že největším problémem je v případě e-receptů je lékař. Oni totiž mnozí lékaři místo toho, aby se za ta léta, která uplynula od toho, kdy byl zaveden e-recept poprvé a bylo jasné, že ten odklad či zatímní zrušení nebude na věky, měli možnost, že s tím, jak e-recept funguje a co je k jeho využívání třeba, se to naučit. Chodím k řadě lékařů, kteří e-recept používají řadu let, tedy od dob, kdy to bylo na dobrovolnosti. A mohu říci, že už si léta užívám benefitů, které e-recept přináší, zejména pak toho, že jako chronik nemusím po využívání tříměsíční dávky léků k lékaři, kam chodím na pravielné půlroční kontroly, ale e-recept mi bez problémů zašle mailem či na mobil. Praktické a velice pohodlné. A výtky o tom, že autorka a prakticky celé její okolí běhá či běhalo po lékárnách kvůli tomu, že nemohli předepsaný lék sehnat? Nu, to je opět v moci lékaře. Ono stačí, když se podívá do informačního systému a zjistí prakticky to samé, jako zjistí lékárník, tedy to, že lék má výpadek. A nic mu nebrání, aby předespal jiný adekvátní přípravek. Ale to je opět to, co mnoho lékařů neví- V neposlední řadě nic nebrání lékárníkovi, aby nabídl pacientovi za lék, který není či jeho výroba má výpadek, jiný, který je opět adekvátní. A tak bych mohl klidně pokračovat, ale závěrem jen musím konstatovat, že největší překážkou rozvoje e-receptů není systém sám, jak naznačuje autor článku, ale jednoznačně lékaři, kteří se k jakékoliv změně z valné části staví tzv. pr.elí. Je to smutné, když jsou národem vesměs považováni za jednu z nejvzdělanějších profesí. Jen příklad z poněkud jiného soudku: Naše praktická lékařka se zuby nehty bránila napsat mé manželce návrh na lázně, přičemž tvrdila, že na ně nemá nárok. Po delším přemlouvání jí manželka řekla, že je to pro ni práce tak na pět minut a že je věcí ZP, zda jí lízně uznají či nikoliv. Lékařka oponovala, že vyplnění návrhu jí trvá nejméně 20-25 minut. Manželka jí tedy ukázala, kde na netu najde formulář, který mají ZP na svých stránkách, který vyplní přímo na počítači včetně přiložení lékařské zprávy, kterou lékařka stejně vede v el. podobě. Lékařka koukala jako blázen, protože do té doby návrhy pracně vyplňovala ručně. A to prosím není lékař-senior, ale je jí kolem 50 let. Je to smutné, ale je to tak. U mnohých lékařů mám pocit, že jejich vzdělávání skončilo obdržením diplomu a atestací. A mají pocit, že to by jim mělo vydržet celý život, jako to vydrželo mnohým lékařům v 18.-19. století...