Názor k článku Pohané staří a moderní: Interview s čarodějnicí od Richard - „Pohanstvi je nabozenstvi tohoto sveta, snazi se s nim...

„Pohanstvi je nabozenstvi tohoto sveta, snazi se s nim zit v souladu. Problem je, ze svet je promenlivy…“
Pohané vidí své nebe už tady na zemi, neumísťují ho někam do jiných světů jako jiná náboženství. Ind by to vyjádřil, že nirvána se projevuje v už tady v samsáře anebo že nirvána a samsára je totéž.
„> Dualismus, který říká, že hmotné je špatné a duchovní dobré, nemá pro pohana žádný význam.
Pak nastava problem s relativismem („vse je ok“), ktery vede k upadku.“
Pohané věří ve vzájemnou propojenost duchovního a hmotného, ne v jeho oddělenost, jak je bližší např. evropskému myšlení. Tento karteziánský dualismus vede mj. k pohrdání tělem, vnímání tělesnosti jako něčeho hřísného, podle pohanů tedy způsobuje spoustu utrpení.
„Magie je manipulace s hmotou. Hmotne pozitky nikoho stastnym neudelaji“
Myslím, že Noira chtěla říct, že magie ji pomáhá nalézt její pravé místo ve světě, směr, kterým má v životě kráčet atd., což nejsou materiální hodnoty.
„Ty sám jsi bůh / bohyně…Neplest s Nevyssim Bohem.“
Ano, v textu mělo být malé „b“. Slovo „bůh“ může být užito v různém kontextu, dokonce Ježíš říká odvolávajíc se na slova žalmů „jste bohové…“. Pohané tím nejspíš chtějí říct, že naše bytost a samotná existence je dokonalá, nádherná… prostě božská
„> Všechny úkony lásky a potěšení jsou posvátné.
Ve sve ciste, nehmotne podobe…“
jenomže pohané to nacházejí i v tělesnosti, profánní úkony jsou pro ně posvátné…
„Buh ma muzsky i zensky aspekt…“
stejně jako naše duše, která je Božím obrazem… Bible zná taky ženské aspekty Boha, lidi ale do obrazu Boha promítají převažující představy své doby.
„freska zobrazujici Krista jako boha slunce… Vedci nemaji vysvetleni“
Slunce je známým symbolem Krista např. i mezi středověkými alchymisty. Kristus a slunce představují tentýž archetyp a starověkému člověku obojí splývalo podobně jako např. obrazy „slunce“ „lev“ a „panovník“ představují tentýž archetyp. Není náhodné, že císař Konstantin, který se přiklonil ke křesťanství po své vizi Krista u Milvijského mostu, byl právě ctitelem slunečního boha.
„Vysvetleni je ve staroindickych Vedach. Buh slunce…“
Vysvětlení může být i prostší: slunce (nebo jeho archetyp) starověké lidi silně fascinovalo, takže ho zbožšťovali.