Na úvod je třeba říci, že evoluční biologie nemá celkem jasno v tom, proč sexualita vůbec vznikla a u většiny druhů se udržela. Na pohled je totiž sexuální rozmnožování oproti nepohlavnímu neefektivní, protože organismy musejí vynakládat zdroje, aby potkaly příslušného partnera.
Existuje celá řada teorií, které tuto „nehospodárnost“ vysvětlují. Vlivná je například hypotéza tzv. Červené královny, která sexualitu dává do souvislosti s obranou proti parazitům (je třeba trochu zamíchat geny, aby v další generaci přišel na svět jedinec s trochu odlišnou výbavou, než na jakou se paraziti již stihli optimalizovat). Jiná teorie například dává vznik sexuality do souvislosti s ochranou proti zhoubnému bujení (ScienceWorld.cz: Sex jako obrana proti rakovině?).
Čtěte téma: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o líbání
V posledních letech se tato činnost stala regulérním vědeckým oborem, který přináší stále nová a nová fakta. Věděli jste, že je líbání nejen velmi příjemné, ale také zdraví prospěšné?
Líbáme se kvůli parazitům?
U parazitů ještě chvíli zůstaneme. Možná jste netušili, že za strategii parazitů se někdy považuje líbání. Ono na tom není nic divného. Když vás chřipkový virus přiměje ke kašli a kýchání, dělá to proto, abyste ho šířili dál. Taktéž zvíře trpící vzteklinou kouše ne z vlastního plezíru („už stejně pojdu, tak to vytmavím i ostatním“), ale proto, že ho takto zmanipuloval příslušný virus. V případě líbání není po pravdě řečeno jasné, o strategii jaké potvory by šlo (infikováni by byli skoro všichni) a nejsou tu žádné konkrétní důkazy, nicméně souvislost s parazity zde někteří evoluční biologové předpokládají.
Jiná teorie praví, že líbání je způsob, jak získat o partnerovi podrobnější informace, především o jeho zdravotním stavu (což je tedy trochu obtížné si představit, leda by tak šel odhalit mrtvolný zápach nebo drolící se zuby). Červené rty mohou také přitahovat, neb připomínají ovoce; například bonobové mají červenější rty než „klasičtí“ šimpanzi a na rozdíl od nich se líbají. K souvislosti sexuální přitažlivost a potravy se ostatně ještě dostaneme.
Při kontaktech nějak spojených se sexualitou se přenáší celá řada chorob, které na rozdíl od „líbacího mikroba“ známe celkem dobře. Strategií příslušného parazita je opět se co nejvíc šířit, takže u nemocných by měl vzrůstat zájem o sex nebo i promiskuita. Jak je však známo, zájem na jedné straně ještě nemusí stačit. Cílem parazita by tedy mělo být, aby nemocného učinil pro ostatní atraktivnějším. Po pravdě řečeno, ani tohle zatím příliš pozorováno nebylo (zejména pokročilejší fáze pohlavních chorob nemají právě přitažlivé symptomy, ono obecně třeba takové vředy nejsou zrovna sexy); ale kdyby se zjistilo, že to mikroorganismy opravdu dovedou nějak zařídit, byl by zde značný tržní potenciál. Asi podobně, jako mnozí lidí sní o tom, že by si opatřili nějakou zmodifikovanou neškodnou tasemnici a mohli se přejídat opravdu bez zábran, zde by se mohla objevit nějaká jinak neškodná varianta (např.) kapavky, jež by z dotyčné/ho učinila sexuální idol.
Čtěte téma: Sexuální pnutí mezi partnery
„Vztah se dá založit jen na penězích, sexu a lži.“
Tvá barva je k sežrání!
Čímž jsme nakousli téma sexuálních preferencí. Evoluční biologie a teorie her docela obratně modelují, proč se vyplatí (míněno příslušným genům) sdílet většinové preference, i když jde o oblibu věcí tak zjevně neužitečných (ba svému nositeli škodlivých, ScienceWorld.cz: Pohlavní výběr, který téměř zabíjí ), jako je paví chvost.
Zajímavá je ale otázka, jak tyto preference – dejme tomu jednoho zbarvení před jiným apod. – původně vznikly. Jedna z hypotéz, pro niž existují i určité důkazy, dává sexuální preference do souvislosti s oblíbenou potravou. Alespoň u rybiček – pavích oček to funguje tak, že samičky preferují stejné zbarvení potravy jako zbarvení samečka. Což konec konců dává smysl: kdyby sameček naopak svým zbarvením připomínal dejme tomu predátora, naopak by od sebe samičky spolehlivě odháněl.
No a zde máme námět na další výzkum, totiž snažit se někoho získat tím, že se převlékneme za jeho oblíbené jídlo. Myslím, že např. v převleku za mrkev může být již samotná cesta na schůzku zajímavých zážitkem. Také se zde otevírá velké pole pro kreativitu – jak by měl vůbec vypadat kostým imitující třeba takový guláš se šesti?
Protože na oltář vědy je třeba přinášet oběti, pak ještě jeden námět pro experimentátory. V jednom pokusu vědci nutili dobrovolníky pamatovat si sedmimístná čísla a pak testovali, zda si jako zákusek raději vyberou čokoládový dort nebo ovocný salát. Ukázalo se, že oproti normální situaci vzrostl za těchto podmínek zájem o dort. Interpretace výsledků je taková, že „unavený mozek“ si už nedokázal poručit (dejme tomu, že za normálních okolností by lidé měli také větší chuť na dort, ale přemohli by se a zvolili zdravější pokrm). Teď si představte, že někoho chcete získat. Pokud má alespoň jakýsi zájem, bude tedy projevovat k intimnostem o to větší ochotu, čím bude mít mozek zahlcenější – alespoň taková je pracovní hypotéza vyplývající z pokusu se salátem a dortem.
Čili: během schůzky svého potenciálního partnera/ku neustále nuťte pamatovat si jedno sedmimístné číslo za druhým. Pro zvlášť silný účinek lze zkombinovat s předešlým doporučením, tedy být přitom převlečen např. za mrkev.
ČLÁNKY DO MAILU