To že v českých hospodách nenarazíte na nic jiného než na žampióny je dáno našimi debilními normami, hloupými vlastníky a připosranými a línými kuchaři. Každý se tu bojí dát do jídla něco, co nemá příslušný úřední glejt, prověření o nezávadnosti atd. Restaurace tu provozují lidi, co zdědili nějaký barák u cesty, místo lidí, co k tomu mají nějaký cit. Kuchaři jsou banda hňupů, kteří těží z toho, že jich je málo a že tomu vlastníci nerozumí, prakticky nikdo z nich nikdy nesloužil pod nějakým kuchařem, který by je to prakticky dlouhodobě učil, na škole je učí jen pomocné práce a vaření z receptu, nikoliv citu. Právě Polreich to krásně ukazoval.
Bude trvat minimálně ještě 1–2 generace, než nám vyrostou opět děti těch, co se tím živí a budou předávat zkušenosti svým dětem.
P.S.: autor příspěvku má hotelovou školu a v mnoha restauracích a hotelích pracoval.