Názor k článku Jak a kdo má říci: Umíráš od Tom - Lékaři se někdy skutečně chovají jako kreténi! Jednou jsem...

Lékaři se někdy skutečně chovají jako kreténi!

Jednou jsem měl "angínu", která se stále neléčila a tak mě obvodní lékař odeslal na ORL, kde mi udělali vyšetření a odebrali vzorky krve.

Při vyšetření mi lékařka řekla: "Počkejte... Na tohle budu muset zavolat pana primáře!!" (To už jsem si říkal, co asi našla, když nestačí normální zkušenosti řadového lékaře.)

Přišel primář, udělal mi ještě podrobnější vyšetření. Odebral další vzorky krve s poznámkou: "Urgentně to musíme odeslat na testy."

Pak mi řekl, že je nutné, abych jim dal číslo na mobil a mám přijít odpoledne.

To jsem už hleděl jako blázen, protože v té době mobil neměl každý, volání na něj stálo hodně peněz a rozhodně to nebylo zvykem, aby jenom tak někomu volal primář na mobil...

Dal jsem mu číslo a jel si domů lehnout. Probudil mě mobil. Volal mi primář z nemocnice, že musím OKAMŽITĚ přijet!

Přijel jsem do nemocnice, na oddělení už nebyl žádný pacient. Jenom sestra za okýnkem. Dávám jí svoji průkazku pojišťovny a říkám jméno. Ona odpoví: "TO jste VY??!!!", otočí se a zavolá na kolegyni: "Maruško, řekni JIM, že TO JE ON! Už je tady!!"

Sestra, která si ode mě vzala kartičku, vyšla z kukaně a šla do ordinace. Jak otevřela dveře, viděl jsem tam plnou místnost lékařů a mezi nimi primáře. Jak mě uviděl skrz dveře, šel ke mně na chodbu a říká mi:

"Jste nemocný. Jste těžce nemocný. Teď se o Vás s kolegy radíme. Chvilku počkejte, pak Vám k tomu řeknu víc!" A znovu zašel mezi ostatní do ordinace, kteří se nakláněli nad stůl, kde jsem viděl rozprostřené dokumenty z mojí složky.

Pane Bože!! Těžce jsem dosedl na lavici na chodbě, začal jsem se potit a třepat... Věděl jsem, že jediné, co mi dělali, bylo běžné vyšetření na ORL a odběry krve. Z toho jde zjistit jediné těžké onemocnění - A I D S!!!

Určitě mi zjistili z krevních testů, že mám HIV, které se rozvinulo do onemocnění AIDS, zničilo mi imunitu a proto se mi neléčí běžná angína ani antibiotiky... Kolik mi asi může zbývat času???!! S tak sníženou imunitou mi mohou zbývat 3 měsíce, možná dva, možná jeden... Jak dlouho ale z toho času budu schopný normálně fungovat??!! Podle toho, jak jsem se cítil, jsem to odhadoval na ne víc než 2 týdny - zhoršovalo se to.

Potil jsem se už tak, že jsem měl propocené tričko a i nohavice kalhot, kde se dotýkaly kůže na stehnech začaly být vlhké a z čela mi začal odkapávat pot, který už nešel stírat.

Jak jsem se ale nakazil??? Je to vůbec možné? Zbývají mi dva týdny normálního života a ani nebudu moct spát se ženou nebo ji pevně obejmout, co kdybych ji nakazil z nějaké oděrky??!!

Pak vyšel primář a pozval mě do ordinace. Lavice na které jsem seděl zůstala vlkhá od potu a přes všechen třes jsem za ním došel relativně pevným krokem. Tak teď mi to řeknou!!!
Upřely se na mě zraky asi 10 lékařů. Primář se před ně postavil a znovu zoopakoval svůj ortel: "Jste těžce nemocný!" Pak neříkal nic a ostatní lékaři se dívali střídavě na mě, střídavě na primáře a uhýbali zrakem, když se setkal s mým...
Po 10 sekundách primář pokračoval: "Posaďte se." Klesl jsem na připravenou židli a opět ji smáčel potem...

Jak jsem dosedl, primář dokončil sdělení diagnózy: "Máte mononukleozu!"

Ani jsem ho neposlouchal a vyskočil jsem ze židle: "Vážně? A jinak nic? TAK TO JE SUPER!!!! To je supeeeer!!!"

Lékaři na mě koukali proč jsem tak nadšený z toho, že mám mononukleozu.

Když jsem volal ženě, tak ta nebyla schopná pro pláč mluvit, protože mezitím primář mluvil i s ní podobným stylem, ale neřekl jí CO mi je... I ona si z jeho stylu řeči myslela, že určitě něco, na co brzo zemřu.

Pobyl jsem si 14 dnů v nemocnici a 14 dnů doma a od té doby jsem zdravý jako řípa. Dodnes nechápu proč pro sdělení celkem normální diagnózy zvolil personál takovýto postup!