Lišák zprohýbaný je houba, kterou méně zkušení houbaři ke své škodě nesbírají, protože ji neznají. A možná také proto, že na rozdíl od klasické lišky vypadá lišák trochu „divně“.
Co se dozvíte v článku
Lišák má pod kloboukem ostny
Na spodní straně klobouku nemají totiž lišáky ani rourky, ani lupeny, ale ostny, které vypadají jako malé krápníčky, což je ovšem ideální vizuální rozlišení od jiných hub hned na první pohled.
Lišák zprohýbaný (Hydnum repandum), nazývaný také někdy „lošák zprohýbaný“, má ještě dalšího příbuzného. Je jím lišák ryšavý (Hydnum rufescens), který je o něco menší, o něco tmavší, a ostny („krápníčky“) má na spodní straně klobouku také. Stejně jako častěji se vyskytující lišák zprohýbaný je ale také jedlý, takže případná záměna nevadí.
Oba druhy lišáků rostou ve všech typech lesů, a podobně jako například špičky vytvářejí kolonie v podobě kruhů, pásů nebo několika srostlých jedinců. Takže pokud na ně narazíme, může takový nález zaplnit klidně i celý košík.
Lišák zprohýbaný (Hydnum repandum), nazývaný také někdy „lošák zprohýbaný“
Chuťově velmi dobrá houba
Lišák zprohýbaný je přitom velmi chutná houba a je dokonce oficiálně zařazen na seznam tržních hub. Je však trochu tužší, což je ale výhodou při kulinářském zpracování.
Vzhledem k tomu, že drží tvar i po povaření, je tato houba dobře využitelná při nakládání, ale také do omáček, do rizota, polévek a samozřejmě do houbového guláše. Konzumovat je ale lze i jen osmažené na sádle.
Obecně lze konstatovat, že lišáky je možné využít stejně jako v úvodu zmiňované lišky, s nimiž jsou ostatně příbuzní a patří společně do stejného řádu liškotvaré (Cantharellales). Oproti liškám jsou lišáky větší, často dokonce o poznání větší, jsou však bledší, a jak již bylo řečeno, na spodní straně klobouků mají typické „krápníčky“.
Ty doporučují někteří sběratelé při kulinářském zpracování odstranit, například při přípravě omáček, neboť odlomené ostny údajně nepůsobí v pokrmech příliš esteticky. Podle jiných názorů mají ostny mírně hořkou chuť, dle osobních zkušeností ale ponechání ostnů na klobouku při přípravě pokrmů jejich chuť nijak neovlivňuje.
Jaké houby sbírat, když je „vysbíraný les“?
Lišákům podobné, především horní stranou klobouků, jsou také všechny u nás rostoucí druhy krásnoporek, ať již je to (především kvůli podobné barvě klobouku) krásnoporka žemlička, nebo krásnoporka mlynářka, krásnoporka borová, krásnoporka hřebenitá, či krásnoporka kozí noha. Krásnoporky ale nemají krápníčky a na rozdíl od lišáků jsou ještě tužší. Všechny jsou ale také jedlé, sbírat bychom neměli pouze krásnoporku kozí nohu, která je považována za vzácnou, a je tedy chráněná.
Doporučení pro houbaře
Prevence před otravou způsobenou konzumací hub:
- Nikdy nesbírejte houby, pokud máte sebemenší pochybnosti o jejich čerstvosti nebo si nejste zcela jisti jejich druhem. Některé velmi jedovaté houby se podobají jedlým druhům – podívejte se, které to jsou.
- Sbírejte pouze čerstvé houby a sbírejte je celé (klobouk i třeň) z důvodu správné identifikace.
- Vyhněte se houbaření v blízkosti silnic, průmyslových pozemků a skládek, protože houby mohou absorbovat velké množství znečišťujících látek.
- Jednotlivé houby se snažte mít v košíku odděleně (hlavně neurčené druhy), nikdy nenoste houby v plastovém sáčku, protože se mohou velice rychle zkazit.
- Oddělujte pečlivě houby, které jste správně určili podle druhu, od ostatních, protože i jediná jedovatá houba může kontaminovat ostatní.
- Důkladně si umyjte ruce po příchodu ze sběru hub nebo po manipulaci s houbami.
- Nejezte nasbírané houby, dokud si nejste jisti správným určením druhů, případně si houby nechte zkontrolovat odborníkem.
- Houby skladujte správně v chladničce a snězte je nejpozději do dvou dnů od jejich nasbírání.
- Nikdy nejezte volně rostoucí houby v syrovém stavu, a také je nejezte ve velkých množstvích. Nejlepší je jíst malá množství hub, průběžně v čase (ne často za sebou). Houby vždy důkladně vařte.
- Obecně platí: v případě jakýchkoli pochybností houby vyhoďte!
Zdroj: Doporučení pro sběr a konzumaci hub, Francouzský úřad pro potraviny, životní prostředí, ochranu zdraví při práci a bezpečnost (ANSES), česky MZe ČR – Bezpečnostpotravin.cz
Všechny výše uvedené houby je možné najít v lese i poté, co byl pročesán jinými houbaři, neboť ti je obvykle nechávají bez povšimnutí. To je sice škoda pro ně, ale výhoda pro ty, kdo lišáky a krásnoporky sbírají. Uvařit si z nich pak mohou například houbový guláš podle následujícího receptu.
Recept na houbový guláš
Suroviny:
- cibule
- česnek (asi 3 stroužky)
- tuk (sádlo nebo olej)
- sladká paprika
- houby
- pepř
- mletý kmín
- mouka
- sůl
- ev. další koření či česnek na dochucení
Houbový guláš připravujeme jako klasický guláš. Cibuli na kostičky a nakrájený česnek osmažíme na tuku do hněda (česnek přidáme později, neboť se dříve připaluje), zasypeme paprikou a lehce osmažíme (paprika se nesmí připálit, jinak by byl guláš hořký).
Následně přidáme houby, pepř a kmín, zamícháme, podlijeme vodou a chvíli dusíme, cca 10 minut. Zahustíme moukou rozkvedlanou ve vodě a za občasného míchání, aby se nepřipekla omáčka, vaříme ještě asi 10–15 minut.
Výsledný pokrm můžeme ještě dochutit podle své úvahy solí, polévkovým kořením, majoránkou, na konci je možné přidat ještě pomačkaný česnek. Dobrou chuť!
Galerie: Které houby se pletou? Jedlé a jedovaté se podobají
ČLÁNKY DO MAILU