Hádkám se ve vztahu nevyhne asi nikdo z nás, a pokud ano, je to přinejmenším podezřelé. Na druhou stranu je ale taková hádka mnohem lepší, než kdybychom v sobě donekonečna dusili pocity, které by stejně tak či onak později vyšly najevo, a to v ještě intenzivnější míře. Řekněme tedy druhému to, co nám vadí. Ale konstruktivně.
S pravidly hádky se většina z nás seznamuje až v praxi, a to metodou pokus – omyl. Nejde o to jen na toho druhého zoufale křičet a myslet si, že tím se spor vyřeší. Jak se „správně pohádat“?
Chce to správné místo a vhodné načasování
Asi si říkáte, že to je sice pěkná rada, ale co když jste v daném okamžiku tak naštvaní, že si nemůžete pomoci? Přesto se zkuste kontrolovat a pronést větu: „Popovídáme si o tom později.“ Hádek před dětmi, příbuznými nebo sousedy byste „po vychladnutí“ patrně litovali.
Kdy volat policii: Manželská hádka po italsku, nebo se sousedé vraždí?
Rovněž se nehádejte, když jste příliš unavení. Unavený člověk je podrážděný a netouží po ničem jiném, než po odpočinku. Když nám někdo v takovém stavu začne nadávat a něco vyčítat, přirozeně budeme reagovat jinak, než kdybychom byli „ve formě“. V tomto případě se určitě vyplatí hádku raději odložit.
Zažeňte nutkání začít hádku po pár sklenkách alkoholu. Když jste už něco vypili (ač nemusíte být ani opilí), mnohdy řeknete věci, kterých budete později litovat. Po skleničce máte zkrátka větší kuráž.
Další, co byste si měli odpustit, jsou hádky v autě. Po hádce se partneři od sebe většinou vzdálí, jenomže to jde dost těžko v uzavřených a malých prostorách. A představte si takovou hádku v autě! Z auta nemůžete vystoupit a nahromaděné dusno budete muset vydržet.
Zeptali jsme se: Jak se s partnerem hádáte?
Petra (25): „Jsem sama už rok, takže už ani nevím, co je to hádat se. Nerada se hádám, ale pokud to tak musí být…Naštěstí jsem měla muže, který byl výborným diplomatem a než jsem se stihla rozčertit, vždy našel východisko, které vyhovovalo nám oběma.“
Vendula (24): „Často se hádáme kvůli nějakým blbostem, kdy každý tvrdí něco jiného a přeme se, kdo má pravdu. Většinou k ničemu kloudnému nedospějeme.“
Jarda (35): „Hádat se mě nebaví, takže se hádkám všemožně vyhýbám. Když už se spolu s partnerkou hádáme, snažíme se najít nějaký kompromis, kdy je každému z nás aspoň nějak vyhověno.“
Bára (25): „Nevím, jestli dodržuju při hádání nějaká pravidla, ale asi jsem ten typ, co chce mít pravdu. Vyloženě nesnáším, když osoba, se kterou si vyměňuju názory, mlčí a nic k tomu nepřidá, anebo mi ještě přitaká…Co se mi ještě nelíbí, je to, že se přítel někdy urazí a pak se mnou nemluví. To je podle mě asi nejhorší.“
I hádka musí být férová
V hádkách existují určité zakázané údery, které už toho druhého ponižují a nemají zde co dělat. Jakmile začnete vytahovat věci, které se už hádky ani netýkají a mají za cíl upozornit na nedostatky a slabé stránky toho druhého, je to neodpustitelné. Může to být například poukázání na postavu a vzhled (přibrání na váze, narážky na nemožný sex apod.). V hádce na duši nikdy neútočte!
Čtěte také: Sex bude, až uděláš, co chci!
To, že vás ten druhý naštval, neznamená, že se můžete uchýlit ke kritice a obviňování lidí nebo věcí, které má rád (sportu, kamarádů, rodiny apod.). Takové podpásovky si odpusťte.
Pamatujte, že hádky se týkají vás dvou, takže názory okolí do toho netahejte („I kamarádka mi říkala, že ses choval naprosto nemožně." „Maminka si taky myslí, že mám pravdu.").
Vyhněte se zbytečným výlevům emocí, postojům ukřivděnosti a zatrpklosti. Místo řevu a nadávek vyslovte klidně, ale důrazně to, co máte na srdci. Druhého nejlépe odzbrojíte argumenty, nikoliv smrští nadávek.
Když víte, že i vy máte na problému svůj podíl, uznejte to. Ujasněte si, že tamto byla chyba toho druhého a toto zase vaše. Nesnažte se docílit toho, že v hádce bude jeden vítěz a druhý poražený, protože nejste na fotbalovém hřišti.
K vyřešeným sporům se při příští hádce už nevracejte. Jinak to bude začarovaný kruh, z něhož se nedá vyjít.
Přečtěte si: Může dítě způsobit rozpad manželství?
Mluvte jasně, konkrétně – a krátce
Řekněte, co vás naštvalo, co vám vadí, uráží vás apod., neočekávejte, že váš protějšek má telepatické schopnosti a že stačí, když mu věc naznačíte. Větami typu „No to jsem si mohl myslet, co jiného se od tebe dá čekat,“ se asi k ničemu kloudnému nedoberete.
Přečtěte si: Vím, na co myslíš. Je to jen pocit, nebo telepatie?
Argumentujte tím, co se stalo, co vidíte a nikoliv tím, že co myslíte (vašimi pocity a domněnkami).
A důležité pravidlo na konec – hádka má trvat krátce. Neměla by se „táhnout“ celý den, nebo dokonce několik dní. Nastavovaná hádka beztak nikam (nebo nikam, kam byste chtěli) nepovede. Omezte se na debatu v délce maximálně několika minut.
Jaká jsou vaše „pravidla hádky“? Co se vám osvědčilo?
ČLÁNKY DO MAILU