Dobrý den,
ráda bych se přeptala čtenářů, zda-li netuší, proč se u nás žitnému kvásku nevede?
Asi před dvěma lety jsem se rozhodla poprvé upéct chleba a žitný kvásek jsem získala z "kváskové mapy". První chleba byl jakž-takž ucházející, další byly čím dál hutnější, kvásek nenabýval požadované velikosti, nakonec smrděl po acetonu, vyhodila jsem. Pořídila jsem si od jiného dárce a historie se začala opakovat, proto jsem kvásek rozdělila na tři a o každou jednotku jsem pokusně pečovala jiným druhem žitné či chlebové mouky (i z jiných obchodů). Všechny se chovaly jako první vzorek a nakonec pošly. Upekla jsem asi 25-30 chlebů v různých variantách (v zakrytém pekáči, s miskou vody, s vodou vlitou přímo do rozpálené trouby, s nařízlou kůrkou, s rozžhaveným žulovým kamenem, s potíráním slanou vodou ... i bez výše uvedeného ... zkusila jsem kynutí v lednici i v teple ... výsledek čím dál horší, poslední kusy (placky) jsem rovnou vyhodila.
Až jsem si pořídila třetí kvásek, pochopila jsem souvislosti - manželovi v práci ten kvásek utekl ze zavařovací sklenice perforovaným víčkem (0,7l) až na pracovní stůl! Tvrdil mi, že když ten kvásek dostal, nebylo ho ve sklenici víc než 2-3cm. Moc jsem se potěšila, že tentokrát je to ten správný kvásek, ale u nás doma jsem zdojnásobení objemu již nezaznamenala a do pár týdnů také pošel.
V závěru jen podotknu, že běžné kvasnice u nás kvasí zcela běžným způsobem.
Nezná někdo z Vás důvod, proč se u nás žitnému kvásku nelíbí?