Názor k článku Pohané staří a moderní: Interview s čarodějnicí od haridev - > Změnit tedy máme způsob svého vnímání, abychom...

> Změnit tedy máme způsob svého vnímání, abychom došli nirvány. <
Nejen vnimani, ale celeho vedomi.
> U pohanů v tom vidím trochu paralelu, oni se též snaží naladit na „božské“ a vnímat ho tady na zemi. Jejich představy spásy, posmrtného života atd. budou ale hodně různorodé… <
Stale se ale pohybuji v hmotnem svete, protoze si predem definovali, ze nic jineho neexistuje.
> jenomže spousta tradic, včetně křesťanské, současně věří, že dojde opět k sjednocení obou složek na konci věků, člověk bude spasen i ve své tělesné podobě, včetně celé přírody a hmotného vesmíru. I moderní psychologie se přibližuje tomu, co tvrdil už Aristoteles: tělo a psychika je jenom jinou výrazovou formou téže jedné bytosti – člověk je psychosomatická jednota. <
Pripoutanost k stavajicimu hmotnemu telu je hlavni pouto, ktere nas drzi v samsare. Je to v podstate materialismus.
Psychosomaticka jednota je jen predstava. Konci smrti.
Pojem ‚konec veku‘ spada do predstavy o linearnim case, ktery je typicky pro abrahamovske tradice.
> ať už si budeme představovat Boha jako muže, ženu, mužskoženskou bytost, jako Boha biblického či védského…, budeme vždy omezeni naši představou, vždy to bude představa zkreslená… <
Vsechny tyto predstavy maji jistou relativni pravdivost, protoze Buh ma mnoho aspektu.
Cilem vsech teistickych tradic je Boha vnimat tvari v tvar. Podle nekterych na to neni treba cekat az budeme po smrti.
> Indián této abstrakce nebyl schopen, nic mu to neříkalo, jenom odpověděl: „Každý přece vidí, že slunce je bůh.“ <
Toto je mozne vysvetlit zjednodusenym pochopenim onoho indiana, omezeneho vyzkumneho vzorku.
> Závěr: Aby člověk dokázal neztotožňovat bohy nebo Boha s přírodou, musí dosáhnout určité míry abstraktního myšlení. Dějiny náboženských představ tak jsou de facto dějinami vývoje úrovně lidského vědomí. <
Opet jen podle zapadniho paradigmatu.