To, že něco nechápeme, neznamená, že bychom to měli odsoudit.
Můj osobní názor je takový, že Tamara se zachovala spontánně, zřejmě i zoufale, něco ji sužovalo, což v příběhu neřekla dost jasně, třeba se zrovna rozešla s někým a potřebovala cítit, že ji má někdo rád. Vůbec ženské myšlení je hodně intuitivní a zdá se tudíž iracionální.
V celém příběhu spíše vidím kontrast rozbouřeného mládí a smířeného stáří…a k tomu vyjádření toho, že by si měli lidé pomáhat, chápat se…aniž se znají.