Inspekce odkrývá zákulisí kontroly potravin

Tu najdou palety falšovaného medu, tu sudy nejakostního vína, jinde zas myšince v regálech. Stojí na straně zákona a dbají na jeho dodržování. V případě nedostatků sypou z rukávu opatření a tučné pokuty. Jednu provozovnu kontrolují inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce průměrně pět hodin. Jak taková kontrola probíhá, co všechno se dá najít, i co se nejčastěji falšuje, prozradil Jindřich Pokora, ředitel odboru kontroly, laboratoří a certifikace SZPI v Brně.

• 
• 
• 

Dalších 314 fotografií

Podle jakých kritérií si vybíráte podniky či dovozce, které budete kontrolovat?

Evropský předpis nám stanovuje, abychom kontroly prováděli pravidelně. Ale vzhledem k tomu, že máme pravomoce k téměř 106 tisícům provozoven, na což máme dvě stě šedesát pět inspektorů, tak bychom všechny provozovatele pravidelně kontrolovat nezvládli. Proto naše kontroly provádíme na základě analýzy rizika. To je systém, který jednotlivé podniky ke kontrole vytipuje na základě čtyř faktorů: velikosti podniku, zaměření, respektive typu potravinářské výroby, historie, resp. výsledků úředních kontrol a podle toho, zda podnik má či nemá zavedený a nějakým způsobem certifikovaný systém pro zajištění bezpečnosti potravin, např. HCCP, IFC, BRC atd. Všechny tyto čtyři faktory náš program vyhodnocuje a následně určuje, v jakých intervalech máme které podniky kontrolovat. Čím je podnik větší a čím rizikovější produkty vyrábí, tím jsou naše kontroly častější. Do terénu však vyrážíme i na popud jiných dozorových orgánů, masmédií, ale i na podněty lidí.

Jak často vyrážíte na kontroly na základě informací od zákazníků?

Ročně máme k prošetření asi pět tisíc podnětů od spotřebitelů. A z nich se prošetřuje naprostá většina.

Jak pružně dokážete reagovat na taková oznámení?

Záleží, nač si zákazník stěžuje, je-li zjištěna potravina nebezpečná, tak se snažíme vyrazit co nejdříve. Inspektor na základě požadavků svého vedoucího může vyrazit ještě ten samý den.

Stává se, že přijdete už pozdě?

Ano, to se stává, s tím počítáme. Potvrzení oprávněnosti podnětu od spotřebitele je přibližně stejně časté, jako když provádíme kontrolu na základě vlastní analýzy. My potvrdíme přibližně každý třetí podnět jako oprávněný. V ostatních případech se může jednat o špatně vyhodnocenou situaci spotřebitelem, nebo je v době naší návštěvy už problematická situace napravena samotným provozovatelem.

Co lidé nejčastěji nahlašují?

Prošlé doby spotřeby, hygienický stav maloobchodu a špatné senzorické vlastnosti potravin.

S jakými prohřešky jste se v loňském roce setkávali nejčastěji? Které považujete za ty nehorší?

Nejde jen o ten loňský rok, je to už setrvalý stav, nejčastěji se totiž setkáváme s problémy v označování potravin. Například u čokolády nebo některých cukrovinek se setkáváme s až devadesáti procenty špatně označených potravin.

Kolik jste loni našli nejakostních, falšovaných a nebezpečných potravin?

V České republice, a to říkáme snad už pět let, nejsou problémy s bezpečností potravin. Například v rámci kontroly cizorodých látek ročně odebíráme vzorky z přibližně pěti tisíc šarží, kde zjišťujeme např. obsah pesticidů, kontaminantů a těžkých kovů. Přibližně jen tři procenta, tj. asi 150 šarží, nevyhoví hygienickým limitům, což ale neznamená, že se někdo otráví nebo onemocní. Těch skutečně škodlivých je každý rok pouze okolo deseti šarží. Vesměs se tyto nálezy týkají mykotoxinů, kombinací reziduí pesticidů nebo přítomnosti farmakologicky účinných látek, které nejsou uvedeny v označení třeba v doplňcích stravy. Když si vezmete, že se jedná o deset potravin z pěti tisíc, tak to není tak špatné.

Co se týče jakosti potravin, tak tam je to několik řádů horší. Odebíráme asi tři tisíce vzorků, ze kterých nevyhoví kolem čtrnácti procent šarží, z nich je pak kolem dvou stovek kvalifikováno jako falšovaných. Nelze však říct, že na našem trhu máme například čtrnáct procent nejakostních potravin, jde jen o výsledek naší práce.

Roste rok od roku počet těchto nálezů?

Počet je kupodivu dlouhodobě stabilní a moc se nemění.

Popsal byste nám, jak probíhá kontrola řekněme ve vytipovaném obchodě?

Jen zhruba stovce auditů, které ročně provádíme, předchází ohlášení, pětatřicet tisíc kontrol pak probíhá formou inspekce, a to bez ohlášení. Naši inspektoři si mohou vybrat, buď začnou provádět tzv. činnost před zahájením úkonu, kdy nejdříve tzv. rekognoskují terén, nebo si rovnou nechají zavolat majitele, kterému oznámí zahájení úřední kontroly. Kontrola probíhá za běhu obchodu v průměru asi tři hodiny a netýká se obvykle všech ustanovení právního řádu, to by trvalo strašně dlouho. Inspektoři se proto zaměřují na nejobvyklejší prohřešky, jako je dodržování teplot, dobu spotřeby, sledují ale i segment ovoce, zeleniny, lihovin a vína. Zjistí-li nevyhovující stav na prodejně, pořizují fotodokumentaci a začnou připravovat protokol o kontrole, což trvá přibližně další dvě hodiny.

Pokud jsou zjištěny nedostatky, co čeká provozovatele?

Záleží na rozsahu nedostatku, v 99 % případů se kontrolované osobě nařídí úklid, výmalba či vyškolení zaměstnanců. Pokud pobíhají po provozovně myši, pak se provozovna může uzavřít.

Jak často posíláte potraviny na laboratorní expertizu?

Naprosto běžně. Ročně odebereme asi sedmnáct tisíc vzorků. Kolem deseti tisíc vzorků hodnotí inspektoři přímo v místě nálezu, zbytek míří do laboratoře.

Kolik jeden rozbor stojí a kdo ho platí?

To je různé. Těžké kovy několik set korun. Nejdražší je pak rozbor zjišťující autenticitu vína nebo nepovolené enologické postupy. Rozbor jednoho vzorku stojí dvacet dva tisíc. Zjišťování reziduí pesticidů se pak pohybují mezi pěti a sedmi tisíci korunami a analýzy medu, které se dělají v Německu, vyjdou na sedm tisíc, mykotoxiny stojí čtyři tisíce. Pokud jsou nálezy nevyhovující právní normě, platí je kontrolovaná osoba.

Jak na nálezy reagují samotní prodejci či dovozci?

Různě. Najdou se jedinci, kteří jsou rádi, že jsme jim nálezem pomohli. Najdou se ale i tací, kteří se chtějí soudit.

S jakou jejich nejkurióznější výmluvou jste se setkal?

Skoro všichni říkají, že za to nemohou. Pamatuji si ale na jednoho výrobce, který měl ve své provozovně zavedeny všemožné hygienické standardy, přesto všechno se nám v jeho skladu surovin podařilo najít pod jedním pytlíkem s kořením hnízdo myší. Manažerka se přímo na místě málem zhroutila a museli jsme ji uklidňovat.

Které potraviny se nejčastěji falšují?

Největší problémy máme s falšovanými sudovými víny a medem, a to jak dovozovými, tak tuzemskými.

Jak je možné, že se každoročně opakují nálezy falšování či prodeji nejakostního medu u stále stejné firmy? Z pokut si výrobce zjevně nic nedělá…

My můžeme odebírat med pouze v prodejně, u výrobce má kompetence Státní veterinární správa. Co se týká výše pokut, je třeba si uvědomit, že vzorek se odebírá ze šarže, která má padesát, sto kilogramů, za takhle velkou šarži nemůžeme dát pokutu deset milionů. Takže zde padne sankce například dvě stě tisíc. Naše zjištění posíláme Státní veterinární správě, aby situaci u výrobce dále dořešila.

Kde skončí tuny potravin, které neprojdou vaší kontrolou? Na čí náklady jsou likvidovány?

Likvidují se zejména potraviny nebezpečné, při malém objemu hned na místě kontroly, jedná-li se o větší množství výrobků, musí nám kontrolovaná osoba doložit likvidaci asanační firmou. Hradí ji na vlastní náklady. Není-li potravina označena jako nebezpečná, ale například nejakostní, nemusí být hned zlikvidována, protože ji výrobce může přepracovat v potravinu jinou.

Co se od začátku letošního roku změnilo na vašich pravomocích?

Máme od prvního ledna v provozovnách veřejného stravování stejné pravomoci jako orgány ochrany veřejného zdraví. Přibylo nám tak ke kontrole dalších zhruba pětatřicet tisíc provozoven navíc.

Jak budete kontroly zvládat v tak malém počtu lidí?

V minulém roce nás ministr zemědělství posílil o čtyřicet lidí, takže se budeme snažit.