Pokud někdo hledá "zázračnou" látku, tak tou je jednoznačně jod, a to zejména ve formě jodopovidonu (komplexu jodu a polyvinylpyrrolidonu). Jod lze použít v tak široké škále indikací, že to skoro ani není možné. Současně je velmi bezpečný pro většinu lidí.
Ovšem pozor: na rozdíl od MMS/CDS (oxidu chloričitého) je účinnost ve všech případech - a téměř vždy se jedná o případy infekce způsobené nějakými mikroorganismy (bakteriemi, viry, prvoky, houbami) - vědecky prokázána. Objevují se stále nové způsoby použití jodu, ale doporučovány jsou až poté, co se vědecky ověří jejich účinnost a dostatečná neškodnost.
Uvádím to proto, že jod má k oxidu chloričitému po chemické stránce velmi blízko. Účinky všech halogenů (tedy v tomto případě chloru a jodu) na živé organismy jsou velmi podobné, což je dáno hlavně vysokou reaktivitou elementárních halogenů. Podobně to platí i pro některé sloučeniny halogenů, například některé oxidy nebo kyslíkaté kyseliny a jejich soli (kam mimochodem patří to stále dokola zmiňované Savo neboli chlornan sodný).
Čili pokud by se u oxidu chloričitého postupovalo stejně jako u jodu, nevznikaly by články jako tento, které před neuváženým užíváním látky varují.
V organismu to takhle zaměňovat nejde, kdyby to šlo, tak by tělo místo uhlíku mohlo používat křemík, a ono přitom neumí zpracovat ani L-glukózu.
Jodovaný povidon (betadine) je bezpečný jen pro vnější použití. Použití jako kloktadlo (či dokonce polykání) je lidská tvořivost („jód jako jód“), pro vnitřní užití není bezpečný.
ČLÁNKY DO MAILU