„Každé normální zvídavé dítě se o svou identitu zajímá už v předškolním věku a rodiče se zeptá. Pak je vhodné mu pravdivě a přiměřeně jeho věku odpovědět,“ vysvětluje autorka několika knížek o sexuální výchově Jana Martincová a dodává:
Co se dozvíte v článku
Odmítnutí rodiče vede dítě až k pornu
„Pokud v tomto věku rodič dítě odmítne, již nikdy nebude autoritou přes sexuální výchovu a dítě si už navždy bude hledat informace mimo domov. Je prokázané, že odmítnutí rodičů vhání děti na porno, a to již od věku 6 let.“
Na to, kdy se děti poprvé setkávají s pornografickým obsahem, se ostatně ptal i výzkum na téma Děti ohrožené pornem a online sexuálními agresory. Jeho autorkami jsou právě Jana Martincová a primářka Sexuologického oddělení FN Brno Petra Sejbalová.
A výsledky mohou až šokovat. Ukázalo se totiž, že s pornem se setkalo 12 procent dětí už ve zmíněném velmi rizikovém věku 6 až 10 let, přičemž právě 6 let lékařky stanovily jako hranici průzkumu.
„Proč na něm ty děti končily? Protože jim doma na jejich otázky rodiče odpovídali, že na to mají ještě čas. Tak si děti začaly zjišťovat informace na internetu. Právě kvalitní sexuální výchova vedená doma a ve škole je největší prevencí návštěvy porna,“ popisuje Martincová.
A Sejbalová dodává i případ z klinické praxe, jak může sledování porna děti zasáhnout. V péči měla 13letého chlapce, který před spolužáky předváděl kopulační pohyby a například pomocí PET lahve předváděl výron semene a tím kropil spolužáky. Později se i svlékl před učitelkou. „Při vyšetření se zjistilo, že snaha toho chlapce byla získat pozornost a dominantní postavení ve třídě mezi spolužáky. Když jsme to spolu probírali, tak vyplynulo, že vlastně dělal to, co viděl na pornu na internetu, které sleduje od svých 8 let spolu se svým starším bratrem,“ uvedla primářka Sejbalová.
A z jakých dalších důvodů je sledování porna pro děti nevhodné? Tak předně si pak děti budou myslet, že to, co ve filmech vidí, je normální. „Takovíto dospívající i starší pak mohou končit s nereálnými představami o sexuálním životě partnerů nebo nereálnými očekáváními u svého protějšku v sexuologických ordinacích,“ říkají autorky průzkumu.
„A nejen to. S kolegyní jsme zjistily, že děti, které narazily na porno v tom raném rizikovém věku, byly dvojnásobně častěji osloveny online sexuálními agresory oproti skupině, která pornostránky nikdy nenavštívila. A jen polovina dětí byla schopna správně zareagovat, hovor ihned ukončit a agresorovi nevyhovět. U dětí, které byly poprvé na pornu ve vyšším věku nebo vůbec, byla míra promptního ukončení hovoru nad 90 procent,“ dodává Martincová.
Hovory upevní vztah
Odbornice tedy hovoří zcela jasně: sexuální výchova patří do rodiny. Podle Martincové navíc upevňuje takový hovor vztah dítěte a jeho rodiče. „Dítě si uvědomí, kde jsou jeho kořeny, že patří do rodiny a jak se tam dostalo. Sexuální výchova v předškolním věku i ta následná v dospívání se podílí na budoucím zdravém fyzickém i psychickém vývoji osobnosti dítěte, zahrnujícím i jeho identitu, včetně té pohlavní. Objasnění toho, zda se dítě narodilo biologicky jako holka, nebo kluk, je totiž také součástí kvalitní sexuální výchovy v předškolním věku,“ uzavírá Martincová, která pro rodiče menších dětí sepsala knihu Jak děti přicházejí na svět.
„Přínosem kvalitní sexuální výchovy nejlépe v kruhu rodinném je také následný zodpovědný přístup v sexuálním životě, kdy poučené děti mají nejdříve kvalitní vztah, v tom pak sex. Naopak nepoučené sex zkoušejí kdekoliv a s kýmkoliv, včetně zvířat,“ dodává lékařka.
Začněte s rozhovory odmala
Ale jak na to? A kdy? Odborníci se shodují, že je nejlepší začít včas, tedy ještě v předškolním věku. Samozřejmě platí, že informace musí být přiměřené věku dítěte. Malým dětem ještě takové rozhovory nepřijdou choulostivé a nestydí se.
„Rodiče často řeší, jak s dětmi mluvit o těle, intimitě a sexualitě. Ale stejně důležité jako obsah je i způsob, jakým to děláme. Mělo by to být důvěrné a otevřené jednání, nikoli poučování,“ říká socioložka Lucie Jarkovská, která se zabývá sexuální výchovou a genderovou socializací. Spolu se značkou Gynella také vytvořila průvodce „Teď už jsem v pohodě, mami“, který radí, jak se bavit například o menstruaci nebo o tělesných rozdílech v pohlavních orgánech.
Jaká slova volit? Ta úplně běžná
„Už malé děti, když se naučí mluvit, se ve věku dvou až tří let začnou pídit po tom, jak přišly na svět. Vždy uděláte nejlépe, když jim na otázku odpovíte, a to co nejpřesněji. Je dobré při tom použít anatomicky správné názvy pro reprodukční orgány. Dospělým někdy připadá divné vyslovovat před malinkými dětmi slova jako ‚penis‘ či ‚vagína‘. Ale buďte si jisti, že pro malé děti na tom není nic divného. Tahle slova se naučí se stejným klidem jako slova sluníčko, dům nebo bagr,“ radí zmiňovaný průvodce.
Právě reakce nás, dospělých, kdy se při intimních hovorech ošíváme a snažíme se vykroutit, pak děti učí toto téma chápat jako tabu. I podle toho pak ve vyšším věku, třeba v pubertě, reagují. Konkrétně smíchem, studem nebo opovržením.
Mluvte na rovinu
„Když už s tím vysvětlováním začnete, zkuste jim vysvětlit nejen to, že se spermie spojí s vajíčkem, ale i to, jak se spermie k vajíčku dostane. Malé děti to prostě vezmou jako fakt, nikoli jako skandál. Vždyť to je ta cesta, jakou se dostaly na svět. Pokud se vám podaří už děti v předškolním věku, klidně už dvouleté či tříleté děti, naučit správně pojmenovávat pohlavní orgány a řeknete jim třeba i co je menstruace, ukážete jim vložky či jiné hygienické pomůcky, ušetříte si spoustu trapnosti v pozdějším věku,“ stojí v průvodci Lucie Jarkovské.
Nechte děti ptát se
Jednou z často doporučovaných rad je ptát se dětí, co by chtěly vědět a jak si dané věci samy vysvětlují. Ve výsledku jim může jejich vlastní odpověď stačit, případně ji rodiče jen mírně doplní.
„V odpovědích na dětské otázky se sexuální tematikou je potřeba pamatovat na to, že děti se neptají pouze na fakta o těle. Zajímají se také o citovou a vztahovou složku prožívání. To je také třeba mít na paměti v rozhovoru s dítětem. Zohledňovat, co v takových chvílích lidé zažívají a v jakých situacích a vztazích se odehrávají,“ radí také na svém webu Linka bezpečí.
Netrestejte, nezahanbujte
Na přetřes by měla během rozhovorů o intimitě přijít i masturbace. Tady je na místě dítěti říci, že na sebeuspokojování není nic špatného, nehrozí jim žádná tělesná ani duševní újma, jak někdy dospělí v rozpacích dětem tvrdí. Je naprosto v pořádku dělat si někdy dobře. Zaznít by však mělo, že to patří do soukromí. „V žádném případě by však děti neměly mít pocit, že dělají něco špatného,“ dodává Linka bezpečí.
ČLÁNKY DO MAILU