Azbest poškozuje zdraví. Jak se uvolňuje a kolik vláken stačí na rakovinu

Co je azbest a jaké jsou druhy

Azbest, respektive azbesty, neboť odborníci rozlišují šest základních druhů, jsou minerály ze skupiny křemičitanů. „Primárně vznikají při sopečné činnosti, proto se objevují v žílách vulkanických hornin,“ podotýká Bohumil Kotlík. Právě z nich se azbest získává těžbou.

Společné je azbestům to, že dokáží uvolňovat oken neviditelná vlákna. Právě tato vlákna, respektive jejich dráždění organismu, jsou příčinou několika onkologických onemocnění.

Vlákna se do našeho prostředí uvolňují již zmíněnou degradací některých hornin. Druhou, mnohem častěji zmiňovanou a pro zdraví nebezpečnější cestou, je jejich uvolňování ze stavebních materiálů. Zejména při stavebních úpravách nebo demolicích.

Používání azbestu ve stavebnictví

V minulosti do stavebních materiálů u nás přidával zejména chrysotil. Je obsažen například v deskách z cementového materiálu známého pod zlidovělým názvem eternit. V eternitu činí obsah azbestu necelých deset procent.

Podle Bohumila Kotlíka se k nám azbest dovážel z tehdejšího Sovětského svazu od roku 1950 do roku 1990. Šlo až o 50 tisíc tun ročně. Dnes už se v České republice nevyužívá, jeho éra skončila zákazem v 90. letech. Ovšem jinde ve světě je situace jiná, třeba v Africe nebo Jižní Americe se nedočkal žádného omezení. 

Doba největší tuzemské slávy azbestu nastala v 70. letech minulého století, kdy se ve stavebnictví přidával třeba do omítek, tepelných izolací, konstrukcí montovaných staveb, střešních krytin, rozvodů kanalizace či vzduchotechniky nebo do obkladových desek používaných všude tam, kde bylo potřeba zvýšit protipožární odolnost. Využití našel i jako izolace v elektrických akumulačních kamnech nebo jako pojistka proti požáru u elektrických rozvodů.

Oblibu azbestu zvyšovalo to, že na první pohled jde o materiál s výhodnými vlastnostmi. „Je nehořlavý, lehký, odolný vůči kyselinám i zásadám a je elektrickým izolátorem. Takže se jevil jako fantastický materiál,“ vyjmenovává přednosti Bohumil Kotlík.

Po letech jeho používání se ovšem přišlo na to, že tento „fantastický“ materiál představuje velký zdravotní problém. Odborníci si postupně začali všímat, že lidi, kteří s azbestem pracují bez ochranných pomůcek, mnohem častěji zabíjí rakovina plic, vzácná rakovina pohrudnice či jiné nádory. Nějakou dobu sice trvalo, než bylo prokázáno, že předčasná úmrtí souvisí právě s azbestem, v současné době má ale azbest jednoznačný statut rakovinotvorné látky.

Přečtěte si také:

Výzkum zjistil, proč mají obézní větší sklony k rakovině

Jak si dále popíšeme, jednoduché to s azbestem i přes jeho nebezpečnost není. A to právě z důvodu toho, že zdraví poškozují z něj uvolněná vlákna. Ta mohou mít rozličnou míru škodlivosti podle jejich délky a šířky a poměru mezi nimi. Navíc jejich uvolňování je závislé na mnoha různých faktorech. Není ovšem dána jednoznačná hranice, kolik vláken a za jak dlouho musí člověk vdechnout, aby rakovinou onemocněl. Azbest navíc většinou nebývá jedinou příčinou, která se na vzniku onkologického onemocnění v běžném životě podílí.

Jak azbest poškozuje zdraví

Mezi karcinogenní látky bylo zařazeno všech šest výše uvedených druhů azbestu. Jejich škodlivost spočívá ve vdechování uvolněných azbestových vláken. Proto také relevantní pro dopad na zdraví je měření jejich výskytu v ovzduší, a to speciálními filtry. Měření provádějí soukromé firmy i hygienické stanice, které se v minulosti zaměřily třeba na výskyt azbestových vláken v některých školách, jejichž konstrukce jsou z azbestových materiálů.

„U azbestu je zajímavé to, že na rozdíl od jiných karcinogenů, které působí chemickou cestou, působí mechanicky. Když se jeho vlákna dostanou do plic, jsou nevstřebatelná, takže v tkání zůstávají a organismus se jich snaží nějak zbavit. Důsledkem toho je zvýšené riziko rakoviny plic nebo pohrudnice,“ říká Milan Sova, přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy ve FN Brno.

Vyčistit dýchací cesty od již vdechnutých vláken je prakticky nemožné. Jak pro samotný organismus, tak pro medicínskou vědu. „Azbestová vlákna jsou tenká a dlouhá, v těle nerozpustná a organismus je nedokáže obrannými mechanismy odstranit. Dochází proto k chronickému dráždění, zánětlivé reakci a ta se po určité době může zvrhnout v průšvih,“ podotýká Bohumil Kotlík.

Přečtěte si také:

Imunoterapie dá naději pacientům s nádory plic. Musí ale nemoc odhalit včas

Jaká onemocnění se s ním pojí

Příčinná souvislost mezi působením vláken byla prokázána hned u několika onemocnění. Mezi ta nezhoubná patří tzv. azbestóza, tedy plicní fibróza, což je nevratné jizvení plicní tkáně, a tzv. pleuralní hyalinóza, tedy vazivové změny na pohrudnici či poplicnici. Mezi zhoubné nemoci způsobené azbestem se řadí rakovina plic, nádor pohrudnice (tzv. mezoteliom), pobřišnice nebo rakovina vaječníků.

Vdechování vláken může způsobit také nádorové bujení v oblasti jícnu, hrtanu, dutiny ústní, žaludku, střeva či ledvin. V těchto případech ale chybějí prokazatelné důkazy o tom, že azbest je skutečným spouštěčem zdravotních potíží. „Existuje sice podezření, že vlákna se podílejí i na vzniku několika dalších chorob, důkazy pro to ale zatím nejsou dostatečné,“ potvrzuje vedoucí Oddělení hygieny ovzduší SZÚ.

To ale samozřejmě neznamená, že za každou výše uvedenou diagnózou je azbest. Nebo že by každý, kdo vlákna vdechuje, musel takto onemocnět. Výjimkou je podle odborníků mezoteliom, což je vzácná onkologická diagnóza jednoznačně spojovaná s působením azbestu na organismus pacienta.

Azbest je minerál, který se vyskytuje v přírodě třeba v podobách, jaké vidíte na fotografii. V takovém případě je pro zdraví rizikové zejména drcení, mletí nebo broušení hornin.

Autor: Depositphotos

Hranice jednoho tisíce vláken

V těle tedy vlákna zůstávají a časem se v něm dokáží „nastřádat“. Přesně definovaná hranice toho, kolik vláken musíte vdechnout a za jakou dobu, abyste onemocněli rakovinou, ale neexistuje. Světová zdravotnická organizace (WHO) ovšem vyjádřila míru rizika. Tedy to, jaká je pravděpodobnost, že dotyčný člověk onemocní.

„WHO udává to, že pokud celý život, tj. 70 let, dýcháte vzduch, ve kterém je koncentrace jednoho tisíce vláken na krychlový metr, tak riziko vzniku karcinomu plic má jeden člověk ze 100 tisíc až jednoho milionu,“ upřesňuje Bohumil Kotlík s tím, že právě tisíc vláken na kubík je doporučovaná hodnota, která by se při různé činnosti související s azbestem neměla překračovat.

Hranice jednoho tisíce vláken platí také pro mezoteliom. „Riziko pro výskyt rakoviny pohrudnice je ale vyšší. Při koncentraci tisíce vláken na kubík a délky expozice 70 let je vyčísleno na jednoho pacienta z 10 tisíc až 100 tisíc,“ upozorňuje Bohumil Kotlík.

Přečtěte si také:

Pneumologové varují: pacienti mají strach navštívit ambulance. Neodhalíme včas choroby plic

U nás se podle odborníka ze Státního zdravotního ústavu odhadem běžně vyskytuje v ovzduší sto až dvě stě vláken na metr krychlový. Onemocnění rakovinou se proto v našich podmínkách dává do souvislosti nejčastěji s dýcháním azbestových vláken zejména se zaměstnáním v tzv. eternitkách. „Problém azbest představoval zejména v závodech, kde se zpracovával a pracovníci nepoužívali žádné ochranné pomůcky,“ potvrzuje plicní lékař Milan Sova. S pacienty, kteří onemocněli, protože pracovali v eternitce, se zdravotníci setkávají dodnes, byť výroba na našem území skončila po sametové revoluci. „Na jižní Moravě je situace poměrně příznivá. Dlouhá léta jsem ale působil v Olomouci, poblíž které byly eternitky v Hranicích a Šumperku, a v těchto oblastech byl skutečně vyšší výskyt rakoviny plic nebo pohrudnice,“ dodává postřehy z praxe Milan Sova.

Problémem byla onkologická onemocnění také u drážních zaměstnanců, kteří na nádražích čistili tzv. odjiskřiště. Ta byla vyložena azbestem.

Rakovina způsobená azbestem se ale nemusí týkat jen jich. Bohumil Kotlík upozorňuje, že navzdory hranici určené WHO riziko vzniku onemocnění u azbestu existuje při každém setkání s ním. „Azbest je karcinogen první třídy s nenulovou hranicí rizika. Takže, když to řekneme ošklivě, i jedno vlákno může přinést problém, pokud máte smůlu a vytáhla jste si černou kartu,“ dodává odborník. „Organismus má nějaký bezpečnostní systém, tedy imunitu, který mu umožňuje se po nějakou dobu a s nějakou úrovní zátěže vyrovnat. Když ale překročíte hranice schopností tohoto systému, tak prostě nastane problém,“ doplňuje Bohumil Kotlík.

Běžně jedno vlákno představuje zanedbatelnou míru expozice, pokud se ale k němu přidají další faktory působící v organismu, jako například genetická dispozice či jeho vystavení dalším škodlivinám (například z tabákového kouře), může být na zdravotní problém zaděláno hned i při nízké koncentraci vláken.

Jenže onemocnění přichází často až po desítkách let (hovoří se o 30, ale i 40 letech) od doby, kdy vlákna začala organismus dráždit, takže příčinná souvislost mezi nemocí a azbestem je léty zastřená a nikdo ji v době diagnózy nezjišťuje. Výjimkou je to pouze u pacientů, kteří s azbestovými materiály pracovali.

• 
• 
• 

Dalších 5 fotografií

Proč je riziko někdy bagatelizované

Právě to, že nelze jednoznačně říci, kolik vláken a po jaké době vdechování jistě způsobí onemocnění, dělá z azbestu látku, kterou někteří démonizují a jiní zase bagatelizují.

Dvojímu, někdy i dost vyhrocenému, přístupu k azbestu nahrává i fakt, že míra uvolňování vláken z materiálů s přidaným azbestem je různá a proměnlivá v čase. Záleží na podobě, v jaké se azbest vyskytuje, také místu výskytu i vnějších vlivech, které na materiál působí. Tedy třeba i počasí.

Počet uvolněných vláken se zvyšuje, pokud někdo azbestovou horninu či stavební materiál drtí či jinak narušuje jejich celistvost, ať už při těžbě a zpracování, nebo při demolicích a rekonstrukcích staveb. Koncentrace azbestových vláken v ovzduší pak záleží třeba na tom, zda takové práce probíhají v uzavřených prostorách, či pod širým nebem. Nebo zda prostředí je suché, či vlhké, neboť v suchém a prašném prostředí se vlákna šíří lépe. Roli proto může hrát třeba to, zda je zrovna po dešti, nasněžilo, nebo zda místo práce někdo zkrápí vodou. Rozsah a směr šíření vláken ovlivňuje také vítr, který je roznáší po okolí.

Zamoření ovzduší vlákny je ovšem vždy lokální záležitostí – vlákna neurazí větší vzdálenosti, protože ačkoliv nejsou viditelná okem, nejsou až zase tak malá a lehká, aby ve vzduchu poletovala delší dobu. V ovzduší proto nevydrží dlouho a brzy někde klesnou. „Dostanou se třeba do půdy, kde se uzavřou do půdních složek, což vede k tomu, že na zdraví dále nepůsobí,“ podotýká Bohumil Kotlík.

Jsou však známé případy, a státní zástupce Štěpán Brunclík je zmiňuje také po demolicích v bývalém vojenském areálu ve středočeských Milovicích, kdy riziko uvolnění vláken zvyšují třeba divoká prasata. A to ve chvíli, kdy při hledání potravy rozrývají třeba černou skládku suti. Tím obnažují již zahrabané zbytky azbestového stavebního materiálu. V takových případech ovšem jde, stejně jako při zvětrávání hornin, o uvolňování zanedbatelného množství vláken.

Vznikne azbestová mapa Česka

Kvůli nevypočitatelnosti uvolňování vláken je důležité, a zákony to ostatně také ukládají, aby byly materiály s azbestem při demolici tříděné za zvláštních podmínek, uzavírané do plastových obalů a ukládané na speciální skládky. Navíc ještě před demolicí musí být výskyt azbestu zmapovaný a po ní kontrolně změřeno ovzduší.

„Nejvyšší míra rizika je při bourání v uzavřených prostorách. Pokud se ale dodržují pravidla, tak za bezpečnostní pásmo neproniknou žádná vlákna,“ uvádí Bohumil Kotlík z Oddělení hygieny ovzduší SZÚ. Více vláken uvolňují také starší a zubem času poškozené stavební materiály, protože čím je např. střecha nebo potrubí starší, tím více bývá zvětralé. A právě to vede k tomu, že vláken do vzduchu létá více. „Třeba u zvětralé eternitové střechy se vlákna uvolňují i při její opravě nebo při čištění tlakem vody,“ dodává Bohumil Kotlík.

Jak ale ukazují opakované informace v médiích, týkající se například zmiňovaných Milovic, demolice bývalého hotelu Intercontinental v Praze či bourání některých vysloužilých průmyslových budov, ale i v minulosti nízkého počtu hlášení na stavebních úřadech a hygienických stanicích, u řady staveb se podmínky zacházení s azbestem nedodržují a demolice nejsou hlídané. Důvody jsou nasnadě. Speciální postup u likvidace azbestu přináší nejen časové zdržení, ale také zvýšené náklady.

Kvůli někdejší vysoké oblibě azbestových materiálů, které jsou dodnes součástí řady budov, a zdravotnímu riziku chce Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s dalšími rezorty v budoucnu zřídit tzv. azbestovou mapu ČR. Označovala by lokality s výskytem azbestových hornin, některých staveb či míst, kde byla ve vyšší míře naměřena koncentrace vláken v ovzduší. Dle ředitele ministerského oboru ochrany veřejného zdraví Matyáše Fošuma se ale systematické mapování výskytu azbestu nebude týkat soukromých nemovitostí. Fošum plán zřídit mapu zmínil na tiskové konferenci hlavní hygieničky, která se konala v polovině června 2023. Kdy by takový dokument mohl být na světě, ale není jasné. Práce na něm potrvají minimálně několik let.