Pomoc telefonické krizové linky stále častěji vyhledávají lidé pracující ve zdravotnictví. Bojují se syndromem vyhoření nebo jim v zaměstnání chybí supervize.
Na krizové linky volají zaměstnanci hospiců, nemocnic, léčeben pro dlouhodobě nemocné (LDN) a podobně. Bývají v každodenním kontaktu se závažným onemocněním, umíráním a smrtí a jsou při své náročné práci vystaveni psychickému tlaku.
Čtěte více: Linka psychopomoci: 224 214 214
Máte pocit, že vás někdo sleduje? Právě jste se od lékaře dozvěděli, že jste vy nebo váš blízký těžce nemocný? Nebo máte jen depku? Zvedněte telefon a nechte se „opečovat“ terapeutem.
„Lidé z hospiců bývají vyhořelí. Řeší, jestli dál v práci pokračovat, zda si vzít alespoň dovolenou, nebo jít v náročné chvíli na neschopenku,“ říká terapeut Lukáš Doleček z Linky psychopomoci, kterou provozuje Česká asociace pro duševní zdraví.
Čtěte téma: Kdy je psychiatrická péče chorá
Média se o psychiatrii zajímají výhradně v okamžicích, kdy bývalý psychiatrický pacient umlátí babičku. Případy, kdy někoho umlátil bývalý stomatologický či chirurgický pacient, pecku na titulní stranu nezajistí.
Supervize je běžnou součástí poradenství, psychoterapie a sociální práce. Nově ji ale žádají právě lidé v pomáhajících profesích a medicíně, ale i manažerské týmy. „Volajícím z LDN nebo nemocnic něco jako supervize často velmi chybí. Potřebují si s někým promluvit o léčbě konkrétního pacienta, pak doporučujeme odborníka, třeba psychologa,“ vykresluje terapeut Doleček. Připomíná, že supervize neznamená žádnou kontrolu, ale spíš průvodcovství v pracovním prostředí, kde zlepšuje vztahy a přináší uspokojení z vlastní práce.
Čtěte téma: Proč se nestaráme o svoje umírající? A kdo se postará o nás?
Smrt jsme vytěsnili. Umíráme v ústavech, přestože si všichni přejeme zemřít doma a mezi svojí rodinou …