Před mnoha týdny náš porodník rozhodl jasně – v Praze je nejlepší Podolí a basta. Jenže, jak se tam dostat? Pro každý termín porodu berou jen prvních dvanáct přihlášených matek. Slyšeli jsme o tom, že někteří rodiče přicházejí do porodnice na pátou hodinu, aby se na ně dostalo. Hůř jsou na tom snad už jen fanoušci Cimrmanů na začátku předprodeje.
Čtěte téma: Už rodíte? Nemocnice vás musí přijmout
Jen ve dvou případech nemocnice nikdy nesmí člověka odmítnout: když jde o akutního pacienta a rodící ženu. Přesto se to stává…
Kdo z koho?
Zkušenosti z doslechu hovořily dokonce o úplatcích doktorům, 15 tisíc za kus. A přihlásit se je možné pouze v jeden den D, který se v těhotenství označuje všeříkající šifrou 14+0. Zmeškáte a je vyprodáno. Vaše dítě se nenarodí, maximálně někde na benzínce v sanitce, která vás bude vozit od jedné přeplněné porodnice ke druhé.
Kamarádi, kteří budou rodit o měsíc dříve, hovořili o tom, že přišli jako třináctí. To je ten největší pech. Přijdete hodinu před otvírací dobou a stejně to nestačí. A začínají výčitky. Dvanáct rodičů před vámi bylo zodpovědnějších, obětavějších nebo to jen prostě mají blíž než vy. Nespravedlnost. Naštěstí jedna paní před nimi přišla omylem na špatný termín. Radost převeliká, zatímco konkurenčním genům začaly problémy, jejich genofond dostal novou šanci.
Čtěte téma: Hledáte porodnici? Připravte se na fronty
Budete rodit? A už víte kde? Pokud ano, a přijali vás, gratulujte si. Vybrat si místo, kde chcete přivést dítě na svět, je v době vrcholícího babyboomu obří problém. Těhotné se leckdy musí uchýlit k „fixlování“ s datem porodu. A registrace nakonec stejně neznamená, že se do vybrané porodnice dostanete.
Den D – teď, anebo nikdy
Ve všední den se s registrací začíná už v sedm hodin. Pekelná hodina. Nám naštěstí termín vyšel na neděli. Víkendy a svátky jsou k rodičům ohleduplnější. Zápis začíná až od půl deváté. Ujistili jsme se telefonicky, že den D je opravdu naším dnem D a rozhodli se udělat maximum, abychom si pojistili všechny okolnosti. Dokonce i dovolenou jsme hodili za hlavu, ačkoliv by se s jedním dnem volna daly dát dohromady hned čtyři dny v celku.
Budík na 5:55, naštěstí to moc daleko nemáme. Připravená svačina, na snídani nebude čas ani chuť. Jen káva, abych vůbec viděl přes čelní sklo, a čaj do termosky. Vyrážíme nocí na silnici. Na východě nesměle pomalu zesvětluje obloha, na magistrále jen pár opuštěných aut, ani popeláři, kteří nás obvykle budí brzy ráno, zřejmě ještě nevyjeli. Město spí po dlouhé víkendové noci a rozhodně se mu nechce vstávat.
V údolí Podolí se před námi vyloupne temná silueta Ústavu pro matku a dítě. V 6:38 zvedáme závoru a vjíždíme do areálu. Má nejdražší vystupuje a směřuje k centrální hale. Já zatím vyjíždím po úzké cestě až nahoru nad budovy. Ranního světla přibylo, zdá se, že z kopce pod temenem Vyšehradu bude za chvíli krásný výhled. Scházím dlouhým kovovým schodištěm, projdu dvorem díky papírům se šipkami Registrace. Dostanu se až k malým, oprýskaným a nenápadným dveřím v přízemí spodní budovy. Šipky ukazují dál. Vnitřní, temné, až strašidelné schodiště. Další dveře a otevřou se do hlavní haly. Nikde nikdo. Najednou se objeví má nejdražší a ukazuje, že jsme správně. Jsme tu úplně první! Dovedete to pochopit?
Čekáte rodinu? Připravili jsme pro vás:
Velkolepý kruhový prostor haly s křišťálovým lustrem působí vznosně, ale prázdně a opuštěně. Je tu zvláštní ticho. Žádný veselý křik dětí, zoufalé volání rodiček. Drobná fontánka v bazénku s okrasnými rybičkami. Doufáme, že ryby jen spí a nejsou mrtvé, protože se ani nehnou. Na ploše u jednoho pilíře dvě vystavená parte. Hned vedle jediných dvou židliček určených k čekání. Zřejmě proto, abychom si uvědomili, že tam nakonec musíme všichni. I v porodnici je dobré si spojit souvislosti.
Dostali jsme tě do porodnice!
Po pěti minutách přichází další nastávající maminka. Mladší asi o třicet let, ale už s druhým dítětem. Pak dlouho nic. Po delší době rodiče s dítětem, prý to bude jejich druhé, vymodlené dítě. Další samotný tatínek bez maminky. Maminka, další maminka… Židličky nestačí, každý den tu matky hledají jen improvizované plochy k sezení. V patách sloupů, na okraji bazénku, na schodech. Velice proklientský přístup.
Dvanáct do tuctu nás je v 8:10. Tak dlouho jsme mohli ještě spát! Ale kdo to mohl tušit. Kdybychom přišli v osm, tak jsme určitě až patnáctí. Přečetli jsme noviny, snědli svačinu, vypili čaj. Přichází třináctka, čtrnáctka. Pech? Ještě možná ne. Chvíli po půl deváté se otevírá registrační přepážka a lidé se nahrnou dovnitř. My jsme klidní. O našem prvenství není pochyb.
Fórum: Opravdu je takový problém s porodnicí?
Je to vážně tak zlé? Jak to probíhalo u vás? Poraďte v diskusi.
Olympiáda v ostrých loktech
Ale závěrečné pořadí ještě může být zajímavé, zoufalství jistě přiměje i těhotné dělat zoufalé věci, pokus zařadit se do fronty dřív určitě byl. Navíc jedna z maminek zjišťuje, že na rozdíl od všech ostatních je ve stádiu pokročilejším přesně o měsíc – přišla tedy pozdě a musí doufat, že jí bude náhoda přát a na její termín, který si správně měla zaregistrovat před měsícem, bude volné místo. Není bez šance – třeba před týdnem bylo zaregistrovaných jen pět rodiček. Ale dnešní třináctka měla štěstí a stala se asi dvanáctkou. Stát se může cokoliv, a proto se nevyplatí to hned vzdávat. Prostě je to boj do poslední chvíle, jednodenní olympiáda v ostrých loktech.
Ale tohle už pro nás nebylo důležité. Vystoupali jsme zpátky po kovových schodech směrem k vyšehradským hradbám, pyšní na to, že máme za sebou první velký rodičovský úkol. Slunce už překonalo obzor a hřálo nás skrze podzimní chlad do temen. Jen doufám, že si to mrně bude pamatovat, jak se pro něj jeho rodiče obětovali, ještě než se narodilo. Teď hlavně dospat zbytek neděle.
O příslušný počet týdnů později:
Když praskla plodová voda, měli v Podolí stop stav. Rodili jsme na Bulovce.
Čtěte téma: Do porodnice s igelitkou, nebo třemi kufry?
V každé porodnici předem dostanete seznam věcí, které si musíte vzít sebou z domova a jež naopak dostanete na pokojích zdarma. Co vás může zaskočit?
ČLÁNKY DO MAILU