Od poloviny minulého století je prokázán další emancipační úspěch mužů. I oni se mohou dle chuti honosit, trudit, za Kainovo znamení nebo za generální pardon svých nálad pak považovat svoji vlastní menopauzu.
Navíc je ještě bude každý zodpovědný lékař chlácholit. Vždyť v mužském klimakteriu o menopausu v pravém slova smyslu nejde. Objektivně lze prokázat úbytek testosteronu v krvi a částečný nedostatek androgenů.
Více: Mužský přechod je obdobou přechodu u žen
„Jen ať si to ženské taky užijou“
V úvahách na zmíněné téma lze takříkajíc „před závorku“ zařadit konstatování o značné rozdílnosti osobnostní struktury mužů a žen. Rozdílnost se s blížícím stářím posiluje. Typická bývá snaha žen o věcech a situacích hovořit, zabývat se jejich souvislostmi a aspekty. Muži tyto touhy nemívají. Představa, že čas penze bude časem povídání si s manželkou, je láká asi tak, jako muslim touží po pozvání na vepřové hody. Místo společného švitoření muž zmlkne a pokud možno odchází. Nejčastěji do dílny, garáže či na pivo. Podrážděnost ale zůstává. Kde jsou ty časy, co ji posléze dokázaly zrušit „pod peřinou čtyři nožky“.
S machistickým, sexistickým nádechem mohou pánové své rozlady vnímat i jako akt, ne-li dějinné, tak přinejmenším biologické a fyziologické spravedlnosti. Potenciální klimakterické nálady protějšku již nedopadají jen na jejich šedivějící hlavy. V jistém, srovnatelném věku to může být fifty-fifty. Inu – já rozčiluji tebe a ty mne. Je-li partnerka mladá, a tudíž vlastnímu přechodu velmi vzdálená, brzy pozná, že život není peříčko.
Mužské klimakterium je souborem fyzických i psychických příznaků ovlivňujících negativně náladu a životní elán mužů ve věku kolem padesátky, obvykle až spíše k šedesátce. Slovy jisté dámy: „Z chlapů se stávají morousové, a to je předehra jejich definitivní proměny v nerudné dědky.“
K tématu: Andropauza: Když s muži „cloumají“ hormony
Trauma zavírajících se dveří
Anglický název pro částečný nedostatek mužských pohlavních hormonů u starších mužů je Partial Androgen Deficiency of the Ageing Male. Oficiálně užívaná zkratka zní „PADAM“. Někteří k sobě nadmíru kritičtí pánové v letech používají k popisu stavu spíše zvukomalebně počeštěného tvaru „padám… coby chlap“.
Stav se nejčastěji projevuje úzkostně depresivním laděním, podrážděností až vztahovačností, pocitem nedocenění jak v profesi, tak i v sociálních vztazích, zvláště v rodině. Objevuje se i tzv. trauma zavírajících se dveří, pocit typu „čas letí – co neužiji, neprožiji a nezískám teď, už nebudu mít nikdy.“ Z toho plyne: „Kdy jindy, než teď, chci žít a užít.“
Ne že by to bylo hodno obdivu a následování, leč přece jen bývá v takové motivaci někdy snad až obdivuhodná aktivita a pramálo rezignace. I posledně jmenovaný depresivní přístup může na pány v letech v rámci PADAM dopadnout.
Situace, kdy mládí je pryč a do důchodu daleko, je i profesně mimořádně složitá. Všude je plno ambiciózních třicátníků, kteří o padesátiletých soudí, že jsou jak „dědeček a babička, co ujídá nám chlebíčka“. Patřičně, byť vlastně nepatřičně, to dávají najevo.
Sex a konečně láska-sedmikráska
Nejen prací je ovlivňována nálada. Klasik-psychoanalytik dí, že neuspokojené libido vyvolává „destrudo“, tj. tendenci k destrukci, mj. i vztahové. Není ovšem třeba přísahat na psychoanalytické vysvětlení. Jisté je, že zdaleka ne každý člověk stárne k moudrosti. Vlastnosti osobnosti pokročilý věk nejspíše karikuje. To co nám na protějšku „trochu“ vadilo, může časem vadit moc.
Sexuální touha – jak jinak – při PADAM klesá, a tudíž potřebuje nové, intenzivnější podněty. Proutníkům bývá v této souvislosti ouvej. A nejen jim. Komplikace nastávají i u mužů typu „tichá voda“. Léta byli v manželství spokojeni a neochvějně věrní. Nyní se jim – v souvislosti s chronickým nedostatkem mužů, kteří umí jíst příborem a na jeho využití vydělat – v erotice naskytne „nová výzva“ od zkušené nebo přinejmenším cílevědomé ženy. Není jednoduché na ni reagovat a obstát, a zároveň obstát i sám před sebou. Musí si tudíž namluvit, že jejich manželství byl omyl, již před čtvrtstoletím fatálně ohrožený nedostatkem společných zájmů a eventuálně rozličnými názory na výchovu dítěte. Nyní konečně našli tu svou báječnou, jedinou, neomylnou a pravou lásku-sedmikrásku.
Mezi specifické varianty mužského postoje souvisejícího s klimakteriem patří dále mj. typ:
- Otrávený gentleman
Jde o muže, který neříká nic, ale na jeho slova vždy dojde. Bývá nespokojený, jakoby ukřivděný, mrzutý zvýšeně kritický se sklonem k mentorování. Druhou a snad ještě komplikovanější variantou je trestání okolí mlčením. To přes tzv. tichou domácnost výmluvně ilustruje jen zdánlivě zjištění: „Můžeme spolu nemluvit, ale nelze nekomunikovat.“ V souhrnu lze u něj hovořit o mírné poruše nálady – dysforii. Není s ní sice spokojen, ale nedělá nic proto, aby stav zlepšil. - Emoční odstřelovač
Bývá hlasitější a více se prosazuje než „gentleman“. Situaci v rodině i slabá místa jejích jednotlivých členů dobře zná – jak také jinak, za ta léta. Napadá a kritizuje je uštěpačně. Spíše rozmazává a zdůrazňuje, než komentuje skutečné, ale i domnělé chyby. Vyhovují mu tzv. rány pod pás. Nevyhýbá se ani tzv. ověřeným sporům. Tj. tématům mnohokráte řešeným a nikdy nevyřešeným. Těm, u nichž se s jistotou pohádáte.
Mužské klimakterium je méně známé a méně nápadné než jeho ženská varianta. Ovšem i ono stojí za to. Básník by řekl: „Hraje si s těmi, které požírá.“
ČLÁNKY DO MAILU