o jehož míře účinku máme bohaté a seriózní zkušenosti a také mnohá data, která umožňují přesnou kvantifikaci jeho terapeutického účinku. Aby vše bylo OK, i tento lék musí mít podobu červenobílé kapsle.
No a třetí skupinu osob necháme léčit homeopaty homeopatiky přesně podle pravidel a zásad jejich oboru. To ale znamená, že v této třetí skupině budou různé typy pacientů léčeny různě a různými homeopatiky a nebudou to červenobílé kapsle, ale bílé kuličky.
A nyní se pokusíme vyhodnotit výsledky klinické studie JULIE. Ve skupině první nám vznikl pouze placebo efekt, a to jako součet efektu hmotného placeba (kapsle) a efektu působení klasické metody léčby (působení lékaře klasické medicíny a jeho přístupu). Ve druhé skupině nám vznikl tentýž efekt stejných faktorů navýšený však o vlastní terapeutickou účinnost léku. Proto když odečteme výsledky první skupiny od druhé, získáme „čistou“ účinnost léčivého přípravku.
Ve třetí skupině nám také vznikl nějaký efekt, a to jako součet placebo efektu homeopatika a jeho zkoumaného terapeutického efektu plus efekt působení homeopatické léčebné metody (působení odborného homeopata a jeho přístupu pacientovi). Pokud nyní odečteme výsledky první skupiny od skupiny třetí – poté z principu nelze získat „čistou“ účinnost homeopatika. Proč? No protože placebo efekt klasické léčebné metody a placebo efekt homeopatické léčebné metody jsou různé a svým odečtením se navzájem nevyruší. O takto odečteném výsledku nelze v žádném případě říci, že to je „čistý“ terapeutický účinek homeopatika.
Abychom skutečně odečetli vlastní účinnost homeopatika, museli bychom do studie JULIE zařadit čtvrtou skupinu osob – druhou kontrolní skupinu. Museli bychom nechat čtvrtou skupinu osob léčit homeopaty přesně podle pravidel a zásad jejich oboru, ale jejich zdynamizované a zpotencované bílé kuličky bychom museli vyměnit za bílé kuličky nezdynamizované a nezpotencované. Homeopati by to nesměli vědět. Pouze proti takové kontrolní skupině lze poté klasickou metodou odečíst vlastní terapeutické účinky homeopatických přípravků.
A v tom je právě háček. Nejpřesvědčivější vědecké údaje svědčící dnes pro nenulovou vlastní účinnost homeopatik byly odečteny metodou, která od skupin osob léčených homeopaty a homeopatiky odečítá výsledky kontrolních skupin osob, kterým bylo podáváno standardní placebo standardní metodou – a to je zkrátka špatně.
Pokud bychom adaptovali naši studii JULIE tak, že necháme klasické lékaře používat jedno homeopatikum na jednu nemoc, poté sice odečteme účinky homeopatika proti placebu již za stejných okolností, avšak takové výsledky nám poskytnou účinnost homeopatika nesprávně použitého mimo zásady homeopatie. Výsledky takového výzkumu by byly neméně kontroverzní, jen z jiného důvodu.
Nekomerční až hrůza!
Homeopatie jako věda, která zakládá na nezbytně nutném kontaktu homeopata s pacientem a na „odečtení daného případu“, je proto nekomerční až hrůza! Budu nyní cynicky deskriptivní, ale: Pokud je celá homeopatie jenom věda o tom, jak efektivně používat placebo, poté vznikla jako výborný byznys pro homeopaty, ale rozhodně ne jako byznys pro výrobce homeopatik. Pokud je však homeopatie terapeuticky účinná a funguje opravdu tak, jak je psáno (tedy nikoliv pouze jako placebo), poté to bez vysoce odborných homeopatů zkrátka nejde a nikdy nepůjde, protože to ani jít nemůže. Homeopat, který by léčil podle firemního tištěného návodu k homeopatickému léčivému přípravku, by především žádným homeopatem nebyl. Byl by to v podstatě jen takový „klaun homeopatie“.
Prodej homeopatik masovou reklamou „z regálů lékáren přímo do úst pacientů“, a to bez jakékoliv odborné účasti homeopatů – to je poté naprosto zjevné zpronevěření se základům tohoto vědeckého oboru, až snad přímo jeho komerční znásilnění. (Určitě znáte z reklamy výzvy: Na toto naše homeopatikum se ptejte v lékárně! – Tedy nikoliv výzvy: Zajděte se zeptat k odbornému homeopatovi!) Proto, pokud dnes něco marketingoví ředitelé výrobců homeopatik skutečně potřebují – tak přepsat některé základy homeopatie jako takové, nebo na ně dát nějak všeobecně „zapomenout“.
ROZHOVOR: Nevěřím v účinek homeopatických léků, ale věřím v pozitivní přínos homeopatů, říká Tomáš Cikrt
Jsou homeopatika pouhé placebo?
Záměrně jsem nyní použil klasický manipulativní titulek. V čem je manipulativní? Soustředíte se po jeho přečtení totiž na problém, zda jsou homeopatika placebo nebo ne. Již spíše podprahově jsem vám ale podsunul, že je to „pouhé placebo“. Tedy, že placebo je nepochybně něco špatného – nějaký laciný fujtajbl. Mělo to vstoupit do vašeho všeobecného předpokladu, aniž byste se právě nad tím zamysleli. To totiž vůbec nemusí být pravda. Placebo může být v medicíně terapeuticky velmi přínosné a titulek mohl rozhodně znít i takto: Jsou homeopatika vynikající placebo?
Na tuto otázku vám dnes různí odborníci odpovědí různě. Někteří, že to rozhodně placebo je, jiní, že to placebo jednoznačně není. Podle mne je pro pacienty mnohem důležitější znát odpověď na otázku, jaký účinek mohou od homeopatik vlastně očekávat? A v tomto ohledu jsem osobně přesvědčen, že v mnoha případech velmi dobrý. Někdy možná i vynikající. Ale stejně tak jsem přesvědčen, že účinek bude velmi dobrý a v některých případech ještě i mnohem lepší pouze tehdy, pokud vám bude homeopatika vybírat, indikovat a rozhodovat o volbě konkrétního přípravku zkušený odborný homeopat. Homeopatika z reklamy a homeopatika na radu lékárníka – ta raději nechte ležet tam, kde leží, pokud s nimi ještě nemáte dobrou zkušenost. Kdo už dobrou zkušenost má – no ten ať si je samozřejmě koupí i podruhé. Ten k tomu už ale žádnou reklamní výzvu nepotřebuje.
Placebologie a placebo klinika
Přestože placebo v medicíně může být ve zkušených rukou velmi užitečné a rozhodně použité k nemalému prospěchu pacientů, má placebo jeden zcela zásadní problém. Je to nezpochybnitelná skutečnost, že funguje pouze tehdy, pokud terapeut svého pacienta úspěšně oklame. Pacient nesmí prohlédnout, že terapeut použil placebo, jinak zásadně sníží své očekávání a proto i výsledný placebo efekt.
Terapeutickému placebu se zkrátka nesmí říkat placebo. Na lékařských fakultách se ze stejného důvodu nemůže vyučovat placebologie a v praxi nemohou vznikat placebo kliniky nebo placebologická centra. To vše – pokud to existuje – musí být skryto za nějakou centrální kamufláží. A nyní si sami vyberte: Myslíte si, že lékařští a političtí stratégové v EU se rozhodli placebo v medicíně systémově nepoužívat a nepodpořit jej, protože používání placeba není principiálně slučitelné s právními předpisy (například není slučitelné se zákazem klamání spotřebitele, nebo by nebylo možné placebo registrovat jako účinný léčivý přípravek apod.), nebo se rozhodli pro placebo nějakou tu geniální systémovou kamufláž vytvořit, držet a udržet? – Já to nevím, ale jedna z těchto dvou možností nepochybně nastala.
Pokud placebo – tak homeopatika
Pokud bych byl určen k tomu, abych navrhl a vytvořil strategii centrální unijní kamufláže placeba pro jeho terapeutické použití v medicíně, a to navzdory některým právním předpisům EU, tak nebudu ani na chvíli váhat a ukážu prstem právě na homeopatika. Proč?
Mají dostatečnou, zajímavou a efektivně „využitelnou“ historii i dostatečně dlouhou a rozšířenou tradici a především mají něco, co snad nemá žádná jiná alternativa. Jsou absolutně bezpečná, protože neobsahují téměř žádné klasicky účinné molekuly. Přitom to není skrývaná či zapíraná skutečnost, ale naopak zcela otevřeně přiznávaný fakt, který vyplývá z řádného principu potenciace obsaženého v teoretických základech homeopatie. Homeopatika jako kamufláž placeba by byla naprosto ideální. Byla – pokud by však sama nebyla nikterak účinná.
EUtechtle a EUmechtle kolem homeopatik
Proto jsem se pokoušel rozkrýt způsob uvažování Evropského zákonodárce, který ve směrnici 2001/83/ES vytvořil pro regulaci a uvádění homeopatik na vnitřní trh EU jen velmi nepřehledný a dosti kontroverzní systém pravidel a jejich oficiálního odůvodnění. Ačkoliv stále nevím, zda homeopatika objektivně jsou či nejsou placebo, nabyl jsem subjektivního dojmu, že evropští stratégové a právotvůrci homeopatika za placebo skutečně považují. Protože to ale nesmí říct, vyplývá to z mnoha okolností jen velmi nepřímo a ve složitých vzájemných souvislostech jednotlivých skutečností. Mohu se však mýlit. (Ostatně pro to, zda homeopatika skutečně mají vlastní léčebný účinek či nikoliv, je zcela nepodstatné, co si o tom dnes myslí evropští stratégové a právotvůrci.)
Pouze příkladem vám zde uvedu, že homeopatika mohou být na vnitřní trh EU jako jediná uváděna jako léčivé přípravky zcela bez schválených léčebných indikací. Ačkoliv tedy nikdo neřekl a nemusel vědecky prokázat, k čemu jsou vlastně konkrétní homeopatika dobrá, je možné je oficiálně a legálně používat k léčbě pacientů – a je možné je normálně registrovat.
K tématu: Homeopatika budou říkat, k čemu slouží. I bez klinických testů
Stovky doplňků stravy jsou na tom přitom jednoznačně lépe stran vědeckého poznání své účinnosti – ale zde bylo totéž ve všech vědecky nejistých případech výrobcům zakázáno. Tato deviace unijního práva se jen obtížně vysvětluje a chápe ve standardních stereotypech právního uvažování. Homeopatika jako právně skrývané placebo medicíny by však takový stav dobře vysvětlovala.
Kontroverzní článek?
Pokud jsem v tomto článku vyjádřil své osobní přesvědčení, že placebo a placebo efekt do medicíny patří a mohou být ve zkušených rukách i velmi užitečné, pak je téměř schizofrenní, proč jsem vám tohle všechno vůbec sdělil? Dle svého přesvědčení jsem tím totiž možná připravil medicínu o její homeopatické placebo a vás o jeho možný léčebný přínos. Tak tomu ale není. (To bych účinky tohoto článku především kosmicky přeceňoval.)
Jsem totiž současně přesvědčen, že pokud placebo a placebo efekt patří medicíně, poté rozhodně nepatří reklamě a marketingu a tedy rozhodně nepatří do samoléčby. Volba použití placeba musí zůstat výhradně volbou odpovědného terapeuta, kterému se pacient s důvěrou svěřil do péče. A skutečný odborník, který medicínu zná a s pacientem to myslí dobře a s placebem to navíc umí, ten si vždy najde nějakou tu vlastní cestu, jak vás užitečně oklamat a nějaké to placebo použít, a rozhodně to nemusí být právě homeopatika. Proto věřte důvěryhodným odborníkům. Kdo to je – to vám ale prozradit neumím. Uměl bych ukázat prstem na pár mediálně známých lékařských obličejů, kterým je lepší dnes nevěřit ani slovo, ale to si nemohu dovolit.
Nejsem také zcela a pevně přesvědčen, že homeopatika placebem skutečně jsou. Respektive umím si představit, že na tohle jednou třeba změním názor. Zatím si pouze myslím, že ano, protože mne dosud nic „úderného“ nepřesvědčilo o opaku. Mnozí lidé si myslí, že právě ten jejich případ dokazuje, jak homeopatika výborně účinkují a jak pomáhají. Ale právě to je velký omyl, který naopak přesvědčit nemůže. Excelentní zkušenost totiž mají mnozí spotřebitelé a pacienti i s jednoznačným placebem, kterého jsou na trhu v lékárnách v krabičkách tuny. – Jde o velkou část současného paramedicínského sortimentu lékáren. Možná, že homeopatika opravdu nějak fungují, avšak pro mne zatím pouze „čjort znajet kak!“
Jak homeopatika ohrožují klasickou farmakoterapii?
Pokud bych měl upřímně odpovědět na otázku, co vlastně vůbec nejvíce ohrožuje současné standardy ve farmakoterapii – poté je to zcela jednoznačně vědecký výzkum placebo efektu. Tento výzkum by totiž mohl reálně ohrozit validitu naší současné metodologie provádění klinických studií – a proto i zpochybnit ex post všechny výsledky touto metodologií zjištěné a odečtené. Mám mnohé indicie k tomu, abych se rozhodně neztotožnil s tím odborným názorem, že teorie placebo efektu je přece už zcela vyzkoumaná a známá.
Reálný placebo efekt a jeho velmi složitá teorie (článek ji ani zdaleka nezachycuje), proto bude logicky embargovaným tabu klasické medicíny. Proto mi začíná dávat smysl, proč dnes naprostá většina odborníků uvažuje „obráceně“ o placebu jako o „tabletce bez účinné látky“ a o placebo efektu jako o účinku právě hmotného placeba. Možná, že tento stereotyp chrání stovky nefunkčních řádně registrovaných léčivých přípravků, které by jako léčivé vlastně ani být registrovány neměly.
V souvislostech s homeopatiky, mi to poté dává smysl také. Homeopatika nemohou být zcela přesvědčivě a politicky centrálně prohlášena za placebo, protože jejich pozorované účinky jsou zkrátka vyšší, než účinky placeba v klasických kontrolních skupinách. Neví se přesně, čím to je. Zkoumat to příliš – je nebezpečné. Možná, že je to reálný placebo efekt, který dnes podceňujeme v metodologii hodnocení klinických studií. – A to by byl problém větší než veliký. Homeopatika však nemohou být ani přesvědčivě a politicky centrálně prohlášena za plně funkční léčivé přípravky, protože to odporuje základním standardům vědy a výzkumu na potřebu prokázání jejich alespoň základního obecného mechanismu účinku.
Proto jsem přesvědčen, že homeopatika jsou zkrátka „odsouzená“ okolnostmi plácat se v medicíně formálně někde mezi nebem a zemí ve stavu neustále kritizované a přitom nikdy úplně neporažené pověsti kontroverzních léčivých přípravků, kterým buď věříte, nebo ne…
ČLÁNKY DO MAILU