To je nějaká kompilační práce na téma stereotypy? Jako programátor se snažím jíst zdravě, pravidelně. Nepracuju do noci a necpu se pizzou a energetickýma nápojema.
Na oběd odcházím od počítače a jdu si sednout ke stolu do kuchyňky. Pravda, jím většinou to, co si navařím předchozí den doma. Vaření mě baví, snažím se vařit zdravě a chutně, vím co jsem si do jídla dal a uvařím i pro přítelkyni.
Nechci jíst blafy a hotovky, co mi někdo doveze. A při jídle u monitoru to člověk jen zhltne, nepochutná si, pořád někdo chodí a něco chce, až mi to vystydne.
Ajťáci v okolí včetně mě buď chodí na oběd do restaurace a leckdy i dál od kanclu, když je dobrá, nebo si navaříme doma. Pizzu či bagetu obědvá odhadem 5% strávníků. Autorku bych upozornil, že ajťáci jakožto lidé s nadprůměrnou inteligencí a znalostmi rozhodně o neduzích fastfoodů vědí víc než řidič kamionu už jen z principu, a tak se dle toho rozhodují. My dokonce víme, že muesli, nízkotučné jogurty a knaeckenbroty mají se zdravou stravou pramálo společného, takže kdyby se autorka chtěla poučit, tak se ptejte.
Taky bych řekl, že lidé v IT jedí často možná zdravěji, než běžnější kancelářské profese. To ani nemusí být nějakou znalostí, ale třeba i vyššími platy, takže není problém chodit na normální obědy do restaurace. Zatímco jinde se snaží šetřit a ohřívají si jídlo z domu (což asi nevadí) nebo jí bagety a spol, což z dlouhodobého hlediska asi moc neprospěje.
Tak tak, já si tedy nejraději vařím sám nebo si i v práci něco ukuchtím, třeba můj oblíbený salát (cibule, paprika, rajčata, dressing, sýr, tuňák) apod. Neznám žádného ajťáka (což je slovo, které nemám rád), co by jedl brambůrky. Jde o pomýlené názory a tento článek je dost zavádějící, skoro bych řekl na objednávku.