Ale právě to že použijete antibiotika je jeden z případů kdy dočasně zvrátíte rovnováhu (která vlastně není rovnováhou protože byla díky kolonizaci těla nějakým "parazitem" narušena) zpět ve prospěch těla. Já proti látkám působícím antibioticky, antiviroticky, fungicidně,... (i když zejména těm která lékaři vůbec nepoužívají) nic nemám.
S tím, že lékaři se snaží najít nejvhodnější způsob léčby s vámi rozhodně nesouhlasím. Je to evidentně lež, kterou si lékaři sami sobě nalhávají aby skryly svou vlastní lenost a to jak že být lékařem především znamená chovat se jako ti ostatní lékaři. Velmi dobrým příkladem budiž obrna (Polio), kterou se pod dalším článkem pana Vavrečky odvážil jakýsi analfabet zmínit.
Lékařům vždy šlo o peníze a jejich společenský stav, a nejeden člověk za to zaplatil zdravím, často životem.
To pochopitelně neznamená, že popírám existenci spousty prozřetelných lidí kteří medicíně a pomoci lidem zasvětily mnohdy celý život. A mnohým pomohli.
Snažím se říct, že chyba je v tom že jste jako lékaři přijaly že léčíte jen tím jedním (podle vás nejůspěšnějším) způsobem. Je to chybný koncept a děsí mne že vás neděsí že někomu takhle můžete zdraví naopak vzít. Pokud vás na to někdo upozorní (bavíme se o neobecně, o konkrétních situacích) tak jste schopni ho zesměšnit nebo si na truc léčbu vynutit (zneužitím situce v rodině, zákonem,...) a člověka klidně i zabít (a nechtějte abych uváděl konkrétní příklady, protože jich pár znám ale nemám zájem se tu šířit).
Důležité je abyste pochopil, že konkrétně vás nenapadám. Pak se snad nebudete podvědomě bránit, začnete přemýšlet a všímat si. Také si uvědomte že nikdo nevidí svět dvojbarevně a pokaždé stejně.