Po vystudování zemědělské školy pracovala Ivana Bakrlíková jako agronomka, později coby zootechnička. A když se poté, co jí trochu odrostly děti, rozmýšlela, co bude v kraji s vysokou nezaměstnaností dělat, napadla ji výroba medoviny.
Nebylo to žádné unáhlené rozhodnutí, které by z nebe spadlo, spíše přirozený vývoj. Už její dědeček a tatínek totiž včelařili a vyráběli domácí medovinu. Ovšem jen pro rodinu a známé. A protože všem chutnala, požádala Ivana Bakrlíková svého tatínka o poskytnutí lety prověřených receptur a o pomoc při výrobě medoviny, kterou by mohla prodávat. A on před patnácti lety rád souhlasil. Tehdy světlo světa spatřila první Hřebečská medovina.
Medovina získává na oblibě
Dnes už je zdatnou včelařkou i Ivana Bakrlíková. Společně se svým tatínkem a dcerou aktuálně obhospodařuje čtyři stanoviště s šedesáti včelstvy pod vrchem Hřebeč v Pardubickém kraji. Rok co rok od každého včelstva získají od třiceti do padesáti kilogramů medu, který přeměňují v medovinu.
„Nikdy jsme se nedostali do situace, že bychom museli med kupovat od jiných včelařů. Když je jeden rok dobrá úroda, přebytky neprodáváme, ale schováme si je na rok další. Když je med dobře uskladněný a nejde k němu vzduch, tak vydrží velmi dlouho,“ říká Ivana Bakrlíková.
Ale i když je medu dostatek, může se stát, že už v březnu některou z Hřebečských medovin nekoupíte. Konkrétně třeba ořechová už teď k mání není. Paní Bakrlíková totiž loni kvůli špatné úrodě nesehnala tolik zelených ořechů v mléčné zralosti, kolik k výrobě ořechové medoviny potřebovala. „Dříve jsem si myslela, že se nám to nemůže stát, ale medovina získává na oblibě a už se prodává tolik, že jsme někdy vyprodaní i v jednotlivých druzích, jako právě teď,“ trochu si povzdechne majitelka Hřebečské medoviny.
Bez tajného sešitku by nebyla žádná medovina
Všechny receptury, podle nichž vznikaly a stále vznikají Hřebečské medoviny, vycházejí ze starých knih a bylinných receptur, které za desítky let nasbíral tatínek paní Bakrlíkové, Karel Buben. „Zkoušel, bádal a roky ochutnával, až se ustálil na recepturách k osmi medovinám: Tradiční, Knížecí, Mandlové, Bylinné hořké, Staročeské, Ořechové, Skořicové, Klášterní a Archivní,“ vypráví dcera o původu receptur, které má její tatínek stále dobře schované v tajném sešitku.
Ten, kdo vyrábí medovinu v malém množství nebo pro vlastní spotřebu, ji může připravovat tu z květového, tu z medovicového medu, ale Hřebečská medovina se vyrábí z medů smíšených. Tím, že některý rok převládá med luční květový, podruhé zas medovicový, není chuť ani barva zdejší medoviny nikdy zcela stejná. „Neděláme si hlavu z toho, že je naše medovina pokaždé jiná. To máte jako s vínem, to kvalitní také není každý rok stejné. Jdeme vstříc přírodě, my ani nechceme mít uniformní produkt,“ říká Ivana Bakrlíková.
Bez bylin by to nešlo
Vyjma té tradiční jsou bylinky součástí každé Hřebečské medoviny. Mátu, meduňku a ořechy si sbírají sami, ale ty ostatní odebírají od prodejců, kteří mají byliny certifikované a prodávají je sušené.
Tou vůbec nejaromatičtější medovinou je Bylinná hořká, ve které byste našli až jednadvacet bylin. Ale ani ostatní nejsou na přírodní sílu skoupé, ve Skořicové najdete sedmnáct a v Knížecí dvanáct druhů bylin a koření. „Spousta z nich se v medovinách opakuje, sice ve všech nemáme puškvorec, galganový kořen či kořen hořce a pelyněk, ale často se opakuje skořice. Jen ji využíváme v různých poměrech, aby někde převládala – třeba ve Skořicové, nebo aby jen doplnila ostatní bylinky – třeba v Knížecí,“ říká Ivana Bakrlíková.
- Hřebečskou medovinu koupíte ve zdravých výživách, ve vinotékách, na internetu, ale i v Muzeu medoviny v Praze.
- Seznam prodejců najdete na webu Hřebečské medoviny.
Překvapilo nás i použití zázvoru a chmele, které jsou součástí Knížecí medoviny. Než ochutnáme, přemítáme: trochu pivo, trochu lék? „Pivo v ní vůbec necítíte, jen hořkost chmele, která se snoubí s jemností hřebíčku a zázvoru. Ten, a to vás možná překvapí, v Knížecí medovině není vůbec tak štiplavý, jak ho znáte ze zázvorového čaje. Naopak je velmi jemný,“ upozorňuje majitelka.
Hřebečská medovina se vyrábí minimálně rok
Hřebečská medovina se vyrábí šetrným způsobem, kdy se voda s medem zahřeje na zhruba čtyřicet stupňů, aby se med dobře rozpustil a vznikl správný roztok. Pak už jen přidají šlechtěné kvasinky pro kvašení sladkých vín. „Někdo kvasí jen na přírodních kvasinkách, ale tento proces je velmi zdlouhavý, navíc je tu velmi vysoké riziko, že se kvašení zvrhne a v medovině se objeví bakterie, které tam mít nechceme,“ popisuje možná rizika Ivana Bakrlíková.
Takto připravená směs se nalije do speciálních nádob a rozkváší se při teplotě třicet pět stupňů. Následně vychladne na zhruba dvacet dva stupňů, při nichž kvasí asi šest týdnů. „Když medovinu vyrábíme, vložíme do kvašení přesně vybrané byliny a necháme je během kvašení vyluhovat, jiné zas přidáváme až po ukončení kvasného procesu. Dokvašenou medovinu necháváme zhruba rok sedimentovat. Čirou ji pak stáčíme do lahví,“ popisuje proces výroby majitelka výrobny.
Pokud vyrábí medovinu Archivní, je proces výroby obdobný, ale s tím rozdílem, že po sedimentaci se medovina nestočí do lahví, ale do dřevěných sudů, kde zůstane pět let. „Změní barvu, zhoustne a vyluhované byliny a koření v ní se příjemně prolnou, až jednotlivé bylinky v ústech vůbec nerozeznáte,“ vypráví Ivana Bakrlíková.
Nejvíce práce je v létě – se včelami i s medovinou
Ročně tu v Třebařově tímto způsobem vyrobí asi osm tisíc lahví medoviny, přičemž výroba probíhá průběžně celý rok. „Bohužel, když je nejvíc práce kolem včel, což je v létě, je také ideální teplota pro kvašení, a tedy i pro stáčení. Léto bývá velmi náročné, i tak ale zhruba každé dva měsíce dávám medovinu kvasit,“ říká majitelka a dodává: „Je stále co dělat, ale daří se nám, staří zákazníci se stále vracejí a stálí zákazníci jsou nám věrní a toho si velice vážíme,“ neskrývá radost Ivana Bakrlíková.
Prodeje narůstají a majitelka výrobny doufá, že po ní jednou firmu převezme dcera, která jí dlouhodobě pomáhá. „Vystudovala nejen včelařství a kvasné produkty v oboru technologie potravin na Mendlově univerzitě, aby byla co nejlépe připravena,“ dodává Ivana Bakrlíková.
Ivana Bakrlíková
Vystudovala zemědělskou školu, pracovala jako agronomka, později jako zootechnička. Již patnáct let se věnuje chovu včel a výrobě Hřebečské medoviny. V roce 2017 získala medovina Bylinná hořká ocenění Regionální potravina Pardubického kraje.
ČLÁNKY DO MAILU