Infuze vitaminu C zahýbá s vaší imunitou

Nejvíce to platí o vitaminu C, o němž je však důležité vědět nejen, co dělá, ale především, jak co dělá.

Dnešní svět čím dál více zaplňují „zanícenci“. Jedni jsou posedlí zdravým životním stylem a dennodenně plní desítky vzájemně nesouvisejících a jedna druhou potírajících jednotlivostí. Jako stín je provázejí vyznavači hamburgerových a pizzových „diet“, schopní pořídit si i kurděje, pokud mohou neomezeně holdovat své droze, nejčastěji počítači nebo práci.

Rozumný jedinec však ze zkušenosti ví, že tak jako „nevychytá“ každičký životní a zdravotní detail, je stejný nesmysl všechno nechat plynout bez kontroly. Proto také ví, že jsou věci, které je dobré neopomíjet, protože dokáží přirozenou cestou ovlivnit spoustu skrytých procesů, bez nichž je zdraví – největší poklad, který máme – nemyslitelné. Třeba takový vitamin C.

V čem nás předčí koza

Že céčko je pro nezbytné pro zachování zdraví, ví každé malé dítě. Avšak jen odborníci – kupodivu zdaleka ne všichni – vědí, že tuto roli může sehrávat v podstatě dvojím způsobem. Zůstaňme ještě u herecké metafory: můžeme mu jako režiséři vlastního zdraví svěřit buď vedlejší postavu, jíž lze přidávat či ubírat text a výstupy, ale na vyznění hry se nic podstatného nezmění; nebo jej obsadíme do hlavní role a pak s ním celý kus stojí a padá. Vše záleží na tom, jak s vitaminem C budeme zacházet, respektive jak často, v jakém množství a jakým způsobem jej organismu budeme dodávat. Právě zde je zakopán pes.

Začněme ale od Adama, respektive od zvířat. Jedním z hlavních důvodů, proč se drtivá většina z nich od kdejaké broučí žoužele přes kozu až po geparda nemusí zajímat a starat o zdravotní prevenci, je, že si jejich organismus dokáže z jejich přirozené potravy vytáhnout tolik céčka, kolik aktuálně pro svou celkovou fyzickou i psychickou prosperitu potřebuje. Pán tvorstva tohle „neumí“ a právě zde se skrývá tajemství významu a potenciálních účinků vitaminu C na lidský organismus.

Vstřebávání vitaminu přes střevo má své hranice

V 70. letech minulého století skotský lékař Ewan Cameron a americký biochemik, nositel Nobelovy ceny Linus Pauling, zkusili vitamin C podávat nemocným s rakovinou, kteří se již ocitli na hranici života a smrti. Zjistili, že zjevně přežívají déle a s lepší kvalitou života než pacienti, jimž vitamin C podáván nebyl. Proto nějaký čas nato lékař C. G. Moertel z americké Mayo Clinic zorganizoval další studie, které však předchozí slibné výsledky nepotvrdily.

Teprve po roce 2004 vědci objasnili, proč tenkrát jedněm nemocným céčko výrazně pomohlo a druhým ne. Šlo o to, že Cameron s Paulingem látku pacientům podávali nejen ústy, ale také infuzí přímo do žíly, zatímco dr. Moertel se spoléhal pouze na podávání ústní, per os.

Dostává-li se totiž vitamin C do těla přes střevo, má jeho vstřebávání striktně dané hranice. I kdybychom denně zkonzumovali škopek zelí nebo celou bedýnku pomerančů, dosáhneme koncentrace v krevní plazmě pouze v řádu mikromolů na litr. Vstřebávání vitaminu z trávicího traktu je totiž omezeno kapacitou specializovaných proteinových molekul, tzv. transportérů, které vitamin C přenášejí ze střeva do krve. Při vysokém příjmu céčka ústy (např. v tabletách) nastane stav, kdy transportéry zajistí vstřebání jen části vitaminu C a zbytek se vyloučí stolicí z těla. Avšak při nitrožilním podávání infuzí se střevní transportéry „obejdou“ a tak lze podáním dávky v řádu gramů v krevní plazmě dosáhnout koncentrace vitaminu C řádově v milimolech na litr, tedy mnohonásobně vyšší než při podání ústy.

Co všechny dosud zmíněné informace ve skutečnosti znamenají?

Když potřebujeme víc céčka

Dejme tomu, že půjdeme do sebe a začneme si dávat pozor na životosprávu, přičemž také nezapomene na optimální příjem céčka v jídle a pití, případně nějakém tom doplňku stravy. Není to málo, ale dosáhneme maximálně toho, že v zimě jen tak nedostaneme chřipku, angínu či zápal plic, naše tělo nebude nikde výrazně chátrat a bude mít v sobě trvale přítomny dávky vitaminu C potřebné pro prevenci srdečně cévních a nádorových onemocnění.

Velice často však náš organismus potřebuje větší dávku céčka, než mu může dodat střevo. Realita je totiž taková, že někdo kouří a konzumuje nemalé dávky kofeinu a alkoholu, jiný se příliš stresuje v náročném zaměstnání, další se hodně vydává ze sil při sportu, mnozí z nás už také nejsou nejmladší a trpí bolestmi klubů či jinými zdravotními neduhy. Dokonce existují jedinci, kteří nejen splňují všechno, co je zmíněno v předchozí větě, ale ještě mají něco z hlediska zdraví nepěkného navrch. Vezmeme-li navíc v úvahu, že životní prostředí je dnes zaneřáděné kdejakým v zájmu všeobecného pokroku a blaha produkovaným svinstvem, není divu, že organismus většiny z nás je permanentně vystaven zvýšenému oxidativnímu stresu.

Tento stav, kdy trpíme přebytkem reaktivních sloučenin kyslíku (ROS), má na svědomí, že se v našem organismu rozvíjejí zánětlivé procesy. Jak ukázal moderní medicínský výzkum, zánět je podkladem velkého množství chorob, počínaje aterosklerózou a jejími komplikacemi včetně infarktu myokardu a mrtvice, přes poruchy hojení ran, narušenou funkci imunity a zvýšenou vnímavost k bakteriálním a virovým infekcím až po sníženou toleranci stresu a depresi. V neposlední řadě je nadbytek ROS v těle rizikovým faktorem vzniku onkologických onemocnění.

Oxidativní stres pomáhá napravovat vícero antioxidantů, ale vitamin C mezi nimi hraje prim. Z výše uvedeného výčtu, co všechno oxidativní stres může vyvolat, je zároveň patrné, v kolika tělesných pochodech a funkcích vitamin C funguje jako nezbytná součást jejich optimálního průběhu. Stručnou zmínku o těch hlavních najdete v rámečku:

Infuze vytvoří mnohem vyšší koncentraci vitaminu C

Jak už zaznělo, při podání vitaminu C ústy lze dosáhnout v krvi jen nízké koncentrace vitaminu C, která postačuje k zajištění pouze běžného fungování organismu v situaci, kdy není ohrožen zvýšenou produkcí reaktivních sloučenin kyslíku. Doporučené dávky pro perorální podání se pohybují mezi 60 a 200 miligramů.

Pro dosažení preventivních a léčivých (protiinfekčních, protizánětlivých, protinádorových) účinků vitaminu C u osob zvýšeně ohrožených oxidativním stresem, záněty a s nimi souvisejícími chorobnými procesy (např. poruchami imunity) je nutné vytvořit v krvi mnohem vyšší koncentraci, což je možné pouze při nitrožilním podání infuze dávek v řádu několika gramů. Optimální je infuze, která obsahuje koncentrát vitaminu C vyrobený speciální technologií, jež zaručuje, že infuze je pH neutrální a neobsahuje konzervanty. Zlepší se tak nejen antioxidační kapacita organismu, ale také kondice imunity i kondice psychická, protože vitamin C v první řadě absorbují buňky imunitního a buňky nervového systému. Stručně řečeno, infuzní podání gramových dávek je důležité u všech chorob, které zvýšeně „spotřebovávají“ vitamin C a tím snižují jeho hladinu v těle. Jde zejména o recidivující infekce, alergie, artritidu (zánět kloubů), aterosklerózu (kornatění tepen) a nádorové bujení.

Infuzní dodání vitaminu C v dávkách v řádu gramů tedy může pozitivně zahýbat s naší imunitou a výrazně ji posílit, účinně potlačit rodící se i již rozvinuté zánětlivé procesy a tak zabránit propuknutí širokého spektra nemocí. U nemocných s rakovinou vysoké nitrožilní dávky podporují účinnost chemoterapie, zlepšují její snášenlivost a zvyšují kvalitu života pacientů. Laboratorní studie ukázaly, že milimolární hladiny vitaminu C (dosažitelné podáním několikagramových dávek infuzí) jsou schopny ničit i některé druhy nádorových buněk.

Tato posledně zmíněná schopnost, na niž poprvé narazili Cameron s Paulingem (ten si nechával aplikovat do žíly vysoké dávky céčka dlouhá léta a dožil se věku 93 let), je daná tzv. duálním působením vitaminu C. Vůči zdravým buňkám funguje jako scavenger („zametač“) reaktivních sloučenin kyslíku, tedy antioxidačně, kdy s ROS reaguje za vzniku neškodných produktů. Octne-li se však v prostředí specifickém pro některé typy nádorových buněk (mají ve svém bezprostředním okolí zvýšenou koncentraci iontů železa), dokáže působit i zcela opačně, prooxidačně a vstupuje do reakcí, v nichž vzniklý peroxid vodíku pronikne do buňky a zničením její DNA způsobí její zánik.

Tento duální efekt nemá žádný jiný onkologický lék. Právě proto je dnes vitamin C na amerických pracovištích výzkumu rakoviny ostře sledovanou látkou a jeho roli a ve studiích prokázanou bezpečnost v terapii onkologických pacientů konstatuje i americký Národní onkologický ústav.