A víte, jak to ty restaurace dělají? Je to prosté, vaří ve velkém (a nechají si to zaplatit tak, jako by vařily každou porci zvlášť). Proto je domácí vaření v podstatě tím výhodnější, čím vyšší je počet strávníků. Vařit si sám pro sebe nemá v podstatě smysl, vařit pro čtyři už ano.
Když vařím jen pro sebe, osvědčuje se mi tradiční hospodský přístup: v pondělí udělám kotel jednoduchého nezahuštěného guláše z libovolného masa. V úterý do jednoho dílu nasekám okurku a mám znojemskou. Ve středu do jiného dílu zvrhnu sáček zelí a mám segedín. V příštích dnech dále modifikuji s použitím dalších ingrediencí, jako jsou vařená vajíčka a hořčice ("rozmotaný ptáček"), houby (houbový guláš) či všemožná zelenina (pravý německý eintopf). Úhrnem mám na týden uvařeno do tří stovek včetně příloh. Zbyde-li něco ještě v neděli, zavařím do toho rýži a hrášek, nastrouhám sýr a říkám tomu "rissiko". :-)