Děje se tak proto, že většinový zákazník má prostě rád, když věc, kterou kupuje, chutná stále stejně. Takže podobně, jako se často slévají medy z celé Evropy do jedné sklenice, tak se slévají i olivové oleje různých kvalit do jedné lahve.
Ne všechny, ale celá řada jich je. A jsou mezi nimi i oleje zvučných značek. Není to nic proti ničemu, ale když už za litr olivového oleje mám dát víc než desetkrát tolik, co za řepkový, tak chci vědět, zač platím, z čeho je olivový olej vyroben.
Galerie: I olivové oleje se míchají jako med
Přebytky se smíchají
Taková Itálie prodává asi osmdesát procent olivového oleje na světě, ale jen španělská provincie Jaén produkuje více než celá Itálie. To jsou poměry, které moc nesedí, že? Je to právě tím, že celá řada olejů italských značek je směsí různých olejů, což nám potvrdil i jeden z majitelů španělských olivových hájů, Carlos Lozano. „My přebytky prodáme velkým firmám, které je smíchají s jinými olivovými oleji, třeba s těmi řeckými nebo italskými v různé kvalitě. Jde o to dosáhnout každý rok stejné chuti. Každý olej velké známé značky chutná totiž stále stejně.“
Galerie: Jak se sklízejí olivy a vyrábí kvalitní olivový olej
Je to jako s vínem, konvenční produkt také rok co rok chutná identicky, zatímco víno z malého vinařství má různé nuance. Oslovili jsme i distributora jedné z největší italských značek Monini, který na trh dodává jak pravé italské oleje, tak i směsi různých olivových olejů z EU, abychom se zeptali, jak to s těmi směskami olejů mají; ale po upřesnění otázek přestali reagovat.
Dlužno podotknout, že to, zda je v lahvi směs olejů ze zemí EU, výrobci velmi často nijak neskrývají, tento údaj najdete obvykle hned na přední etiketě pod názvem oleje, případně na etiketě zadní. Je to každopádně údaj, který výrobci legislativa nařizuje na lahvi uvést.
ČLÁNKY DO MAILU