Ve středu 16. září 2015 poslanci schválili novelu zákona o ochraně veřejného zdraví ve své původní verzi, a přehlasovali tak pozměňovací návrh Senátu. Novela ještě putuje k prezidentu republiky, který svým podpisem zřejmě završí více než rok trvající legislativní proces, a zároveň tak učiní tečku za více než rok trvající snahou mnoha rodičů znění této novely ovlivnit.
Sledujeme vývoj od r. 2014:
Co se děje kolem povinného očkování
Novela zákona o ochraně veřejného zdraví konkretizuje nepřiměřené sankce pro rodiče, školky a ostatní instituce za to, že přijmou do svého zařízení dítě, které není očkováno dle platného očkovacího kalendáře, tedy že není naočkováno proti všem devíti nemocem.
Tato praxe je přitom v kontextu s ostatními okolními státy včetně Slovenska zcela ojedinělá. Jedinou zemí západní Evropy, která vyžaduje očkování k přijetí dítěte do školky, je Francie (kde se povinně očkuje proti třem nemocem) a část Belgie (očkuje se povinně proti jedné nemoci). Ostatní země západní Evropy očkování nevyžadují.
Naproti tomu senátní pozměňovací návrh ukládal mateřským školám povinnost pouze zjistit stav očkování dětí, aby v případě vzniku nějakého konkrétního infekčního rizika mohlo být správně zareagováno a mohla být přijata vhodná opatření s ohledem na zdravotní stav dětí v kolektivu. Stejnou povinnost také ukládal organizátorům akcí pro děti. Bohužel tento pozměňovací návrh Senátu nebyl přijat a nadále tak platí, že např. na výlet kratší než pět dní neočkované děti smí, ale na delší výlet již ne. Zrovna tak pětileté nekompletně očkované děti pro své vrstevníky potenciální hrozbou jsou a do mateřské školky nemůžou, ale šestileté děti již kolektiv neohrožují. Zřejmě proto, že do školy už musí.
Raději hlasovat špatně se svojí stranou, než dobře proti ní
Jsem jedna z maminek, jejíž děti měly po očkování určité problémy, a právě to mě přivedlo k zájmu o téma očkování a jeho možných nežádoucích účinků. Zároveň jsem jedna z mnoha dalších rodičů, kteří nesedí s rukama v klíně a nečekají, co jednání našich zákonodárců přinese. Osobně jsme hovořili a hovoříme s poslanci i senátory, po dobu projednávání této novely jsme se setkali s drtivou většinou poslanců, sama jsem mluvila s více než třiceti z nich. Při předchozím projednávání novely (tedy než šla do Senátu) jsme za období leden až květen 2015 navštívili sto padesát jedna poslanců; s některými jsme jednali opakovaně, celkově se tedy jednalo o dvě stě osmdesát dva schůzek. A to zde zmiňuji pouze jednání, o kterých vím. Nezřídka se nám stalo, že nám poslanci řekli, že už za nimi bylo více rodičů – rodičů, o kterých my nevíme. Vždy nás to velmi potěšilo a nabilo energií.
Při našich schůzkách jsme se setkávali s různými názory na očkování, jeho dobrovolnost, na rozsah povinných vakcín, ale až na výjimky dominovaly setkáním vždy dvě věci:
1) nesouhlasí s represemi státu vůči rodičům a institucím a
2) neznají ve svém okolí nikoho, kdo by měl po očkování nějaký problém.
Z námi navštívených sto jednapadesáti poslanců se cca sto vyjádřilo v tom smyslu, že nastavené represe jsou nesmyslné. Přesto pozměňovací návrhy, které by tyto represe zmírnily či odstranily, podpořila nakonec pouhá dvacítka z nich. Dovolím si citovat jednoho nejmenovaného pana poslance, který mi řekl: „Víte, je bohužel kolikrát lepší hlasovat špatně se svojí stranou, než dobře proti ní …“ Toto je pro mě nepřijatelné. Neporušují tím náhodou svůj slib, že budou svůj mandát vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?
Příběhy rodin
Abychom politikům přiblížili příběhy některých rodin, o kterých svým hlasováním rozhodují, připravili jsme ve spolupráci se Svazem pacientů ČR dvě brožury s názvem „Jak zasáhl systém očkování do života některých rodin I a II“ (www.pacienti.cz).
Ke stažení:
Nejsme proti očkování, jsme pro bezpečné očkování
Nerozporujeme očkování jako takové, ale chceme ukázat na možné nežádoucí účinky vakcín a také na to, že k některým dětem je systém přijímání dětí do mateřské školky velmi nespravedlivý. Naším cílem je zdraví dětí a jejich bezpečné očkování, což s přehlížením a bagatelizováním možných nežádoucích účinků vakcín nelze. Brožury byly poslankyním a poslancům zaslány jak elektronicky, tak jim byly předány v tištěné podobě, přičemž na financování tisku jsme se podíleli sami, kdy jsme ukrojili část svých rodinných rozpočtů. Ačkoli byly a jsou brožury primárně určeny politikům, nabízíme také široké veřejnosti možnost si tyto brožury zakoupit (na adrese brozury.ocko@seznam.cz). Chceme poukázat na možné nežádoucí účinky vakcín a podpořit tak rodiče v pečlivém sledování zdravotního stavu svých dětí před i po vakcinaci, aby případné nežádoucí účinky byly zavčasu identifikovány.
Nejsmutnější na celém projednávání novely je fakt, že po celou dobu byly přehlíženy jakékoli naše zásadní připomínky a návrhy, že došlo pouze k nějakým dílčím změnám. Politici zcela opomenuli petici proti represivnímu přístupu státu v otázce očkování, kterou během relativně krátké doby podepsalo zhruba dvacet tisíc občanů (www.e-petice.cz). Nakonec však přece jen naše jednání s politiky neslo své ovoce, kdy mnozí z nich začali o takto nastavené vládní novele alespoň pochybovat. K uklidnění situace zřídil ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček těsně před hlasováním ve třetím čtení komisi, která má sporné otázky okolo očkování řešit. Proč až po roce projednávání a těsně před schvalováním? Připomíná mi to ono rčení o vlku a koze … Dosud se tato komise sešla dvakrát (llp.cz/2015/06/denik-z-pracovni-komise-pro-ockovani-i/ a llp.cz/2015/07/denik-z-pracovni-komise-pro-ockovani-ii/).
Poté, co se novela vrátila ze Senátu s pozměňovacím návrhem a poslanci ji již nestihli před prázdninami projednat, dostali jsme k dobru další dva měsíce. Bohužel přes prázdniny. Přesto se nám podařilo osobně znovu navštívit více než polovinu poslanců, s mnohými poslanci udržujeme písemný či telefonický kontakt. Mezi poslanci byli ale i tací, kteří osobní schůzku na dané téma odmítli. Odmítli se setkat se svými voliči.
Proč hlasovali, jak hlasovali?
Výsledek středečního hlasování pro nás nebyl nijak překvapivý a očekávali jsme jej. Od některých poslanců jsme totiž měli zprávy, že ministerstvo zdravotnictví slíbilo poslancům, že do půl roku, maximálně do roka připraví novelu novou, lepší, ale tuto je potřeba nyní schválit a senátní pozměňovací návrh přehlasovat. Toto je pro mě opět absolutně nepřijatelné.
Proč se nyní schválil zákon, o kterém se ví, že má své chyby a má se znovu novelizovat? Nechci ze svých daní platit za špatnou práci poslanců. Přesto patří můj dík všem poslankyním a poslancům, kteří senátní pozměňovací návrh svým hlasem podpořili, někdy navzdory svým kolegům. Těch statečných bylo čtyřicet ze sto jednaosmdesáti přítomných (www.psp.cz). Bez zajímavosti ale jistě není ani to, že někteří poslanci podpořili senátní pozměňovací návrh a v dalším hlasování pak podpořili ten původní poslanecký (www.psp.cz). Proti tomuto poslaneckému se výslovně postavilo pouze šest z nich. Nějak tomu nerozumím. Ale jak říká s oblibou můj manžel: „Nemusíš rozumět taky všemu.“
Hlavním argumentem zastánců poslanecké verze novely bylo tvrzení, že by poklesla proočkovanost populace, a to si zejména v souvislosti se současnou uprchlickou krizí nemůžeme dovolit. Podívali se pánové k našim sousedům a poptali se jich na zkušenosti s neočkovanými či nedoočkovanými dětmi v tamních kolektivech? Byly snad zaznamenány nějaké problémy u nás, kdy existují alternativní školky a určitou část dětí v nich tvoří ty neočkované nebo nekompletně očkované? Všimli si Itálie, která se potýká s imigrací již přes deset let, a přesto není očkování vyžadováno pro vstup do MŠ?
Galerie: Očkování v zemích EU
Znamenal snad senátní pozměňovací návrh rušení povinnosti očkovat? A neprotiřečí si náhodou tato prohlášení s tvrzením pana hlavního hygienika Vladimíra Valenty (Hlavní hygienik: V souvislosti s migrací nejsme ohroženi nákazami) a ministra vnitra Milana Chovance, kteří nás ubezpečují o tom, že našim občanům nehrozí žádné zdravotní nebezpečí, a že právě proto, aby mohli být uprchlíci vyšetřeni na infekční choroby a případně léčeni, jsou umístěni v detenčních zařízeních? Proč mám pocit, že někteří politici nám lžou do očí? Proč se poslanci nezabývali tím, o čem senátní návrh byl?
Nebyl to ztracený rok
Ačkoli se nám nepodařilo naše zásadní připomínky do novely prosadit, tak úplně ztracený rok to nebyl. Navázali jsme spolupráci s několika skvělými poslankyněmi, senátorkami, poslanci a senátory.
Docílili jsme ve spolupráci s dalšími zainteresovanými lidmi alespoň vydání stanoviska ministerstva k přijímání dětí do školky, které mají naočkovánu hexavakcínu ve schématu 2+1 a jednu dávku MMR.
Rovněž máme slíbeno vydání stanoviska ministerstva k přijímání dětí do školky na základě „pouze“ dočasných kontraindikací. Velmi seriózně se jedná o možnosti zavést plošný screening pro všechny děti v ČR, který by včas odhalil možný imunodeficit (www.sspf.cz). Z úst kompetentních lidí jsme slyšeli i úvahy o úpravě očkovacího kalendáře, o počtu povinných očkování a době očkování.
Za anonymními čísly stojí reálné děti
Rozhodnutím Poslanecké sněmovny pro nás tedy tento boj za bezpečné očkování našich dětí nekončí. Všechny kroky ministerstva zdravotnictví budeme nadále sledovat, stejně tak jako jednání a výstupy pracovní komise pro očkování. Budeme pokračovat ve sbírání příběhů rodin s negativními zkušenostmi s očkováním (NUpoOckovani@seznam.cz, www.poockovani.cz, www.facebook.com/Jak-zasáhl-systém-očkování-do-života-některých-rodin), abychom politikům ukázali, že nežádoucí účinky vakcín nejsou jen čísla uvedená ve statistikách, ale stojí za nimi reálné děti.
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček se zasazuje o větší postih léčitelů na základě zhruba stovky kazuistik, které ministerstvo zdravotnictví obdrželo za poslední rok (www.ceskatelevize.cz od 16:35 min.). My jsme politikům předložili sto kazuistik během dvou měsíců. Kolik jich bude potřeba ještě předložit, než ministerstvo začne jednat ve prospěch těchto pacientů?
V těchto dnech zakládáme pacientskou společnost, která bude podporovat potřeby pacientů se zdravotními potížemi, které mohly vzniknout v souvislosti s očkováním. S napětím budeme také očekávat výsledek řízení u Evropského soudu pro lidská práva v případu malého Prokopa (www.lidiligy.cz/prokopa-nevzali-do-skolky-kvuli-chybejicimu-ockovani-podporte-jeho-zastoupeni-u-eslp).
V závěru si dovolím citovat část Editorialu prof. Romana Prymuly, předsedy České vakcinologické společnosti, v časopise Vakcinologie 3/2015: „… je třeba říci, že soustředěný tlak na naše zákonodárce již nese své ovoce a někteří se mne již opakovaně tázali, jestli nemáme raději zavést nějakou nepovinnou formu, aby měli zachován svůj klid a nebyli takto soustavně atakováni.“ Ráda bych poslancům vzkázala, že klid jim rozhodně nedopřejeme, protože nic pro nás není dražší než zdraví našich dětí, a dokud nebude očkování prováděno bezpečně, dokud nebude odborně zdůvodněna potřebnost každého jednotlivého očkování, a dokud stát bude přehlížet a bagatelizovat možné nežádoucí účinky vakcín a bude se vyhýbat přijetí odpovědnosti za ně, nemůžeme sedět s rukama v klíně.
ČLÁNKY DO MAILU