Názor k článku Jak odmítnout povinné očkování – 1. díl od Elisabeth - Myslím, že nyní už by nebylo tak snadné...

Myslím, že nyní už by nebylo tak snadné něco takového dát k soudu. V době, kdy jsme tohle museli řešit, platilo v zákoně o zdravotních službách ustanovení, že (nebudu citovat přesně) k některým zákrokům, které mohou negativně ovlivnit zdraví, je zapotřebí souhlasu obou rodičů. Zároveň tam byl paragraf, že pakliže takový souhlas nelze získat, tak zdravotnické zařízení má povinnost podat do 24 hodin (!) soudu návrh na ustanovení opatrovníka. Návrh k soudu se podává(l) také tehdy, když se nemohou rodiče shodnout, nebo v případě, že dítě je rozumově natolik vyspělé, že může spolurozhodovat a jeho názor je odlišný od názoru zákonných zástupců. Dle právníků se ale použité ustanovení proti nám nemělo vztahovat na situace, kdy nejde bezprostředně o ohrožení na životě (také si všiměte, že zákon ukládá povinnost uvědomit soud do 24h, u nás se tak stalo až po týdnu, tj. navrhovatel nepostupoval podle zákona, na který se odvolával), a také se někteří právníci tvrdili, že to, že rodiče nesouhlasí není totéž, ajko nemožnost získat souhlas - tímto ustanovením se mělo pamatovat především na situace, kdy například dítě potřebuje neodkladnou péči a rodiče nejsou dostupní (příklad služební cesta v zahraničí apod.).
Nicméně toto ustanovení již bylo zrušeno.

Teoreticky je však možné podat návrh k soudu na ustanovení opatrovníka kvůli čemukoli, neboť (a nyní ne podle zákona o zdravotních službách, ale podle zákona o rodině a také zákona o sociální ochraně dětí), opatrovníka dítěti je možné stanovit, pakliže zájem dítěte je v rozporu se zájmy dítěte. Typicky se tohoto využívá, když dítě něco zdědí a rodiče by s daným majetkem mohli nakládat především ve svůj prospěch.

Nicméně, a to jsme byli právníkem poučeni, ustanovení opatrovníka nutně neznamená zbavení rodičovských práv. Někdy jde skutečně pouze o čistě formální záležitost a opatrovník neudělá nic, co by nebylo v souladu s názorem rodičů. Rozhodně se není nutné obávat situace (zatím), že by soud ustanovil opatrovníka ve věci očkování (např. sociálku) a ten by k vám přišel, vzal vám na dvě hodiny dítě, které by odešel naočkovat. Ustanovení opatrovníka není nutně sankce vůči rodičům, i když je to těžké z pozice rodiče přijmout. Z právního hlediska to je ale snaha o poskytnutí maximální ochrany dítěti - tj. opatrovník má být ten nestraný, který sleduje pouze zájem dítěte, které se samo ještě nemlže k záležitostem vyjadřovat. Samozřejmě můžeme dlouze diskutovat, zda nějaká paní ze sociálky (při vší úctě) posoudí zájem mého dítěte lépe než já jako rodič - a pro mě osobně je to těžko zkousnutelné, že se mi stát prostřednictvím nějaké pani chce míchat do rodiny a musím obhajovat své postoje, ale na druhou stranu vezmu-li to pro případy, kdy je dítě opravdu v těžké situaci či ho rodiče chtějí oškubat, pak takový institut opatrovnictví není od věci.

Abych ale alespoň trochu zodpověděla, co je nutné udělat, aby opatrovník ustanoven nebyl - buď se můžete okamžitě podvolit systému a dítě naočkovat. Pak vám jistě dají pokoj hned. Jinak je určitě nutné se na celou anabázi nevykašlat, je vhodné začít hned jednat se sociálkou a u soudu se buď odvolat a nebo jít k soudu vysvětlovat. Prostě se bránit. Obávám se, že univerzální rada není, protože každý případ, pokud vůbec ještě nějaký jiný je, bude specifický. I když náš právník ustanovení opatrovníka pro případ očkování dost zpochybňuje, podle něj pro to není nejmenší důvod, neboť zájem rodičů i dítěte je stejný, tj. udržení zvdraví. Nicméně, jakmile jednou k soudu něco takového doputuje, tak protože jde o dítě, soud se tím musí zabývat. Neříkám, že výsledek je nutně ustanovení opatrovníka, ale řízení proběhne. Určitě je dobré si nastudovat příslušné zákony, případně si najmout právníka. Velkou podporu můžete také získat u Ligy Lidských práv, na zdravotnictví (a očkování) se specializuje paní Zuzana Candigliota (čímž jí zároveň posílám veliký dík za pomoc v první fázi našeho "tanečku").

V našem případě jsme měli nakonec i trochu štěstí. Nevím jak jinde, ale sociálka, pod kterou spadáme my, je zdá se vedena rozumnými ženskými, které byly z celé té záležitosti dost u vytržení, absolutně nechápali, o co tomu doktorovi jde. Ony byly ty, které nám doporučili rozumnější lékařku a po té, co jsme jim stručně vysvětlili své důvody, nás ubezpečily, že pokud by opatrovník ustanoven byl (tedy ony), že nebudou dávat souhlas s něčím, co by bylo proti našemu přesvědčení. Musím říct, že mě mile překvapilo, že dámy konstatovaly, že asi víme, proč chceme odklad nebo neočkovat, a že ony nejsou vzdělány v této oblasti tak, aby mohly takováto rozhodnutí činit a posílat děti na očkování proti vůli rodičů, pakliže to není vyloženě v souvislosti se zanedbáním péče. Takže jsme věděli, že i když s odvoláním nebo v dalších stádiích procesu nepochodíme, další problémy se sociálkou nebudou.