Evropský úřad pro bezpečnost vydal zprávu, která shrnuje rozšíření rezistence vůči antibiotikům v pětadvaceti členských státech. Počty houževnatých mikrobů ve vzorcích stoupají. Pořád ale máme léky, které je dokážou zabít.
Antibiotika jsou původně bakteriální vynález. Možná to nevíte, ale ve vaší klávesnici, ledničce a v miliónech mikroskopických zákoutí vašeho bytu mezi sebou vedou jednotlivé kmeny bakterií nesmiřitelnou válku. Je to konflikt, ve kterém se bojuje chemickými zbraněmi. Zásah dávkou antibiotika pošle bakteriální bojovnici téměř okamžitě k Velkému duchu. Pokud ovšem nevlastní gen pro rezistenci. Je to kus DNA, podle nějž může vyrobit enzym, neutralizující účinek jedu. Geny pro rezistenci může každá bakterie namnožit a předat je svým sestrám ve zbrani stočené do kruhu jako takzvané plazmidy.
Vhodné prostředí pro bakterie – jatečná zvířata
Snadný přenos genů pro odolnost vůči antibiotikům způsobuje problémy i lidem. Když jsme začali od třicátých let minulého století léčit bakteriální infekce penicilinem, vypadala antibiotika jako univerzální zbraň. Časem se ale ukázalo, že bakterie jsou vůči nim stále odolnější. Není to úplně zadarmo, protože výroba plazmidů stojí čas a energii, která by se dala investovat do vlastního množení. V prostředí bez antibiotik je výhodné se genů pro rezistenci zbavit. Mnoho bakterií ale žije na místech, kde na antibiotika narážejí takřka neustále.
Takové prostředí jsou například těla zvířat, určených pro lidský stůl, kterým chovatelé antibiotika podávají, aby budoucí strávníky nenakazili. Proto je v civilizovaných státech zvykem výskyt rezistentních bakterií sledovat. V Evropské unii má sledování na starosti Evropský úřad pro bezpečnost potravin, který každý rok vydává podrobné zprávy. Kromě nich vydává i zprávy o výskytu potenciálně nebezpečných bakterií v potravinách, do nichž je také vhodné nahlédnout, pokud chce člověk získat ucelený obraz (viz odkazy dále).
Nepropadejte panice
První zpráva obsahuje výsledky mikrobiologických rozborů, zaměřených na rezistenci vůči antibiotikům, nebo lépe řečeno antimikrobiotikům, což je širší termín, u lidí i zvířat. Lidské a zvířecí hodnoty však nejsou vzájemně porovnatelné, nebo aspoň ne přímo. Údaje o rezistenci u lidských pacientů jsou závislé na postupech a dávkování léků typických pro danou zemi, takže se nedají srovnávat, a čísla jsou spíš orientační. Data o rezistenci bakterií obsažených v jídle a mase zvířat jsou vzájemně srovnatelná lépe, ale nedají se srovnávat s lidskými, protože jsou citlivější.
Celková odolnost bakterií vzrůstá, ačkoliv se konkrétní nárůsty u jednotlivých druhů liší. Neznamená to ale, že by se zvyšovalo nebezpečí plynoucí z konzumace potravin. Infikovaného masa či jiných produktů může být i méně. Následky onemocnění mohou být z perspektivy celoevropských statistik mírnější, i když rezistentních bakterií přibylo. Antibiotik je navíc mnoho druhů a mikrobi odolní vůči jednomu mohou jít snadno usmrtit jiným. Starší léky se dají nahradit moderními.
Přečtěte si: Deset nejčastějších jedů, které jíme v potravinách
Campylobacter ante portas
Jak to tedy vypadá s nejznámějšími potravinovými bakteriemi? Nejvyhlášenější je asi Salmonella, způsobující průjmové onemocnění salmonelózu. V případech onemocnění u lidských pacientů bylo proti starším lékům, jako je ampicilin z roku 1961 nebo tetracyklin z roku 1952 rezistentních dvacet procent vzorků bakterií. Proti moderním antibiotikům třetí generace to bylo méně než deset procent.
Ve vzorcích získaných z tkáně zvířat byly podíly odolné Salmonelly vyšší, což ale, jak už bylo řečeno, nic neznamená, protože údaje odrážejí citlivější analytický postup. Proti starším antibiotikům se rezistence pohybovala od třiceti do šedesáti procent, podle druhu masa. U modernějších to bylo zhruba dvacet procent. Salmonelóza je ovšem v Evropě na ústupu. Poslední celoevropské údaje jsou za roku 2009, kdy její výskyt klesl o sedmnáct procent. Nejvíc bakterií je v tepelně neupraveném kuřecím, krůtím a vepřovém masu a vejcích.
O nemoci: Salmonelóza (salmonela)
Podobnou nemoc jako salmonelóza mají na svědomí bakterie rodu Campylobacter. U lidských pacientů se míra rezistence pohybovala okolo čtyřiceti procent pro starší ale i některá novější antibiotika. Nejlépe proti němu zabíral erytromycin, lék patentovaný už v roce 1953. Podobně to bylo i ve vzorcích z potravin. Kampylobakterióza je v EU na mírném vzestupu. Je o něco méně nebezpečná než salmonelóza. Zamřou na dvě desetiny procenta pacientů oproti osmi desetinám o salmonelózy. Campylobacteru se daří dobře v kuřecím, vepřovém i hovězím mase.
Kromě nebezpečných bakterií se zvýšil i podíl odolných bakterií za normálních okolností neškodných Escherichie coli a Enterococcus. Ve zprávě slouží jako barometr celkové rezistence střevní mikrobiální zahrádky.
Rezistence vůči antibiotikům je strašák moderní medicíny. Čím víc jich používáme, tím odolnější bakterie si vychováváme. V případě infekcí přenosných mezi zvířaty a lidmi se dosavadní léky zatím drží. V budoucnu bude pravděpodobně potřeba objevit nějaké další. Vývoj nových antibiotik je však obtížný, a hlavně nákladný.
Rezistence u lidí
- Kampylobakter: U lidí byla zjištěna rezistence vůči ciprofloxacinu (47 %), ampicilinu (43 %) a kyselině nalidixové (40 %). Resistence vůči dalšímu významnému antibiotiku – erythromycinu byla nízká (3,1 %).
- Salmonela: Projevila se mírná rezistence vůči běžným antibiotikům jako ampicilin, tetracyklin a sulfonamidy (kolem 20 %). Resistence vůči významným klinickým antibiotikům – třetí generace cefalosporinů a fluorochinolonů – byla nízká (do 10 %).
- E. coli: Zpráva neobsahuje údaje o rezistenci u lidí.
Rezistence u zvířat
- Kampylobakter: Obzvlášť vysoká rezistence vůči ciprofloxacinu byla zjištěna u drůbeže (46 % u Campylobacter jejuni a 78 % u Campylobacter coli) a u prasat (50 % u Campylobacter coli)
- Salmonela: Vysoká rezistence byla zjištěna vůči ampicilinu, tetracyklinu a sulfonamidům u prasat a vepřového masa (47–60 %), skotu (37–40 %) a drůbežího masa (27–33 %). Mírná rezistence vůči ciprofloxacinu byla zaznamenána u drůbeže a drůbežího masa (kolem 20 %).
- E. coli: Nepatogenní kmeny E. coli vykazovaly značnou rezistenci vůči tetracyklinu, ampicilinu a sulfonamidům u prasat a drůbeže; byla zjištěna rezistence vůči ciprofloxacinu u drůbeže (47 %), a také u prasat (12 %). Výskyt rezistence vůči třetí generaci cefalosporinů byl ještě nízký.
Zdroj: EU Food Law, 2011, č. 495 / www.bezpecnostpotravin.cz
Zdroje:
http://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/2090.htm
http://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/1658.htm
ČLÁNKY DO MAILU