Vubec ten clanek, respektive reakci Tamary nechapu. Osobne si myslim, ze Tamara ma nejaky mentalni problem, protoze jeji chovani neni normalni.
Mozna by nam mohla sdelit, jak by reagovala, kdyby ji jeji pritel rekl, ze se na lavicce v parku libal se seschlou starenkou, protoze „atmosfera byla kouzelna“.
Cele mi to pripada jak prekopirovane z nejake literatury pro zakomplexovane, citove pomatene a nevyzrale zeny.
To, že něco nechápeme, neznamená, že bychom to měli odsoudit.
Můj osobní názor je takový, že Tamara se zachovala spontánně, zřejmě i zoufale, něco ji sužovalo, což v příběhu neřekla dost jasně, třeba se zrovna rozešla s někým a potřebovala cítit, že ji má někdo rád. Vůbec ženské myšlení je hodně intuitivní a zdá se tudíž iracionální.
V celém příběhu spíše vidím kontrast rozbouřeného mládí a smířeného stáří…a k tomu vyjádření toho, že by si měli lidé pomáhat, chápat se…aniž se znají.