Názor k článku Pohané staří a moderní: Interview s čarodějnicí od haridev - > Pohané vidí své nebe už tady na...

> Pohané vidí své nebe už tady na zemi, neumísťují ho někam do jiných světů jako jiná náboženství. <
Pokud je nebe zde, nema smysl usilovat o zlepseni sve hmotne situace. Navic to neni tak uplne pravda, protoze napr. podle nordicke tradice odchazeji bojovnici do Valhally, jakehosi hmotneho nebe.
> Ind by to vyjádřil, že nirvána se projevuje v už tady v samsáře anebo že nirvána a samsára je totéž. <
Neni-li rozdil mezi nirvanou a samsarou, proc buddhiste (a nejen oni) povazuji samsaru za utrpeni a usiluji o nirvanu?
> Pohané věří ve vzájemnou propojenost duchovního a hmotného, ne v jeho oddělenost, jak je bližší např. evropskému myšlení. Tento karteziánský dualismus vede mj. k pohrdání tělem, vnímání tělesnosti jako něčeho hřísného, podle pohanů tedy způsobuje spoustu utrpení. <
Tato oddelenost je jasne patrna v tradicich, ktere konaji posmrtne obrady pro odeslou ‚dusi‘, tj. prakticky ve vsech. I v lekarske latine se smrt nazyva exitus, tj. odchod. Vzhledem k tomu, ze telo nikam neodchazi, musi se to vztahovat na osobu, ktera v nem dosud prebyvala.
Pohrdani telem je vysledek nepochopeni souvislosti. Telesnost neni automaticky hrisna, pokud se ridi dharmou.
> Myslím, že Noira chtěla říct, že magie ji pomáhá nalézt její pravé místo ve světě, směr, kterým má v životě kráčet atd., což nejsou materiální hodnoty. <
Rika: „…věštění, abych poznala svoje místo v osudu, a magická praxe, abych naplnila co nejlépe svoje povolání a našla osobní štěstí.“ Vzhledem k tomu, ze nekonkretizuje, z vyse uvedeneho vyvozuji, ze ji jde o zlepseni hmotneho postaveni. Mohu se vsak mylit, chtelo by to se vyjadrit presneji.
> Ano, v textu mělo být malé „b“. Slovo „bůh“ může být užito v různém kontextu, dokonce Ježíš říká odvolávajíc se na slova žalmů „jste bohové…“. Pohané tím nejspíš chtějí říct, že naše bytost a samotná existence je dokonalá, nádherná… prostě božská <
Viz moje prvni odpoved vyse. ‚Elohim‘, v zalmu 82:6 prekladane jako ‚bohove‘, ma ale vice vyznamu: elohim (43b); pl. of 433; God, god:--divine(1), divine being(1), exceedingly(1), God(2326), god(45), God's(14), goddess(2), godly(1), gods(204), great(2), judges(3), mighty(2), rulers(1), shrine*(1).
http://www.studybibleforum.com/htm_php.php3?do=show_marg_and_gh&b=19&c=82&v=6
Pokud elohim prelozime jako ‚bytosti bozske podstaty‘ (vzhledem k tomu, ze se od Boha i bohu v mnoha ohledech lisime), pak jsme v souladu s Bhagavad gitou (napr. 7.5), Vedanta sutrou i Upanisadami. Zaroven vsak nelze opomenout, ze nachazime v samsare, kolobehu rozeni a umirani, a snazime se omezit sve utrpeni a hledat uspokojeni na urovni hmotneho tela. To je podstata cele hmotne civilizace.
> jenomže pohané to nacházejí i v tělesnosti, profánní úkony jsou pro ně posvátné… <
Je treba posuzovat vysledky, zda toto konani vede ke snizeni utrpeni v tomto zivote a k lepsimu postaveni v pristim zivote.
> stejně jako naše duše, která je Božím obrazem… Bible zná taky ženské aspekty Boha, lidi ale do obrazu Boha promítají převažující představy své doby. <
Proto je lepsi se drzet tradice a nezakryvat puvodni vyznam dobovymi intepretacemi.
> Slunce je známým symbolem Krista např. i mezi středověkými alchymisty. Kristus a slunce představují tentýž archetyp a starověkému člověku obojí splývalo podobně jako např. obrazy „slunce“ „lev“ a „panovník“ představují tentýž archetyp. Není náhodné, že císař Konstantin, který se přiklonil ke křesťanství po své vizi Krista u Milvijského mostu, byl právě ctitelem slunečního boha. <
Tyto souvislosti jdou mnohem hloubeji nez se uvadi v modernich religionistickych textech. Pochopit je znamena ukoncit mezinabozenske spory. To se ale nehodi tem, kteri na nich profituji. Podnecovani sporu a valek velmocemi kvuli mocenskym a ekonomickym zajmum se tahne dejinami jako cervena nit.
> Vysvětlení může být i prostší: slunce (nebo jeho archetyp) starověké lidi silně fascinovalo, takže ho zbožšťovali. <
Toto vysvetleni z hlediska zapadniho materialistickeho paradigmatu o linearnim case a vyvoji cloveka z primitivniho pocatku nelze potvrdit etnografickym vyzkumem.
Prezivajici ‚primitivni‘ spolecenstvi ci kmeny totiz maji ustni tradice sahajici do pradavnych dob a zacinajici nejakym druhem zjeveni od vyssich bytosti. Jejich predkove a samani s temito bytostmi komunikovali a udajne stale komunikuji a prikladaji tomu velky vyznam. V jejich pripade tedy nejde o induktivni, ale o deduktivni proces poznani.