Vlákno názorů k článku Pohané staří a moderní: Interview s čarodějnicí od haridev - Pohanstvi je nabozenstvi tohoto sveta, snazi se s nim...

Pohanstvi je nabozenstvi tohoto sveta, snazi se s nim zit v souladu. Problem je, ze svet je promenlivy, povaha jevu je docasna a neumoznuje trvale stesti.
> Dualismus, který říká, že hmotné je špatné a duchovní dobré, nemá pro pohana žádný význam.
Pak nastava problem s relativismem („vse je ok“), ktery vede k upadku.
> magická praxe, abych naplnila co nejlépe svoje povolání a našla osobní štěstí
Magie je manipulace s hmotou. Hmotne pozitky nikoho stastnym neudelaji. Tot zkusenost nejbohatstich lidi sveta, kteri casto ziji osamele, bojuji s ruznymi zavislostmi a casto konci neslavne.
> Ty sám jsi bůh / bohyně.
S temito bohy a bohynemi (surayah, devatah) mame spolecne to, ze se nachazime v samsare. Neplest s Nevyssim Bohem.
> Všechny úkony lásky a potěšení jsou posvátné.
Ve sve ciste, nehmotne podobe, k niz vede dlouha cesta. Pokud chybi toto rozliseni, hrozi upadek.
> Mnohem dříve, než si lidé začali představovat Boha jako muže, byl Bůh ženou.
Buh ma muzsky i zensky aspekt, jejichz vztah je skutecne esotericky. Davat je do protikladu je nevedomost.
> „Pojem Vánoce pochází z toho, že pohané v době, kdy jsou noci velmi dlouhé, slavili k poctě boha Slunce tzv. veliké posvěcené svaté noci. Církev pak dala pohanským posvátným nocím křesťanský význam. Na dobu posvátných nocí 25. prosince ustanovila slavnost narození Krista,“
V hrobce Juliu v rimskych katakombach je freska zobrazujici Krista jako boha slunce Helia na slunecnim voze. Take v jedne stare synagoze v Izraeli je na zemi mozaika se zviretnikem a Heliem. Vedci nemaji vysvetleni, povazuji to za anomalie. Nikoliv, dava to smysl.
V Egypte byl v jednom obdobi uctivan buh slunce Aton jako nejvyssi buh. Jeho uctivani zavedl faron Achnaton, ktery byl spriznen s vedskym kralovstvim Mitanni.
http://www.vnn.org/world/WD9912/WD09-5049.html
Vysvetleni je ve staroindickych Vedach. Buh slunce je vnejsi aspekt Nejvyssiho Boha.
On je ten, ktery nese jmena vsech bohu (Rig Veda samhita 10.82.3).
om tad visnoh paramam padam sada pasyanti surayah – bohove (surayah) neustale vzhlizeji k tomu nejvyssimu sidlu Visnua. (Rig Veda samhita 1.22.20)

„Pohanstvi je nabozenstvi tohoto sveta, snazi se s nim zit v souladu. Problem je, ze svet je promenlivy…“
Pohané vidí své nebe už tady na zemi, neumísťují ho někam do jiných světů jako jiná náboženství. Ind by to vyjádřil, že nirvána se projevuje v už tady v samsáře anebo že nirvána a samsára je totéž.
„> Dualismus, který říká, že hmotné je špatné a duchovní dobré, nemá pro pohana žádný význam.
Pak nastava problem s relativismem („vse je ok“), ktery vede k upadku.“
Pohané věří ve vzájemnou propojenost duchovního a hmotného, ne v jeho oddělenost, jak je bližší např. evropskému myšlení. Tento karteziánský dualismus vede mj. k pohrdání tělem, vnímání tělesnosti jako něčeho hřísného, podle pohanů tedy způsobuje spoustu utrpení.
„Magie je manipulace s hmotou. Hmotne pozitky nikoho stastnym neudelaji“
Myslím, že Noira chtěla říct, že magie ji pomáhá nalézt její pravé místo ve světě, směr, kterým má v životě kráčet atd., což nejsou materiální hodnoty.
„Ty sám jsi bůh / bohyně…Neplest s Nevyssim Bohem.“
Ano, v textu mělo být malé „b“. Slovo „bůh“ může být užito v různém kontextu, dokonce Ježíš říká odvolávajíc se na slova žalmů „jste bohové…“. Pohané tím nejspíš chtějí říct, že naše bytost a samotná existence je dokonalá, nádherná… prostě božská
„> Všechny úkony lásky a potěšení jsou posvátné.
Ve sve ciste, nehmotne podobe…“
jenomže pohané to nacházejí i v tělesnosti, profánní úkony jsou pro ně posvátné…
„Buh ma muzsky i zensky aspekt…“
stejně jako naše duše, která je Božím obrazem… Bible zná taky ženské aspekty Boha, lidi ale do obrazu Boha promítají převažující představy své doby.
„freska zobrazujici Krista jako boha slunce… Vedci nemaji vysvetleni“
Slunce je známým symbolem Krista např. i mezi středověkými alchymisty. Kristus a slunce představují tentýž archetyp a starověkému člověku obojí splývalo podobně jako např. obrazy „slunce“ „lev“ a „panovník“ představují tentýž archetyp. Není náhodné, že císař Konstantin, který se přiklonil ke křesťanství po své vizi Krista u Milvijského mostu, byl právě ctitelem slunečního boha.
„Vysvetleni je ve staroindickych Vedach. Buh slunce…“
Vysvětlení může být i prostší: slunce (nebo jeho archetyp) starověké lidi silně fascinovalo, takže ho zbožšťovali.

> Pohané vidí své nebe už tady na zemi, neumísťují ho někam do jiných světů jako jiná náboženství. <
Pokud je nebe zde, nema smysl usilovat o zlepseni sve hmotne situace. Navic to neni tak uplne pravda, protoze napr. podle nordicke tradice odchazeji bojovnici do Valhally, jakehosi hmotneho nebe.
> Ind by to vyjádřil, že nirvána se projevuje v už tady v samsáře anebo že nirvána a samsára je totéž. <
Neni-li rozdil mezi nirvanou a samsarou, proc buddhiste (a nejen oni) povazuji samsaru za utrpeni a usiluji o nirvanu?
> Pohané věří ve vzájemnou propojenost duchovního a hmotného, ne v jeho oddělenost, jak je bližší např. evropskému myšlení. Tento karteziánský dualismus vede mj. k pohrdání tělem, vnímání tělesnosti jako něčeho hřísného, podle pohanů tedy způsobuje spoustu utrpení. <
Tato oddelenost je jasne patrna v tradicich, ktere konaji posmrtne obrady pro odeslou ‚dusi‘, tj. prakticky ve vsech. I v lekarske latine se smrt nazyva exitus, tj. odchod. Vzhledem k tomu, ze telo nikam neodchazi, musi se to vztahovat na osobu, ktera v nem dosud prebyvala.
Pohrdani telem je vysledek nepochopeni souvislosti. Telesnost neni automaticky hrisna, pokud se ridi dharmou.
> Myslím, že Noira chtěla říct, že magie ji pomáhá nalézt její pravé místo ve světě, směr, kterým má v životě kráčet atd., což nejsou materiální hodnoty. <
Rika: „…věštění, abych poznala svoje místo v osudu, a magická praxe, abych naplnila co nejlépe svoje povolání a našla osobní štěstí.“ Vzhledem k tomu, ze nekonkretizuje, z vyse uvedeneho vyvozuji, ze ji jde o zlepseni hmotneho postaveni. Mohu se vsak mylit, chtelo by to se vyjadrit presneji.
> Ano, v textu mělo být malé „b“. Slovo „bůh“ může být užito v různém kontextu, dokonce Ježíš říká odvolávajíc se na slova žalmů „jste bohové…“. Pohané tím nejspíš chtějí říct, že naše bytost a samotná existence je dokonalá, nádherná… prostě božská <
Viz moje prvni odpoved vyse. ‚Elohim‘, v zalmu 82:6 prekladane jako ‚bohove‘, ma ale vice vyznamu: elohim (43b); pl. of 433; God, god:--divine(1), divine being(1), exceedingly(1), God(2326), god(45), God's(14), goddess(2), godly(1), gods(204), great(2), judges(3), mighty(2), rulers(1), shrine*(1).
http://www.studybibleforum.com/htm_php.php3?do=show_marg_and_gh&b=19&c=82&v=6
Pokud elohim prelozime jako ‚bytosti bozske podstaty‘ (vzhledem k tomu, ze se od Boha i bohu v mnoha ohledech lisime), pak jsme v souladu s Bhagavad gitou (napr. 7.5), Vedanta sutrou i Upanisadami. Zaroven vsak nelze opomenout, ze nachazime v samsare, kolobehu rozeni a umirani, a snazime se omezit sve utrpeni a hledat uspokojeni na urovni hmotneho tela. To je podstata cele hmotne civilizace.
> jenomže pohané to nacházejí i v tělesnosti, profánní úkony jsou pro ně posvátné… <
Je treba posuzovat vysledky, zda toto konani vede ke snizeni utrpeni v tomto zivote a k lepsimu postaveni v pristim zivote.
> stejně jako naše duše, která je Božím obrazem… Bible zná taky ženské aspekty Boha, lidi ale do obrazu Boha promítají převažující představy své doby. <
Proto je lepsi se drzet tradice a nezakryvat puvodni vyznam dobovymi intepretacemi.
> Slunce je známým symbolem Krista např. i mezi středověkými alchymisty. Kristus a slunce představují tentýž archetyp a starověkému člověku obojí splývalo podobně jako např. obrazy „slunce“ „lev“ a „panovník“ představují tentýž archetyp. Není náhodné, že císař Konstantin, který se přiklonil ke křesťanství po své vizi Krista u Milvijského mostu, byl právě ctitelem slunečního boha. <
Tyto souvislosti jdou mnohem hloubeji nez se uvadi v modernich religionistickych textech. Pochopit je znamena ukoncit mezinabozenske spory. To se ale nehodi tem, kteri na nich profituji. Podnecovani sporu a valek velmocemi kvuli mocenskym a ekonomickym zajmum se tahne dejinami jako cervena nit.
> Vysvětlení může být i prostší: slunce (nebo jeho archetyp) starověké lidi silně fascinovalo, takže ho zbožšťovali. <
Toto vysvetleni z hlediska zapadniho materialistickeho paradigmatu o linearnim case a vyvoji cloveka z primitivniho pocatku nelze potvrdit etnografickym vyzkumem.
Prezivajici ‚primitivni‘ spolecenstvi ci kmeny totiz maji ustni tradice sahajici do pradavnych dob a zacinajici nejakym druhem zjeveni od vyssich bytosti. Jejich predkove a samani s temito bytostmi komunikovali a udajne stale komunikuji a prikladaji tomu velky vyznam. V jejich pripade tedy nejde o induktivni, ale o deduktivni proces poznani.

„Neni-li rozdil mezi nirvanou a samsarou, proc buddhiste (a nejen oni) povazuji samsaru za utrpeni a usiluji o nirvanu?“
Výrok ztotožňující nirvánu a samsáru pochází od jednoho zenového mistra. Znamená, že nirvána a samsára je jenom jiný způsob vnímání téhož. Změnit tedy máme způsob svého vnímání, abychom došli nirvány. U pohanů v tom vidím trochu paralelu, oni se též snaží naladit na „božské“ a vnímat ho tady na zemi. Jejich představy spásy, posmrtného života atd. budou ale hodně různorodé…
„Tato oddelenost je jasne patrna v tradicich, ktere konaji posmrtne obrady pro odeslou ‚dusi‘, tj. prakticky ve vsech…“
jenomže spousta tradic, včetně křesťanské, současně věří, že dojde opět k sjednocení obou složek na konci věků, člověk bude spasen i ve své tělesné podobě, včetně celé přírody a hmotného vesmíru. I moderní psychologie se přibližuje tomu, co tvrdil už Aristoteles: tělo a psychika je jenom jinou výrazovou formou téže jedné bytosti – člověk je psychosomatická jednota.
„Proto je lepsi se drzet tradice a nezakryvat puvodni vyznam dobovymi intepretacemi.“
ať už si budeme představovat Boha jako muže, ženu, mužskoženskou bytost, jako Boha biblického či védského…, budeme vždy omezeni naši představou, vždy to bude představa zkreslená…
„nelze potvrdit etnografickym vyzkumem…“
V jedné ze svých knih popisuje Jung, jak se setkal se zbytkem – tuším aztéckého nebo mayského kmene, jehož členové uctívali boha slunce. Každé ráno ho uctívali, protože věřili, že jinak by už nevyšlo. Badatel se jim snažil sdělit, že slunce není bůh, ale že je za ním nějaká jiná duchovní bytost, která řidí vše, i slunce.
Indián této abstrakce nebyl schopen, nic mu to neříkalo, jenom odpověděl: „Každý přece vidí, že slunce je bůh.“ Závěr: Aby člověk dokázal neztotožňovat bohy nebo Boha s přírodou, musí dosáhnout určité míry abstraktního myšlení. Dějiny náboženských představ tak jsou de facto dějinami vývoje úrovně lidského vědomí.

> Změnit tedy máme způsob svého vnímání, abychom došli nirvány. <
Nejen vnimani, ale celeho vedomi.
> U pohanů v tom vidím trochu paralelu, oni se též snaží naladit na „božské“ a vnímat ho tady na zemi. Jejich představy spásy, posmrtného života atd. budou ale hodně různorodé… <
Stale se ale pohybuji v hmotnem svete, protoze si predem definovali, ze nic jineho neexistuje.
> jenomže spousta tradic, včetně křesťanské, současně věří, že dojde opět k sjednocení obou složek na konci věků, člověk bude spasen i ve své tělesné podobě, včetně celé přírody a hmotného vesmíru. I moderní psychologie se přibližuje tomu, co tvrdil už Aristoteles: tělo a psychika je jenom jinou výrazovou formou téže jedné bytosti – člověk je psychosomatická jednota. <
Pripoutanost k stavajicimu hmotnemu telu je hlavni pouto, ktere nas drzi v samsare. Je to v podstate materialismus.
Psychosomaticka jednota je jen predstava. Konci smrti.
Pojem ‚konec veku‘ spada do predstavy o linearnim case, ktery je typicky pro abrahamovske tradice.
> ať už si budeme představovat Boha jako muže, ženu, mužskoženskou bytost, jako Boha biblického či védského…, budeme vždy omezeni naši představou, vždy to bude představa zkreslená… <
Vsechny tyto predstavy maji jistou relativni pravdivost, protoze Buh ma mnoho aspektu.
Cilem vsech teistickych tradic je Boha vnimat tvari v tvar. Podle nekterych na to neni treba cekat az budeme po smrti.
> Indián této abstrakce nebyl schopen, nic mu to neříkalo, jenom odpověděl: „Každý přece vidí, že slunce je bůh.“ <
Toto je mozne vysvetlit zjednodusenym pochopenim onoho indiana, omezeneho vyzkumneho vzorku.
> Závěr: Aby člověk dokázal neztotožňovat bohy nebo Boha s přírodou, musí dosáhnout určité míry abstraktního myšlení. Dějiny náboženských představ tak jsou de facto dějinami vývoje úrovně lidského vědomí. <
Opet jen podle zapadniho paradigmatu.

Co se archetypů týká, nepochybuji o tom že dávat rovnítko mezi Krista a Slunce, již někdo nepochybně zkoušel a jistě to ještě někdo zkusí.
Nicméně, je pro mne (nekřesťana) tato představa nepředstavitelná a směšná. Pokud mohu soudit, ani ostatní lidé se s touto představou příliš neztotožňují.
Přijde mi to přinejmenším jako znevážení Slunce. Dokonce i Země, v případě analogie (která mne právě napadla) Slunce=bůh, Země=syn boží (nástřel, současným křesťanským potřebám nerozumím).