Impetigo je vysoce infekční, chytnou ho děti i dospělí. Zásadní je hygiena

Impetigo (impetigo vulgaris) je nakažlivé kožní onemocnění, které může dostat kdokoliv, ale nejčastěji postihuje hlavně batolata a děti v předškolním věku.

Jeho typickou podobou je výsev puchýřků naplněných tekutinou.

Impetigo způsobují různé bakterie, nejčastěji však jde o Staphylococcus aureus nebo Streptococcus pyogenes. Většinou proniknou do těla poraněnou pokožkou, ale stává se, že je infikována také zdravá kůže.

Impetigo pojmenovali podle rychlosti šíření a proměny příznaků

Impetigo znali už naši předkové. Název pochází ze 14. století a vychází z latinského slova impetere, což znamená „napadnout“. Dalo by se říct, že je to příhodný název pro tuto nemoc, která se tak snadno a rychle šíří.

Prvními příznaky onemocnění jsou zarudlé vřídky na pokožce, často seskupené kolem nosu a rtů. Poměrně rychle se mění na puchýřky, které mokvají a praskají a poté vytvoří nažloutlou krustu ze strupů. Ta se někdy vytvoří přímo, aniž by byly vidět puchýře. Po fázi krusty se tvoří červené stopy, které postupně vyblednou.

Impetigo kromě obličeje často napadá také končetiny nebo trup, a jak se puchýře šíří, dochází mnohdy k jejich slévání.

Rozeznáváme tři typy impetiga

První příznaky se obvykle objevují od 2 do 10 dnů po nákaze. Existují tři typy impetiga.

Nebulózní impetigo

Zhruba 80 procent onemocnění je právě tohoto typu. Začíná drobnými puchýřky, které nejčastěji postihují obličej a končetiny. Často se slévají a po prasknutí se vytvoří medově zbarvená krusta. Po ní zůstanou červené flíčky, které postupně vyblednou, aniž by zanechaly jizvy. Ve vzácných případech má pacient horečku a další systémové příznaky, ale většinou onemocnění odezní bez nich.

Bulózní impetigo

Projevuje se menším počtem puchýřů, zato jsou větší. Často se objevují na trupu, obvykle ve střední části těla mezi pasem a krkem nebo na pažích a nohou. Puchýře mají asi 1–2 cm v průměru. Obsahují čirou nebo žlutou tekutinu, která se postupem času zakalí nebo ztmavne. Trvá déle, než prasknou, než jak je tomu u nebulózního impetiga. Poté po nich zůstane červená stopa se šupinatým okrajem. Puchýře mohou také značně bolet. Horečka a další celkové příznaky jsou u tohoto typu impetiga častější než u nebulózní formy.

Ektyma

Je nejzávažnější formou impetiga. Nebývá častá a na rozdíl od předchozích dvou forem, postihujících jen vrchní vrstvu pokožky, zasahuje tato až do podkoží. Rozvine se často při neléčeném impetigu a je spojena s mnoha dalšími komplikacemi, jako je například horečka, zduřelé lymfatické uzliny nebo zánětlivé onemocnění srdce či ledvin. Bolestivé puchýře se při této formě mění v hnisavé boláky se silnější krustou, kůže kolem nich bývá rudá až nafialovělá a po bolácích mohou zůstat trvalé jizvy.

Léčbu impetiga podpoří antibiotika

Při podezření na impetigo je vhodné navštívit lékaře, který může vyslovit diagnózu už na základě vzhledu nemocné pokožky a nasadit správnou léčbu. Impetigo se úspěšně léčí antibiotiky a jejich volba vždy závisí na tom, jak závažné je postižení kůže.

Pokud se vyskytuje jen v malé oblasti, použijí se antibiotika ve formě masti nebo krému, v závažnějších případech může lékař předepsat perorálně užívaná antibiotika.

Pokud léčba nezabírá, obvykle dochází k odběru tekutiny z puchýřů a odeslání ke kultivaci, aby se zjistilo, která bakterie v konkrétním případě onemocnění způsobila a na jaká antibiotika je nejcitlivější.

Antibiotická léčba může zkrátit délku onemocnění na přibližně týden až 10 dní a může snížit riziko přenosu infekce na ostatní i vznik závažnějších komplikací.

Přenosu impetiga zabrání důsledná hygiena

Impetigo je velmi nakažlivé. Infekce se může snadno přenášet předměty, se kterými infikovaná osoba přišla do styku. Snadno se proto šíří v kolektivech, například mezi dětmi v jeslích, školkách a školách, ale také mezi dospělými v úzkém kontaktu, třeba v šatnách  či sprchách sportovních zařízení. Ze stejného důvodu se totéž může dít i v rámci rodiny.

Hygiena je proto klíčová v omezení přenosu tohoto onemocnění. Pokud máte vy nebo vaše dítě impetigo, umyjte a dezinfikujte předměty, se kterými nemocný přichází do styku, včetně lůžkovin, ručníků nebo hraček. Vhodné je také otřít dezinfekcí i toaletní prkénko poté, co WC použije osoba s impetigem.

Antibiotické masti nanášejte na pokožku v jednorázových rukavicích. Zabraňte dětem, aby si škrábaly boláky, a protože to není snadné, dbejte na to, aby měly krátce ostříhané nehty.