Další z řady velmi často používaných a oblíbených potravin – dochucovadel s obecně příznivými účinky pro lidský organismus, které však mohou u některých jedinců spustit alergickou reakci, je hořčice. V číselných kódech se skrývá pod kódem A10 – hořčice a výrobky z ní.
Všechny alergeny najdete v seriálu:
Právě četnost používání hořčice je zřejmě důvodem, proč je tato potravina v současné době považována za pátý až šestý nejčastější alergen způsobující anafylaktický šok. Ten představuje, jak již bylo v předchozích článcích o alergenech řečeno, vážné zdravotní potíže, které mohou v jednotlivých případech končit i smrtí.
Na druhou stranu představuje alergie na hořčici maximálně sedm procent všech potravinových alergií, podle některých ale jen jedno procento. Přestože je tedy hořčice zařazena EU na seznam čtrnácti nejvýznamnějších alergenů, nepatří v rámci tohoto seznamu k nejvíce četným a rizikovým.
„Divná“ alergie
Ne vždy jde navíc o „klasickou alergii“. Hořčice totiž obsahuje látky, které mohou vyvolávat takzvané neimunologické reakce, které se podobají alergickým reakcím, například při kožních textech.
Pokud se týká skutečných alergických reakcí, pak stejně jako u jiných alergenů je škála možných projevů alergie po konzumaci hořčice poměrně pestrá – od pocitů horka, otoků rtů, jazyka, hrtanu, poruch hlasu a problémů s dýcháním přes kopřivku, vyrážky až po astma.
- Důležité, ale zatím ne zcela potvrzené podezření týkající se hořčice je teze, podle které působí hořčice jako skrytý alergen v kojenecké stravě a prostřednictvím mateřského mléka.
Alergie: Na druhu hořčice nezáleží
Alergeny žluté (někdy se uvádí bílé) a černé (někdy se uvádí orientální) hořčice jsou velmi podobné, takže je v zásadě jedno, jaký druh hořčice či výrobků z ní konzumujeme.
Rozdíl je spíše v senzorických vlastnostech, kremžská hořčice je tmavší, protože obsahuje více černé hořčice, je považována za silnější a má vyšší obsah cukrů.
Alergeny hořčic jsou velmi odolné, a to jak při tepelném zpracování, tak k působení jiných látek, jako jsou kyseliny, zásady, a konec konců i trávicí enzymy pepsin a trypsin. Za prahovou dávku vyvolávající alergenní reakci se považuje 1 mg mletého hořčičného semene, což odpovídá 0,3 mg bílkoviny.
Zkřížená reakce s ostatními brukvovitými
Hořčice patří do čeledi brukvovitých bylin, do které patří velký počet rostlin, a co je důležité – velký počet rostlin, které patří mezi zemědělské plodiny a suroviny, které člověk běžně konzumuje. Konkrétně jde o brokolici, kapustu, květák, křen, pekingské zelí, růžičkovou kapustu, ředkev, ředkvičky, zelí a – řepku.
Především mezi pyly brukvovitých rostlin může docházet ke zkřížené reakci alergenů, největší riziko přitom představuje zkřížená reakce hořčice s řepkou, což je ale zřejmě dáno výrazně vyšší plochou řepky v naší krajině oproti plochám jiných brukvovitých rostlin. Dobrou zprávou je, že při konzumaci hořčice spolu s jinými potravinami, pokud neobsahují nějaké ingredience z jiných brukvovitých surovin, ke zkřížené reakci podle dosavadních poznatků nedochází.
Hořčice podporuje chuť i zdraví
Hořčice není žádnou novodobou potravinou, její používání je doloženo již ze starého Řecka. Opticky je největším přínosem konzumace hořčice její schopnost podporovat chuť k jídlu, v minulosti byla ale známa také jakožto prostředek ke zmírnění bolestí svalů, při revmatismu, a dokonce jako prostředek proti vypadávání vlasů. Hořčičné zábaly používaly ostatně k tlumení bolestí i naše babičky.
Hořčice je také bohatým zdrojem antioxidantů, vitamínů A, B, C, K a řady minerálů, z nichž nejcennější je zřejmě selen, ale i měď, vápník, zinek či železo, takže mimo jiné podporuje konzumace hořčice tvorbu červených krvinek. Obdobně jako v případě všech rostlinných surovin obsahuje vlákninu a podporuje tak také trávení.
Komu tedy hořčice chutná a nepociťuje po její konzumaci žádné potíže, určitě by ji neměl ze svého jídelníčku škrtat.
ČLÁNKY DO MAILU
