Názory k článku Homeopatie nefunguje jako klasická medicína

Velmi dobré zpracování. Dokonce jste se dokázal vyhnout i neméně problematické (vzhledem k statickému ověřování účinnosti) víře a kvantovým jevům.

Já bych si tedy dovolil přidat ještě jednu, na první pohled nesmyslnou věc, o které si ale myslím že je naprosto klíčová: "Není důležité čím se léčíme, ale to že se léčíme"!

Tato myšlenka popisuje nejen vztahu k volbě léku, nebo postupu léčby. Ale zahrnuje v podstatě i jen "pouhou" víru v uzdravení a rozhodnutí se uzdravit.
Považuji tedy toto tvrzení za vždy pravdivé a věřím, že když si ho člověk sám sobě, sám od sebe řekne tak již začne přemýšlet proč není zdravý a co by s tím šlo dělat. Potom je na správné cestě k uzdravení (i když cíl je ještě daleko) a je v podstatě jedno co udělá, bude-li to o ovšem to o čem je přesvědčen že je to správná cesta k znovunastolení zdraví.

A k tomu dodám ještě jednu moudrost:

Člověk je nemocný, když se jako nemocný začne chovat.

To je samozřejmě pravda, protože již naše vůle "rozhodnutí se" zvyšuje naše očekávání úměrně s důvěrou v sebe sama. - Placebo efektu je tohle "jedno".

Jinak - velmi by byly zajímavé klinické studie, ve kterých by byla kontrolní skupina testovaných osob vystavena léčbě (funkčnímu léku), aniž by to vůbec věděla. Bohužel mnohé varianty tohoto i jiných výzkumů souvisejících s reálným placebo efektem a jeho kvantifikací narážejí na etické problémy i samotná lidská práva a v potřebném rozsahu a kvalitním designu nebyly nikdy provedeny.

(Stejně tak nelze dnes neříct testovaným osobám, že vstupují do dvojitě slepé klinické studie, kde mohou, ale nemusí být léčeny. Ten kdo to ví a u koho efket při léčbě nenastává, ten poté naprosto logicky začne předpokládat, že je to právě on, kdo léčen není - dostává placebo - a tím se snižuje míra jeho očekávání potažmo i reálný placebo efket. Placebo efekt kontrolní a testované skupiny proto u funkčních léčiv nikdy nejsou stejné. Náš všeobecný předpoklad, že když u dvojitě slepé studie odečteme výsledky kontrolní skupiny od skupiny exponované testované látce, dostaneme "čistý účinek" látky, je naprosto mylný a NEOPLATÍ. Naše současná metoda zkrátka principiálně vede k přeceňování míry vlastní účinnosti u účinných léčiv. Účinná však jsou, ale méně než si dnes myslíme. Jde o univerzální chybu naší současné metody hodnocení klinických studií, když tato nezohledňuje, že dvě původně homogenizované skupiny testovaných osob, se v průběhu výzkumu disociují právě v míře svého očekávání, když v jedné z nich "zabírá" lék a ve druhé ne.)

To je právě problém dnešní medicíny. Lékaři a věda (pravděpodobně díky souhře nešťastných náhod v minulosti a myslím že dnes zejména díky chirurgii) lidi zbavila znalosti, že lékaři se mají jen pokoušet podpořit rovnováhu či dočasně naklonit šanci na uzdravení, ale vlastní proces uzdravování probíhá samostatně i bez jejich vměšování. Prostě chci říci, že doktor neléčí, ale tělo se uzdravuje.

V této souvislosti byl vyloženě zneužit pojem placebo (byla vymyšlena i spousta dalších zbytečných slov). Protože prostě lidem sebral poslední zbytky víry ve schopnosti jejich těl i ducha či vědomí.

Já se teď nesnažím říci, že k uzdravení stačí pouhá víra. I kdyby to byla pravda, je to něco čím se nechci zabývat, protože to je momentálně mimo mé rozumové schopnosti i schopnosti poznání. Snažím se říci, že pokud prostě budeme pozorovat musíme si povšimnout, že cest k uzdravení existuje mnohdy nepřeberné množství. Každému může pomoci něco jiného. Jiný lék, jiný životní styl.
Víra je důležitá vždy, protože jak může dopadnout člověk který absolvuje léčbu o níž není vnitřně přesvedčen že mu pomáhá...

Nezbytným minimem při změně chování nemocného musí být důvěra v to, že mu změna života alespoň neškodí a proto to prozatím vyzkouší.

Myslím ale, že to samé platí pro zdravého. Jak asi dopadne člověk, který bude nucen nežít v souladu se svými pocity a přesvědčeními. A teď ani zdaleka nemluvím o pouhé víře. Navíc myslím, že tohle je situace do které jsme nuceni, prostředím které sami vytváříme, po generace a stále intenzivněji.

„lidi zbavila znalosti, že lékaři se mají jen pokoušet podpořit rovnováhu či dočasně naklonit šanci na uzdravení, ale vlastní proces uzdravování probíhá samostatně i bez jejich vměšování. Prostě chci říci, že doktor neléčí, ale tělo se uzdravuje.“

Jestli jsem vás dobře pochopil, můžete prosím rozvést, jak vysvětlujete třeba převrat v léčení dříve smrtelných bakteriálních chorob po objevu antibiotik?

„Snažím se říci, že pokud prostě budeme pozorovat musíme si povšimnout, že cest k uzdravení existuje mnohdy nepřeberné množství. Každému může pomoci něco jiného. Jiný lék, jiný životní styl.“

To je jistě pravda. Ale protože často neumíme rozhodnout, která věc konkrétnímu člověku pomůže, a leckdy nemáme víc pokusů (i.e., pokud mu první nasazená metoda nepomůže, na chorobu zemře), snažíme se najít ten způsob léčby, u kterého je největší pravděpodobnost, že ho vyléčí. Takže i když jsme vypozorovali, že cest k uzdravení je vícero, je vhodné pozorovat dál a najít tu, která uzdravila nejvíc lidí.

Ale právě to že použijete antibiotika je jeden z případů kdy dočasně zvrátíte rovnováhu (která vlastně není rovnováhou protože byla díky kolonizaci těla nějakým "parazitem" narušena) zpět ve prospěch těla. Já proti látkám působícím antibioticky, antiviroticky, fungicidně,... (i když zejména těm která lékaři vůbec nepoužívají) nic nemám.

S tím, že lékaři se snaží najít nejvhodnější způsob léčby s vámi rozhodně nesouhlasím. Je to evidentně lež, kterou si lékaři sami sobě nalhávají aby skryly svou vlastní lenost a to jak že být lékařem především znamená chovat se jako ti ostatní lékaři. Velmi dobrým příkladem budiž obrna (Polio), kterou se pod dalším článkem pana Vavrečky odvážil jakýsi analfabet zmínit.
Lékařům vždy šlo o peníze a jejich společenský stav, a nejeden člověk za to zaplatil zdravím, často životem.
To pochopitelně neznamená, že popírám existenci spousty prozřetelných lidí kteří medicíně a pomoci lidem zasvětily mnohdy celý život. A mnohým pomohli.
Snažím se říct, že chyba je v tom že jste jako lékaři přijaly že léčíte jen tím jedním (podle vás nejůspěšnějším) způsobem. Je to chybný koncept a děsí mne že vás neděsí že někomu takhle můžete zdraví naopak vzít. Pokud vás na to někdo upozorní (bavíme se o neobecně, o konkrétních situacích) tak jste schopni ho zesměšnit nebo si na truc léčbu vynutit (zneužitím situce v rodině, zákonem,...) a člověka klidně i zabít (a nechtějte abych uváděl konkrétní příklady, protože jich pár znám ale nemám zájem se tu šířit).

Důležité je abyste pochopil, že konkrétně vás nenapadám. Pak se snad nebudete podvědomě bránit, začnete přemýšlet a všímat si. Také si uvědomte že nikdo nevidí svět dvojbarevně a pokaždé stejně.

Zrovna čtu jednu takovou "divnou knihu" a autor zde uvádí jako jeden z příkladů takovou zajímavost, myslím že nesmyšlenou:

Na Krymu jsou tři dětská sanatoria pro děti předškolního věku, které trpí cukrovkou. Všechny tři sanatoria používají stejné postupy a podávají stejné léky, ale děti se uzdravují jen v jednom z nich.

Prý proto, že dětem se stýská po rodičích. Personálu bylo dětí líto, nevěděli jak je utišit a odbýt zároveň, tak jim řekli že rodiče přijedou hned jak se uzdraví. No a děti si normálně vytvořili vlastní "magický rituál", který jim pomohl soustředit se na uzdravování. Protože byly děti úspešné a opravdu se uzdravovaly, začali si tyto zkušenosti mezi sebou předávat. To vše sami od sebe, všichni chtěli domů, dospělí neměli vůbec představu i přestože se tomu snažili přijít dlouho na kloub.

To je hezký článek! Tolik toho naše pyšná civilizace ještě neví- a mnohdy nemá snahu vědět- protože co kdyby se pod ní zhroutil třeba tenhle předražený systém zdravotní péče a vědecké výzkumy,rovnající se prokopávání slepých uliček? :-)))
http://www.zdravapotravina.cz/clanky-o-jidle-potravinach-a-zdrave-vyzive/leci-leky-lekar-nebo-sila-vule-clanek Článek z webu Co vám doktoři neříkají.

„To je hezký článek!“

Škoda že pointa je buď nepravdivá nebo irelevantní (rozeberu níže).

„Tolik toho naše pyšná civilizace ještě neví- a mnohdy nemá snahu vědět- protože co kdyby se pod ní zhroutil třeba tenhle předražený systém zdravotní péče a vědecké výzkumy,rovnající se prokopávání slepých uliček? :-)))“

Prosím odpusťte si tyhle rýpance. Zatím to vypadá, že snahu vědět nemají hlavně homeopati.

„Kaptchuk zjistil, že téměř dvě třetiny pacientů z jeho placebo- skupiny vykázalo zlepšení. To bylo dokonce více než pacientů, kteří se zlepšili v předešlém testu po podávání silného léku Alosetron, užívaného při symptomu dráždivého tračníku.“

Předešlém a tedy jiném. A tedy z toho nemůžete vyvozovat žádné závěry.

(kdyby si chtěl někdo počíst, tak https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21203519 - škoda, že to není free article)

„Toto vše vede k zásadní a důležité otázce“

Možná, ale pár anekdot důkaz nedělá.

„Nedávná studie s 83 pacienty, trpícími revmatickou artritidou, které navštěvoval homeopat, došla k závěru, že pohovor se sympatickým doktorem byl příčinou zlepšení fyzického stavu více než podávané léky, jak pacienti sami uváděli.“

Citujte prosím ty studie pořádně, ať se to dá dohledat.

Více na www.wddty.com a www.inchem.org

To s tou nesrovnatelností placebo efektů je zajímavá pointa. Mění to ale něco v praxi? Naším cílem je najít nejúčinnější léčebnou metodu - a vlastně je nám jedno, jestli je léčivem nějaká chemická látka, které rozumíme, nebo černá magie. Placebo efekt tedy není vůbec potřeba odečítat a vlastně ani stanovovat. Prostě se jenom srovnají výsledky.

Pane Jendo,

to co tvrdíte není pravda. Měl jsem pocit, že jste někdo od výzkumu, ale nejsem si tím už jistý. To, co považujete za irelevantní zkoumat (reálný placebo efekt), má strašně mnoho různých jiných návazností. Je to asi irelevantní, ale pouze pro určité účely. Pro jiné opravdu ne. Já o tom bohužel ještě nemohu napsat více, protože to zatím ještě zkoumám. Pouze vám naťuknu dílčí výsledky:

Existuje nejméně pět samostatně působících objektivních faktorů, které vedou k disociaci míry vědomého a podvědomého očekávání mezi testovanou a kontrolní skupinou (ve dvojitě slepých studiích), které zvyšují reálný placebo efekt v testované skupině osob. Existuje poté nejméně jeden faktor, který má účinek opačný a navyšuje placebo efekt v kontrolní skupině.

Dosud nikdo se nezbýval pořádně tím, o kolik % farmakologicky přeceňujeme současnou metodou vlastní účinky léčiv. V žádném případě to totiž není 0%. To jsem si naprosto jistý už nyní. Možná, jak říkáte, to nebude prakticky významné (nemyslím si však), ale my nemáme chtít ani znát odpověď? - To s Vámi musím nesouhlasit už pouze jako vědec z principu toho proč děláme, to co děláme.

Z dosavadních nálezů (bohužel neumím si navrhnout takto složité matematické a statistické modely) se snažím spíše hledat relativní odpovědi, tedy: Jakým designem studie dokážeme v testované skupině dosáhnout maximálního reálného placebo efektu a v kontrolní minimálního tak, aby výsledek odečtený pro léčivo, byl maximálně optimistický. A věřte mi - dá se s tím pohrát naprosto senzačně. Nedokáži to bohužel ještě kvantitativně určit, ale odhaduji, že dobře trikovým designem klinické studie lze uvažovat o navýšení efektivity o 10-30% oproti jinému kvalitnímu a stejně tak vědeckému a uznatelnému designu druhé vědecké studie. Současná metodika si totiž nedává pozor na homogenizaci (iniciální i průběžnou) skupin v některých faktorech, které nám mění právě reálný placebo efekt. Pokud dva vědecké týmy dostanou udělat klinickou studii, jejíž všeobecně sledované a parametry designu jsou stejné, ale jeden tým dokáže jinými a nesledovanými okolnostmi dosáhnout odečtu o 15% lepších výsledků - tak to zkrátka významné je. To je zkrátka finta "jako prase".

Měl byste pravdu s tou irelevancí pouze za těch okolností, pokud by všechny okolnosti provedení klinické studie odpovídaly následnému použití léčiva v praxi.

Mohu se vás ale zeptat: Už vám někdy váš praktický lékař na ambulanci řekl, že vám buď předepíše lék nebo placebo?

* * *

K těm pointám článku: On zdaleka nemá jen jednu. Jako vědec ty ostatní možná přehlížíte, ale pro mne je třeba jednou z nejdůležitějších věcí, že jakákoliv veřejná reklama na homeopatické léčivé přípravky, které byly uvedeny na trh zkrácenou registrační procedurou, je neslučitelná s právními předpisy EU - je nelegální. (Budeme se to pokoušet prokázat u soudu - Soudního dvora EU. Ten spor již začal.)

„Měl jsem pocit, že jste někdo od výzkumu, ale nejsem si tím už jistý.“

Mno, výzkum trošku dělám, ale na neživé přírodě ;). I když jsem ochoten rejpat do všeho (např. už jsem tu několikrát dával výzvu radiosenzibilům).

„ale my nemáme chtít ani znát odpověď?“

Ale jasně, že chci znát odpověď, a kdyby někdo dělal výzkum naznačený v článku, podporoval bych ho v tom a článek si pak rád přečetl. Jenom říkám, že pro ten konkrétní typ praxe, o kterém se tady nejčastěji flamuje, je důležitý výsledný efekt a je celkem jedno, z čeho se skládá.

„ale jeden tým dokáže jinými a nesledovanými okolnostmi dosáhnout odečtu o 15% lepších výsledků“

Tak prostě podváděl, ne? Správně by nesledované okolnosti vůbec neměly jít na jednu ze skupin aplikovat, protože tablety bude vydávat stroj s náhodným generátorem uvnitř a až do skončení studie nebude žádný člověk, ani organizátor studie, vědět, kdo je kdo.

Nebo jaké problémy jste měl na mysli?

Aha už rozumím principu našeho nedorozumění,

neumíte si představit, že správně provedená klinická studie vystaví obě skupiny různým podmínkám. Tak to jste u těch medicínských nebyl.

Uvedu vám skutečný příklad, ale nesmím k němu uvést reálie. A samozřejmě jej musím hodně zjednodušit:

Jedna Farmaceutická firma se rozhodne provést dvojitě slepou studii se svým novým lékem. Potřebuje co nejlepší výsledky, takže se pokusí v exponované skupině navýšit placebo efekt, který ale nesmí vzniknout ve skupině kontrolní, aby "se přičetl k účinku léčiva" po vyhodnocení. Jak to udělá? S podáním hmotného placeba tohle opravdu souviset nemůže (na tom se určitě shodneme). Je nutné vystavit tyto dvě skupiny (testovanou a kontrolní) odlišným psychologickým faktorům, které mají vztah k placebo efektu.

Teď si něco trošičku vymyslím, protože takhle se to technicky nedělá. Dělá se to jinak, ale to zde nebudu uvádět:

Firma se dohodne s výzkumníky na tom, aby každému pacientovi z testované skupiny velmi zdůraznili, jak významný to může být v budoucnu lék a že se jedná o opravdu nejnovější poznatek vědy a jejich špičkových technologií. Lidem z kontrolní skupiny to takhle nebude ÚSTNĚ podáno.

Jedná se o použití efektu, který se nazývá "further research efect" a souvisí se zneužitím té skutečnosti, že vysoce vědeckým informacím lidé podvědomě více věří. My tento trik známe z reklamy, kde má opravdu vynikající účinnost (zde ostatně vznikl a byl pojmenován, ale jde o obecný psychologický princip). Jeho důsledkem je mnohem větší míra evokovaného očekávání u testované oproti kontrolní skupině. Existuje zde základní vstupní dyshomogenizace skupin, která se nesleduje a nikdy nikdo ji nedokáže ex post prokázat, protože proběhla zcela mimo zaznamenatelný design klinické studie. (Tohle výzkum neživé přírody neumožňuje.)

Pokud tohle označíte za fixlování a podvádění - pak máte ve svém předchozím stanovisku vlastně pravdu. Já vám však tvrdím, že někdy testující vědci, dělají tyto "věci" zcela nevědomky, protože si je vůbec neuvědomují, nebo jsou do nich zcela úmyslně vmanipulováni. (Psychologie totiž vůbec není jejich obor.)

Kdybych já připravoval design klinické studie a chtěl využít tento trik v "bledě modrém" vyberu pro skupinu exponovanou terapeuty vysoké muže ve věku 45-55 let. Lidé jim jako lékařům nejvíce věří. Naopak kontrolní skupinu nechám léčit 28-32 leté překrásné barbíny doktorky. Jsou nádherné, ale pacienti jim podvědomě méně věří. Docílím rozdílného placebo efektu aniž by tito lékaři museli podvádět, dokonce aniž by o mé strategické manipulaci vůbec měli nějaké tušení.

A to vše jde a 100 dalších možností, dokážete určitě vymyslet, když nyní chápete princip JAK.

V úctě
JV

Promiňte, ale tomu vašemu příkladu nerozumím. Přece ve dvojitě slepých pokusech nesmí ani pacient, ani ten, kdo podává lék, vědět, jestli se jedná o účinnou látku, nebo placebo. Kdo měl účinnou látku a kdo placebo se odtajní až po vyhodnocení stavu pacientů. Tak přece není technicky možné něco neříct lidem z kontrolní skupiny (když by nikdo neměl vědět, kdo do ní patří). To co popisujete je předem naaranžovaný podvod, který nemá s nějakou klinickou studií nic společného.

„neumíte si představit, že správně provedená klinická studie vystaví obě skupiny různým podmínkám“

To opravdu neumím, protože stejné podmínky jsou u správně udělané klinické studie prostě by definition.

„Firma se dohodne s výzkumníky na tom, aby každému pacientovi z testované skupiny velmi zdůraznili“

Ve správně provedené studii přece ani sami výzkumníci neví, kdo je z které skupiny, a proto jim nemůžou nic zdůrazňovat.

„Já vám však tvrdím, že někdy testující vědci, dělají tyto "věci" zcela nevědomky, protože si je vůbec neuvědomují, nebo jsou do nich zcela úmyslně vmanipulováni.“

Ani pak to není správně provedená studie - v té totiž tyhle věci nejdou dělat ani nevědomky.

„Existuje zde základní vstupní dyshomogenizace skupin, která se nesleduje a nikdy nikdo ji nedokáže ex post prokázat, protože proběhla zcela mimo zaznamenatelný design klinické studie.“

Kupte si počítač s funkčním náhodným generátorem.

„Kdybych já připravoval design klinické studie a chtěl využít tento trik v "bledě modrém" vyberu pro skupinu exponovanou terapeuty vysoké muže ve věku 45-55 let. Lidé jim jako lékařům nejvíce věří. Naopak kontrolní skupinu nechám léčit 28-32 leté překrásné barbíny doktorky.“

Dokonce ani ten, kdo vybírá doktory, by neměl vědět, které ze stejných krabiček vydaných strojem jsou placebo a které skutečný lék.

„A to vše jde a 100 dalších možností, dokážete určitě vymyslet, když nyní chápete princip JAK.“

E_NON_SEQUITUR