Sňatky sestřenic a bratranců zakazovalo římské právo. Ve středověku to již bylo volnější, ale byla třeba vyjímka od papeže, takže to mohla využít reálně asi jen aristokracie. V některých rodinách toho využívali až příliš často, např. španělská větev Habsburků. Za první republiky bylo potřeba povolení zemského prezidenta. Bratranec a sestřenice mají koeficient inbreedingu 25% což není sice žádoucí, ale je to přípustné, v chovatelské praxi nic neobvyklého. Podobně by tomu bylo i u sňatku nevlastních sourozenců.