V čem pomůže homeopatie dětem?

Když jde o čerstvě narozené dítě, tak se i lékaři v Česku zvyklí předepsat každému recept coby fetiš, bez něhož nelze opustit ordinaci, drží trochu zpátky. Některé choroby se proto od narození do jednoho, dvou let dítěte léčí jen špatně. Nehledě na to, že obyčejnou rýmu u kojence, který sám smrkat neumí, nedokáže vyléčit nikdo. A o prdících ani nemluvě…

Proto jsou to v Česku většinou mámy malých dětí, kdo klepou na dveře ordinací homeopatů. Se svými vlastními problémy – když kojí a nechtějí brát prášky, které by přes mateřské mléko negativně ovlivňovaly dítě, nebo ještě častěji s potížemi dětí.

Pediatr radí rodičům

Teď rodiče dostávají pomoc na doma – novou knihu od nakladatelství Grada s jednoduchým názvem: Homeopatie a děti. Jejím autorem je dětský lékař Tomáš Karhan, který ve své ordinaci využívá kromě klasické medicíny po léta i homeopatii.

Své zkušenosti shrnul do knihy, která poslouží rodičům nejen jako první pomoc třeba při modřinách, krvácejících zraněních dětí, ale i při potížích s usínáním, s alergiemi, negativními reakcemi na očkování, při prořezávání zubů a při řadě dalších událostí, které přináší život s malým dítětem.

Není rýma jako rýma

Autor: Archiv redakce

MUDr. Tomáš Karhan

Je to jedna z banálních nemocí, které však moderní medicína léčit neumí. A hlavně: s kojencem není nic banálního, protože má-li dítě, které neumí smrkat, rýmu, matka se zaručeně týden nevyspí…

Kniha Tomáše Karhana však nabízí recept, jak dítěti ulevit a dobu léčení zkrátit. Nejdřív je však třeba dítě chvíli pozorovat. A vůbec – snaha o homeopatické léčení není ničím jiným, než v prvé řadě si víc všímat dítěte a jeho reakcí, toho, co ho baví a kdy naopak pláče. Tulí se rádo? Nebo jej spíš zajímá, jak krtek vyrobil krtinec?

Je to důležité. To všechno totiž pomůže určit správný lék. Takže při rýmě je nutné se ptát například takto:

Je to rýma vodnatá? Teče z nosu cosi světlého a řídkého? Svědí a slzí dítěti oči, což se zlepšuje na čerstvém vzduchu? Nebo naopak je hlen z nosu hustý, a nazelenalý? A dítě k tomu v teple začne ještě vlhce kašlat? Tak v prvém případě je třeba aplikovat Allium cepa, ve druhém Kalium Sulfuricum. Tak vypadá ve zkratce návodná a rychlá pomoc pro rodiče, co dělat.

V čem homeopatie může dětem pomoci?

Byl by to celý seznam nemocí, ale vyjmenujme ty nejvíc zákeřné, protože na ně moderní medicína nemá léky, případně jen krčí rameny.

Má-li například vaše dítě klasickou novorozeneckou střevní koliku, je třeba se ptát: kdy se dostavuje nejčastěji? Ráno nebo večer? Vzteká se při tom? Nebo jen tiše a bezmocně pláče? Přitahuje si nohy k bříšku? Jaká poloha mu uleví? Uleví mu teplo či chlad a čerstvý vzduch?

Podobných otázek je celá baterie, než se rodiče doberou správného léku. Homeopatie není jednoduchá věda. Všímá si totiž i psychiky a povahy dítěte. Přesto kniha dává čerstvým otcům a matkám dobrý návod, jak dítěti relativně snadno a bez chemie ulevit.

Pane doktore, co vás přimělo k tomu napsat knihu o homeopatii, když na pultech knihkupectví je řada takových knih – pravda, většinou přeložených z ciziny?

Byla to má dlouholetá potřeba. Už asi deset let jsem přemýšlel o tom, jak zformovat své dlouholeté zkušenosti z ordinace dětského lékaře a homeopata v jednom. Takže když přišel impuls a já jsem dostal nabídku takovou knihu napsat, bylo to snadné rozhodování.

Komu kniha nejvíc pomůže? Rodiče malých dětí, jimž je určena, doma často už nějakou knihu o homeopatii mají…

Samozřejmě jsem taky četl za svou praxi hodně knih a textů o homeopatii a cítil jsem, že bych chtěl knihu o domácím bezpečném léčení homeopatiky, napsat jinak, než jen jako kuchařku na nemoci. A snad se ten záměr podařil. Před očima jsem měl právě ty maminky a táty z ordinace, a chtěl jsem, aby knížka byla laskavá a přímo zvala rodiče k přiměřenému léčení homeopatiky.

Jak dlouho se vlastně věnujete homeopatii?

Dvacet let.

Je něco, co vás za tu dobu při léčení překvapilo?

Ano, a úplně na začátku – že to opravdu funguje. A to přesto, že je tu část odborné lékařské veřejnosti, která aniž by to vyzkoušela a sáhla si na to, tak bez znalosti věci tvrdí, že to nefunguje a ani fungovat nemůže. V knížce vzpomínám, že mým prvním homeopatickým vyléčením byla před dvaceti lety má dcera. Jako batole upadla na ledě a vyrobila si obří monokl. Uměl jsem si živě představit, co se bude dít během týdne, až takový monokl začne měnit barvy a bude prokvétat. Tak jsem jí podal Arnicu. Za dvě hodiny bylo po monoklu. Zůstalo z něj jen pár načervenalých žilek, které zmizely po druhé dávce Arnicy.

A od té doby mě homeopatie krásně  překvapuje každý den. Setkáte se totiž s nemocemi, pro které má medicína spíš jen slova útěchy. Například patní ostruhy. To je velmi obtížně zvladatelné a nepříjemné. Ovšem existuje homeopatický lék z lávy islandské sopky Hekla, který si s nimi umí poradit. A povedlo se mi to i u mé vlastní tchyně, odstranit je, a to přesto, že ona už chudák musela i v zimě chodit v botách bez paty. Po několika dnech od podání léku jí ostruhy začaly měknout a vytratily se. Teď už je léta bez potíží.

I přesto: není homeopatie spíš jen doprovodná léčba?

Homeopatie určitě snižuje nutnost podávání chemických léků. Což je z hlediska dětského věku velmi etické. Zajímavé je, že člověk vypozoruje, že díky homeopatikům se v mé ordinaci snížila nutnost podávat antibiotika, což je vždycky dobře vzhledem ke vzrůstající rezistenci na tyto léky, a co je ještě zajímavější – díky tomu došlo i ke snížení nemocnosti u dětí. Z Indie víme, že homeopatie má rozsáhlé léčebné možnosti. Lékaři umí léčit nesmírně těžké stavy pomocí homeopatie a mají to precizně zdokumentováno i na videoprezentacích.

Například co?

Například leukémii u dětí. To je záležitost naprosto mimořádná. Hluboce respektuji postupy klasické vyspělé medicíny u takových nemocí, ale je evidentní, že právě kombinace klasické medicíny a jiných celostních postupů, včetně homeopatie, může skóre lékařů u těchto nemocí výrazně zlepšovat.

Indie ale není příklad země, jejímuž zdravotnictví bychom se měli blížit. Spíš by mě zajímalo, jak je to ve vyspělých státech?

Myslím, že z hlediska šíře výsledků indických homeopatických lékařů by se jim evropští homeopati jen blížit chtěli. Jinak se standardní medicínou srovnávat nelze. Ale například v Americe, kde velmi dbají na efektivitu léčby a na její výsledky, nejen na to, zda je léčba v souladu se zavedenými schématy, tak se začíná na onkologických klinikách prosazovat při léčbě cytostatiky kombinovaná léčba s alternativní léčbou třeba homeopatiky. A objektivní studie vycházejí velmi dobře právě pro tuto kombinovanou léčbu. Ostatně mnichovská dětská univerzitní klinika má svůj homeopatický tým, který s úspěšnými výsledky pomáhá dětským pacientům jak na novorozeneckých odděleních, tak neurologii, onkologii a dalších odděleních.

U nás však podle České lékařské komory homeopatie není uznávaná léčebná metoda a spíš spadá někam do oblasti šarlatánství. Nenadávají vám kolegové, že se tomu věnujete?

Vztah k homeopatické léčbě prošel v Česku velkou vlnou od počátečního nadšení, až po pád popularity. To se dalo čekat. Po závratných výškách vždycky následuje hlubina. Pak už následovala přiměřená stabilizace, hlavně v oblasti dětského lékařství. Teď jde spíš o to, jak si vzít příklad z ostatních zemí, třeba z Francie, kde je homeopatie plně integrovaná v léčebných systémech. A obrovské množství lékařů, hlavně pediatrů, s ní standardně pracuje. A to naši univerzitní pracovníci zcela ignorují.

Potíž vidím v něčem jiném. Totiž v tom, že homeopaticky léčí kdokoliv, kdo si usmyslí. Někteří sice jsou vzdělaní, absolvují kurzy a jeví nadání pro homeopatii, ale vedle nich existuje řada lidí, kteří si jen pověsí na dveře a na internet cedulku, že homeopaticky léčí a pustí se do toho. A tady vidím řadu rizik. Bylo by dobré zvážit třeba německý model, kde mají rozvinutý systém vzdělávání a kurzů, a jen tak někoho k pacientům nepustí. To, že homeopatie byla vložena do rukou lékařů, zavazuje; minimálně k tomu, že lékař ví, kde jsou hranice možného. Dost by tomu napomohla nějaká právní úprava, aby ti, co chtějí homeopaticky léčit, buď měli lékařské vzdělání, nebo odpovídající certifikované kurzy a pak vymezené pole působnosti, protože ani kvalitní kurzy nemohou studium medicíny nahradit.

Důkazy o účinnosti homeopatie však stále chybí. I když nedávno dostal Nobelovu cenu člověk, který prokázal, jak homeopatika mohou fungovat – virolog Luc Montagnier. Jeho práce ukazují, jak si za pomoci elektromagnetických signálů předávají informace patogenní bakterie a DNA organismu. Což jsou zřejmě právě ty mechanismy, díky nimž homeopatika mohou fungovat. Myslíte, že se díky tomu časem pohnou ledy i u nás?

Pan profesor získal i patent, protože dokázal, jak se dají měřit i velmi silná ředění látek, tedy 10 na minus pátou a 10 na minus devátou, což jsou právě koncentrace, na které se připravují homeopatika. Všimli si ho bystří Číňané a dali mu rozsáhlý objem peněz, aby mohl látkami hodně ředěnými zkoumat možnosti vážných chorob, jako je Alzheimerova choroba a podobně. Zatím je všechno ve fázi výzkumu, ale jsem zvědavý na výsledky.     

Může tedy homeopatie pomoci i ve vážných stavech a při vážných onemocněních? Měl jste takové případy?

Případem, který mi dodal vědomí, že to opravdu léčí na hluboké úrovni, byl příběh miminka, kterému se strašlivě šupila a loupala kůže. Už to nebyl ekzém, ale celotělové postižení s neustálým šupinatěním a odpadáváním kůže, kdy rodiče denně smetali z postýlky plné hrsti kůže. Vyvinulo se to ve vážný stav, kdy kůže byla podobná popálenině a z obrovské plochy se ronila tělová bílkovina, takže chlapeček musel každých čtrnáct dní do velké fakultní nemocnice na bílkovinné infuze. Sešlo se nad ním konzilium, které se radilo, že ve věku čtyř měsíců, tedy velmi brzo, mu nasadí drastické léky, protože dosavadní léčba byla jen udržující. V tu chvíli se rodiče dostali do naší homeopatické ordinace.

Povídali jsme si intenzivně o dítěti. Tři čtvrtě hodiny jsme se bavili o tom, jaký chlapeček je, co má rád a jak se chová. K tomu jsem hodnotil vzhled postižené kůže, barvu, charakter šupění, svědění a jeho časový průběh. Soubor informací o psychice a těle totiž pomáhá určit homeopatický lék. Bylo zvláštní, že přestože dítě velmi trpělo, tak se neustále smálo na své okolí. To bylo až hořkosladce dojemné – klouček trpěl, ale přitom se na svět smál. Když nasbíráte tolik informací, tak může zkušený homeopat vybrat lék. Podali jsme ho malému pacientovi a došlo k něčemu, co bylo až na úrovni zázraku. Podali jsme lék v silnějším ředění, druhý den dítě nastoupilo na svou obvyklou kúru do nemocnice. A chlapeček se před očima všech, během jednoho dne uzdravil, kůže se zacelila. To jsou mimořádně krásné chvíle.