Ano, to je zhruba definice modly. Řešení jsem před chvílí psal, ale klidně znovu: problém leží v samotném přístupu k lidem, který je redukuje na bankovky. Stačilo by jen stanovit hranci, kdy je touha po zisku již za přípustnou mezí lži - on totiž v kapitalismu nevítězí nejlepší výrobek/služba, ale člověk, který ho prodá - velmi často nejpřesvěčivější lhář.
Zákazník nikdy (!) nemá dostupné všechny informace o produktu, díky kterým by mohl posoudit jeho kvalitu - řekne snad doktor na požádání, jak byl lék schválen? Má lék na etiketě souhrný výsledek všech provedených klinických testů? Neexistuje totiž žádný *spolehlivý* orgán, který by chránil zákazníka/pacienta před podvodem na jeho zdraví - a přitom stačí málo: důsledně vyžadovat, zveřejňovat a kontrolovat proces výroby, postihovat cílené zatajování informací více než pokutou. Tedy "tl;dr" verze řešení: ze zákona dostupné kompletní informace. Ale kdo je tak odvážný, aby vynucoval pravdu tam, kde jde v první řadě o peníze?