1. To, že sourozenci mají polovinu společných genů, je jen statistická pravděpodobnost. Chromozomy od prarodičů distribuují rodiče do svých pohlavních buněk zcela náhodně, a může dojít jak k případu, kdy bratr a sestra nebudou mít ani jediný chromozom totožný, tak i k případu, kdy se budou lišit jen přítomností chomozomu Y u toho bratra.
Ovšem, v případě rodičů s nimi zákonitě, z principu vzniku pohlavních buněk, sdílíme polovinu svých chromozomů; a pokud jsou rodiče vzájemně pokrevně příbuzní, tak i víc.
2. Obecně platí, že vzájemně geneticky příbuzní lidé si nebývají vzájemně sexuálně atraktivní, jde to přes feromony.
3. "Tabu incestu" má daleko vyšší imperativnost v malých izolovaných populacích, kde se lidé mezi sebou mísí po mnoho generací. V nich si bývají sourozenci geneticky podstatně bližší než v populaci jako je naše, blížící se vlastnostem populace panmiktické (kdy žádná teritoriální a sociální omezení, jaká tu byla až do josefínských reforem, nejsou). Je třeba si uvědomit, že až do zrušení "člověčenství" panoval stav, kdy dívka z vesnice A byla nedostupná hochovi ze sousední vesnice B, protože oba se nesměli vzdálit ze své obce; a i mezi hochy a dívkami na stejném teritoriu existovaly ještě sociální bariéry.
1. Vzhledem k tomu, že dochází k rekombinaci částí chromozómu, tak je dokonce vysoká pravděpodobnost, že bratr a sestra nebudou mít ani jediný chromozom totožný. Nicméně pravděpodobnost, že by neměly totožné žádné geny (což je pro případnou dědičnou nemoc daleko důležitější), je vzhledem k této rekombinaci částí chromozómu nesmírně nepravděpodobná. Ale i kdyby k rekombinaci nedocházelo, byla by ta pravděpodobnost jen 1:8388608.
2. To je sice pravda, bohužel však do působení feromonů zasahuje hormonální antikoncepce. Pro ženy, které berou hormonální antikoncepci, jsou geneticky příbuzní muži mnohem atraktivnější, než pro ženy, které ji neberou. Takže hledá-li žena potenciálního otce svých dětí, měla by HA vysadit ještě před seznámením.