Popírá mnohá tabu a vždy zneužívá důvěry dítěte, jeho závislosti a citů k ukojení vlastního pohlavního pudu. Zachycen a posléze souzen je jen vrchol ledovce těchto případů.
Když Sigmund Freud konstatoval zhruba to, co je uvedeno výše, vzbudil svoji přednáškou ve Vídni roku 1896 ohromný skandál.
Odvetou byl vyloučen z tzv. slušné společnosti a bylo mu zabráněno přednášet při lékařských setkáních. Něco takového jako incest se prostě stát nesmělo a tudíž v c.k. prostředí ani stát nemohlo. Ve skutečnosti se tak dělo, jen dovolat se pomoci bylo takřka nemožné. Zakladatel psychoanalýzy prokázal v těchto podmínkách určitou míru statečnosti. Na sklonku roku 1896 vydává publikaci K etiologii hysterie. Hysterii chápe jako důsledek sexuálního svedení dítěte dospělým, respektive jako stav, jež po tomto aktu následuje.
Tatínkova hodná holčička
Za velmi nebezpečný považoval Sigmund Freud i stav později nazvaný „tatínkova hodná holčička“. Tam nejde o pohlavní styk, ale různé formy sexuálně podbarveného mazlení. Moderní terminologií by se dalo hovořit o pettingu.
Pod tlakem prudérního okolí a s hledem na nutnost živit rodinu Freud teorii svedení posléze odvolal. Koryfejové pochybné počestnosti zajásali. S odvoláním na psychoanalytika uznávajícího pozdě, ale přece svoji chybu nebyly dětské stížnosti brány v tomto směru vážně. Dítka, jež někoho seznámila se svou zoufalou situací, byla neformálně označkována coby lháři, psychopaté falešně obviňující své obětavé tatínky, učitele či kněze, jakož i strýčky a přátele rodiny.
Incestní problematika zůstala ve středu zájmu psychoanalytiků. Viděli v ní nejen prapříčinu většiny neurotických poruch, ale přímo „destrukce psychiky“. Leonard Shengold v této souvislosti hovoří o „vraždě duše“. Sándor Ferenczi varuje před traumatem ze „zmatení jazyků“. Pokud dospělý reaguje na asexuální cit dítěte neovládanou sexualitou, naruší jistoty dítěte a vyvolá u něj pocit zmatku. Ten může být tak intenzivní, že připomíná pocit transu. Dítě jakoby „neví, co činí“ a příliš ani nechápe, co a proč se mu děje.
Nejde jen o dívky
Ještě před několik desetiletími bývala udávána frekvence jeden případ incestu na milion obyvatel ročně. Dnes se údaje o výskytu pohybují v procentech z populace a atakují hladinu dvojciferných čísel. Souvisí to mimo jiné i s prohloubením a rozšířením definice. Feministky považují za pohlavní zneužívání jakoukoliv, třeba jen slovní aktivitu přesvědčující dívky o tom, že jejich posláním je být „hračkou“ uspokojující potřeby muže.
Výrazné jsou gender rozdíly ve výskytu incestu. Do nedávna byl uváděn poměr mezi chlapci a dívkami 1 ku 10. Nyní se zdá, jako by prokázaných zneužití chlapců přibylo.
Ne neznámý pedofil, ale „spořádaný“ otec
Dlouho a víceméně automaticky se předpokládalo, že pachatelem sexuálního obtěžování či zneužívání musí být cizí člověk. V krajním případě někdo, kdo do rodiny jen přichází a objevuje se tam občas. Pravda to není. Nejčastěji jde o příbuzného.
Mezi typické rizikové faktory v incestním vztahu otec-dcera patří:
- alkohol, drogy, psychopatie otce
- podezíravost, mentorování až proklamace puritánství u otce
- pasivní, vyčerpaná matka
- neuspokojivý a potřebám neodpovídající sexuální život otce
- patologicky uzavřená rodina – nelze do ní nahlédnout
- rodina brání psychologickému, ale i jinému vyšetření dítěte
- incest v anamnéze otce, matky
- citové strádání v dětství u rodičů i u dítěte
- dcera v mnohém přejímá matčinu roli
- otec dceři brání v běžných kontaktech s chlapci, na dceru žárlí
Pozor však na zevšeobecňování. Jednotlivá položka, ale ani dvě či tři z výše uvedeného seznamu nemusí mnoho znamenat. Rozhodně není důkazem incestu. Nicméně měla by tímto směrem zaměřit diagnostické úvahy. Říká se „diagnóza je snadná, když na ni myslíme“.
Výčitky má oběť
Zahraniční výzkumy popisují čtyři základní postižení tzv. traumatogenní faktory incestu. Jsou to:
Základní postižení incestu
- předčasná sexualita
- pocit zrady a ztráty důvěry
- pocit bezmoci
- pocit stigmatizace ve smyslu „nikdy to už nebude normální“
Sex v těchto souvislostech může být u dítěte spojen s bolestí a ponížením. To může přetrvat do dospělosti. Možné ovšem jsou i zcela odlišné a kladné prožitky spojené se sexuálním vzrušením. Ty připomínají časovanou bombu. V daném okamžiku jsou sice vnímány příjemněji než bolestné znásilnění, teoreticky mohou být i velmi příjemné. Čím zde „lépe“, tím větší výčitky dítě posléze má.
Navíc se cítí s tajemstvím samo, nešťastné a dlouhodobě poznamenané ztrátou důvěry v dospělého. „Nikomu se nedá věřit,“ je jasná zpráva spojená s incestem. Nedůvěra se obvykle šíří ve vztahu ke všem dospělým. Někdy se hovoří o ztrátě bazální důvěry a odsouzení k úzkosti. Bezmoc snižuje sebevědomí na minimum. Oběti, ať již vlastní akt prožívaly jakkoliv intenzivně, hovoří o pocitu zašpinění, osobní zkaženosti, nesdělitelnosti pocitů a i viny. Traumatizující bývá i masivní citová manipulace zastrašování a vydírání iniciátorem incestu.
Proč nechceš nic slyšet?
Vztah k druhému z rodičů je víc než složitý. A kritický. Často nechce druhý rodič „nic slyšet“. I věrohodné údaje mohou být odmítány, dítě pak osočováno ze lži. Je zde ještě jeden podpásový argument. Svádění dítětem! Zde se nabízí přehození viny z pachatele na oběť. Dítko nezná přesně obsah ani hranice flirtu, může být mazlivé, ba dokonce umazlené. Snadno mu namluvit, jak špatně se chovalo, byť nic zlého nečinilo. Vina, i když neodůvodněná, vede k pocitům úzkosti, méněcennosti a naučené bezmocnosti.
Typickou reakcí na sexuální zneužívání jsou deprese. Symbolický význam mívá pocit zašpinění. Umývání může nabýt až obsedantního charakteru. Objevit se může pomočování. Častá je regrese – sešup na nižší vývojovou úroveň chování, infantilismy. U dívek jsou poměrně často zaznamenány poruchy příjmu potravy – mentální anorexie i její opak bulimie. Zhoršení školního prospěchu i běžnější poruchy chování jsou pravidlem.
„Incest“ jako součást rozvodového boje
Mnozí lidé se mýlí, pokud tvrdí: „Tohle by můj protějšek nikdy neudělal.“ V rámci rozvodového boje, ve snaze druhého vytrestat, je možné takřka všechno. I dnes se lze poměrně často setkat s nesmyslným, šikanózním obviněním otce z incestu či jiných forem zneužívání dítěte.
A priori takové chování táty vyloučit nelze. Vyšetření toho, co se vlastně dělo, by ovšem mělo probíhat rychle, taktně, objektivně a jak staré rčení říká: „V pochybnostech ve prospěch obžalovaného.“
V dospělosti je výrazný podíl sexuálně v dětství zneužívaných dívek u prostitutek. Uvádí se víc než 50 %. Zneužívání bývá odhaleno i v anamnéze závislých na alkoholu a na jiných drogách, ale také u schizofreniků. Typické je nespokojené manželství již dospělých obětí. Tito lidé si do manželství volí často velmi problematické protějšky.
U adolescentů a mladých dospělých je výrazně zvýšeno procento sebepoškozujících aktivit. Typické jsou psychosomatické problémy. Vyskytují se tu závrati, bolesti hlavy, poruchy spánku, strach ze samoty. Méně často, ale přece nezanedbatelně se vyskytuje chování agresivní.
Čtěte dále: Sebepoškozování: Jen se tak trochu říznout… a hned bude líp?
Incest je v každém případě velmi závažná záležitost. Dítě zmiňující se o něčem podobném je nutno brát vážně. Neméně vážně je třeba brát nejrůznějším poruchy chování mimo jiné pro jejich statistickou provázanost s výše zmíněnou patologií. Na místě je přinejmenším psychologické, ale často i gynekologické a psychiatrické vyšetření.
ČLÁNKY DO MAILU