Svého dobrovolníka má aktuálně zhruba 90 dětí s handicapem. Rodin, jež o službu mají zájem, ale zatím dobrovolníka nenašly, jsou ale nejméně tři stovky. Například jen v Libereckém a Ústeckém kraji je takových, které pomoc tohoto typu zatím marně shání, skoro šest desítek, upozorňují nezisková organizace Líp a spolu a farmaceutickými firmami založená Akademie pacientských organizací.
Počet poptávajících ovšem zdaleka nevypovídá o všech rodinách, v nichž trvale pečují o své nejbližší a potřebovaly by s náročnou prací pomoci. Jednou z cest, kterou spolu vyšlapávají právě samy tyto rodiny, je sdílená péče neboli homesharing.
Kdo může být hostitelem
Homesharing je určený rodinám, které pečují o děti nebo dospělé s mentálním znevýhodněním, poruchami autistického spektra, případně s kombinovaným postižením.
Jde o odlehčovací službu, jež propojuje pečující rodiny s lidmi, kteří chtějí a mohou část svého volného času věnovat dítěti či dospělému jako takzvaní hostitelé.
Hostitelem se může stát rodina nebo jednotlivec starší 18 let, kteří si berou dítě či dospělého pravidelně do péče na domluvenou dobu a společně tráví čas. Večer se pak dítě či dospělý vrací domů k rodičům.
Mezi hostitele patří třeba manželé, kterým odrůstají vlastní děti a mají ještě chuť se věnovat jiným, nebo jsou to studenti či bezdětné páry.
Motorem pomoci je, že v péči o člověka s mentálním či kombinovaným postižením nachází osobní přínos. Život hostitelů je díky homesharingu bohatší. Nikoliv ovšem ve smyslu financí, protože tato pomoc je bezplatná.
Pro znevýhodněné představuje homesharing šanci najít přátele mimo svou rodinu, což pro ně bývá velmi obtížné. Jejich rodinám zase hostitel poskytuje čas na odpočinek, vyřizování nutných záležitostí nebo čas strávený intenzivněji s ostatními členy.
Blanka pomáhá Kristýně
Jednou z hostitelek je Blanka, jež tráví jedno odpoledne měsíčně se 17letou Kristýnou. Chodí s ní do přírody, vaří, navštěvují obchody i kavárny. Kristýně, která má autismus, pomoc Blanky dodává sebevědomí a pocit nezávislosti, navíc může trávit čas mimo domov a v bezpečném prostředí se přiučit novým věcem.
Smysl má i pro její mámu, jež díky pomoci Blanky může věnovat více času nejmladší dceři, což pomáhá udržet emocionální rovnováhu v rodině. Dobrovolnictví Blanky pomohlo také Kristýnině starší sestře, protože ji inspirovalo k tomu, aby se sama stala hostitelkou pro další rodinu.
Homesharing změnil podle organizace Líp a spolu nejen život této rodiny z Libereckého kraje, ale stává se cestou všech zúčastněných k hlubšímu pochopení života s autismem a k citlivému přístupu k péči o ty, kteří mají speciální potřeby.
Jak se stát hostitelem
Zatím nejvíce, celkem 29, spárovaných dětí je v Praze, protože tam homesharing funguje nejdéle. Navíc je v metropoli vyšší koncentrace lidí, z nichž mohou hostitelé vzejít. V ostatních krajích se počet spárovaných dětí pohybuje mezi šesti až šestnácti.
Líp a spolu ale upozorňuje, že tyto počty jsou nízké a homesharing potřebuje další dobrovolníky. Organizace, které jej zajišťují (viz níže), proto uvítají nové zájemce. Ti musí kromě již zmiňované plnoletosti být bezúhonní s dobrým zdravotním stavem včetně duševního zdraví. Hodí se také empatie a zodpovědnost. Hostitel by měl mít také volný čas a pozitivní vztah k lidem se zdravotním postižením.
„Pro fungování a rozvoj homesharingu je klíčové najít dostatek hostitelů. Jsou to dobrovolníci z řad veřejnosti jako vy nebo já. Takových lidí je skutečně kritický nedostatek. Péče o dítě s mentálním znevýhodněním je pro ně formou volnočasové aktivity, nikoli zaměstnáním,“ vysvětluje koordinátorka Radka Ondrušková z organizace Líp a spolu. Setkáváme se s tím, že lidé mohou mít obavu, jestli takovou roli zvládnou, ale nemusí se bát, organizace jim zajistí přípravu a následně poskytne všestrannou podporu,
dodává s tím, že cílem je spárovat hostitele s dítětem tak, aby oběma stranám bylo dobře, služba jim vyhovovala a jejich vztah byl přirozený.
Do homesharingu je možné zapojit se tím, že se nezávazně přihlásíte u vybrané organizace. Zájemci poskytne všechny potřebné informace a na hostitelství jej také připraví. Důležité také je, že zprostředkovává po celou dobu homesharingu hostiteli možnost zpětné vazby.
Více o možnosti, jak a kde se do dobrovolnictví zapojit, najdete na webu homesharing.cz.
Jak se u nás daří homesharingu
V současnosti homesharing zajišťuje osm organizací v devíti krajích, další tři začínají: v Plzeňském kraji MAS Pošumaví, v Jihočeském kraji Autis Centrum, ve Zlínském kraji Centrum Áčko.
Níže uvedených osm neziskovek nyní zakládá zastřešující organizaci, jež bude pomáhat rozvoji homesharingu v ČR a hledat cesty, jak jej ukotví pomocí zákonů do systému podpory rodin pečujících o zdravotně znevýhodněné členy.
Kde a díky komu homesharing funguje
- Praha – Naděje pro děti úplňku, z. s.
- Středočeský kraj – Centrum pro komunitní práci střední Čechy
- Pardubický kraj – Rodinné Integrační Centrum, z. s.
- Liberecký kraj – Líp a spolu, z. s.
- Ústecký kraj – Líp a spolu, z. s.
- Královéhradecký kraj – Centrum Orion, z. s.
- Moravskoslezský kraj – Mikasa, z. s.
- Olomoucký kraj – Zet-My, z. s.
- Jihomoravský kraj – Slezská diakonie, Úsek Brno
Odkud se homesharing vzal a proč
Homesharing se do ČR dostal před šesti lety z Irska. V letech 2018 až 2020 probíhal pilotní projekt v Praze, Středočeském a Pardubickém kraji, kde jej testovaly a nastavovaly Naděje pro děti úplňku a Rodinné Integrační Centrum. Od roku 2021 se dostává skrze další organizace k dalším rodinám po celé zemi.
Původní myšlenku homesharingu do ČR přivezla a dodnes se snaží prosadit organizace Naděje pro děti úplňku. Jeho rozvoj podporuje také Nadační fond Abakus.
Označení Děti úplňku vzešlo z reportáže v týdeníku Respekt novináře Petra Třešňáka, jenž v ní popsal vlastní zkušenost s výchovou autistické dcery. Jde o velmi syrové a zároveň dojemné čtení oceněné Českou psychiatrickou společností. Reportáž zachycuje také to, jak rodina s těžce postiženým dítětem zůstává na péči o něj i výchovu sama. Právě to se Naděje pro děti úplňku i novinář Petr Třešňák snaží změnit.
ČLÁNKY DO MAILU