Jak neriskovat zdraví na pedikúře

Čistota celé zdraví

Naprosto nezbytnou podmínkou pro zajištění kvalitních pedikérských služeb je hygiena. V salonu musí být udržována naprostá čistota. „První, čeho si klient musí všímat, je hygiena. Jakmile se mu v tomto směru něco nezdá, měl by vyhledat jiné pracoviště,“ vysvětluje Veronika Miclíková, pedikérka. Povinnou výbavou pro pedikéry je sterilizátor, ve kterém se desinfikují nástroje. Je nutné, aby pedikér pracoval pouze se sterilními nástroji. Pokud volí jednorázové žiletky nebo skalpely, musí je opravdu používat jen jednou, v žádném případě opakovaně.

„Při neodborném ošetření nehtů a kůže nohou může snadno dojít k poranění, které představuje vstupní bránu pro infekci, jakou je například časté kožní bakteriální onemocnění erysipel – růže. Kromě chorob bakteriálních jsou samozřejmě přenosná i onemocnění virová (například bradavice) a plísňová,“ upozorňuje MUDr. Lukáš Lacina z Dermatovenerologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

„Riziko, které hrozí při nedostatečné hygieně, je obrovské. Klient si může snadno odnést nepříjemné bradavice, ale také nebezpečnou infekci včetně žloutenky nebo HIV,“ varuje Miclíková. Při pedikérské práci může snadno dojít k poranění klienta a hrozba nákazy je až příliš velká, proto bedlivé sledování čistoty ze strany zákazníka má obrovský význam. Samozřejmě tak musí být čistá podlaha, pedikérské křeslo, ručníky, ale i umyvadla, ve kterých si klient máčí nohy. Dobrý pedikér také při své práci používá jednorázové rukavice, chrání tak nejen sebe, ale hlavně svého klienta. Výjimkou není ani používání ústní roušky, především u suché pedikúry, kdy se používají frézky, které nasucho obrušují ztvrdlou kůži.

Rychlost škodí kvalitě

Samotné pedikérské ošetření začíná prohlídkou nohou a krátkým rozhovorem o jejich stavu. Důležité je, aby klient sdělil své zdravotní problémy, zejména informoval o cukrovce nebo oběhových obtížích, ty značně mění způsob ošetření. V takovém případě není od věci vyhledat raději pedikéra, který se na tuto péči vyloženě specializuje. Často tyto služby nabízejí zdravotnická zařízení. 

Autor: Ivana Dvorská

Po prohlídce následuje tzv. mokrá pedikúra, jejíž podstatou je namočení nohou do teplé vody, která často obsahuje vonné oleje nebo soli. Máčení nohou má trvat zhruba 10 až 15 minut, to zajistí dostatečné změknutí kůže a nehtů, což je nezbytné pro další ošetření. Dalším krokem je odstranění zatvrdlé kůže, které pedikér provádí skalpelem nebo žiletkou. Poté přichází na řadu péče o nehty. To obsahuje jejich zkrácení a odstranění případného zarůstání. Tyto kroky zaberou i zkušenému odborníkovi zhruba dalších 15 minut. Posledním krokem je uvolňující masáž nohou přinášející klientovi příjemné pocity. Lakování a zdobení nehtů je především estetickou záležitostí, přesto je velmi žádanou tečkou pedikérské péče.

„Sama se svým klientům věnuji hodinu. Může se to zdát hodně, ale dostatek času je pro mě zárukou kvalitní péče, kdy se soustředím pouze na klienta,“ je přesvědčená Miclíková a domnívá se, že dobrá pedikúra se nedá udělat za méně než půl hodiny. Příliš krátké ošetření je podle ní na úkor kvality. „Myslím, že by pedikúra měla být příjemnou relaxací. Když si to někdo přeje, můžu ztlumit osvětlení a zapálit svíčky. Občas mi klient při ošetření dokonce i usne,“ dodává.

Bez lékaře to mnohdy nejde

Na nohou se mohou objevit nepříjemné problémy, které není možné řešit nijak jinak než lékařským ošetřením. „Je chybou, když se pedikér snaží za každou cenu ošetřovat bradavice, zarostlé nehty nebo kuří oka,“ vysvětluje Miclíková. Sama proto své zákazníky s komplikovanějšími kožními problémy odesílá k lékaři. „V každém případě by měl pacient  vyhledat lékařskou pomoc v případě zarudnutí, otoku, teploty či bolesti, které doprovázejí zánětlivé stavy. Dále by pacienta měly k dermatologovi přivést změny kvality nehtů, například jejich lámavost, drolivost či změna barvy,“ popisuje doktor Lacina.

Stejně tak by měly být specialistou pravidelně kontrolovány i veškeré pigmentové projevy, které se také mohou objevit v oblasti nohou, včetně mateřských znamének. „Nezbytné je lékařské vyšetření v případě nehojících se ložisek či ran, které trvají déle než 1 měsíc, rostou, nebo se objevují opakovaně,“ dodává odborník.

Sám má negativní zkušenosti s případy, kdy se pedikér snaží o zvládnutí situace, na kterou odborně nemá. „Pokusy o pedikérské odstranění jakýchkoli výrůstků a pigmentací na nohou by mělo být prováděno až po vyšetření dermatologem; může se totiž například jednat mimo jiné i o některý ze zhoubných nádorů kůže a takovýto zásah by mohl klienta významně poškodit,“ upozorňuje Lacina.

Lékařem první volby při problémech s nohama by měl být dermatolog, který je jako jediný schopen kvalifikovaně rozhodnout, zda změny kůže a nehtů jsou pouze kosmetického nebo zdravotního rázu. Případně pak může rovnou zahájit cílenou léčbu. „Korekci některých vad je pak nutno provádět ve spolupráci s chirurgem či ortopedem. U některých pacientů je nutná spolupráce i dalších specialistů, například internisty – diabetologa,“ uzavírá dermatolog.