Vlákno názorů k článku Jak odmítnout povinné očkování – 1. díl od Elisabeth - Naše story s dnes již bývalým pediatrem je...

Naše story s dnes již bývalým pediatrem je také výživná. Chtěli jsme takovou vakcínu, která nebude obsahovat hepatitidu B, protože jí považujeme v kojeneckém věku za zbytečnou a protože jsme se obávali genetické záteže a možných kontraindikací. Očkování proti hepatitidě B jako zbytečná zátěž organismu. To lékař chápal a naši obavu označil za oprávněnou! Dále jsme požadovali odklad počátku očkování nejdříve na 10. měsíc života, to už pan doktor začal mít problém. Bylo znát, že očkovat chce za každou cenu alespoň něco. Naše argumenty o toxicitě příměsí vůbec nebyl schopen komentovat, natož vyvracet, argumenty ohledně studií poukazujících na snížení rizika vzniku alergií a astmatu při odloženém očkování zpochybňoval, aniž by je četl. Naše ujištění, že se stále pohybujeme v zákonných termínech pro očkování ho také neuklidnilo, že si to musí nastudovat. Tak to na nás zkusil barvitým líčením tetanu, záškrtu a černého kašle (u toho jediného připustil možnost přežití díky plicní ventilaci). Zkoušel na nás i tlaky ve smyslu jeho svědomí, kdyby níhodou dcera onemocněla. Na vakcíně DiTePe trval, žádali jsme tedy předložení příbalového létáku. Odmítl, že ho nemá, že je to na internetu. Tak jsme mu oznámili, že dokud si to nepřečteme, tak očkovat nebudeme a žesi to do příští návštěvy nastudujeme a domluvíme se za měsíc.
Výsledek: týden po naší návštěvě putuju k soudu na popud pana doktora podnět pro ustanovení opatrovníka naší dceři pro udělení souhlasu s očkováním hexavakcínou. Díky němu nás to stálo několik tisíc, trochu nervy a hodně času, neboť celá ta sranda se táhla 3/4 roku (ještě díky procesní chybě soudkyně a také díky tomu, že pan doktor nezná příslušné vyhlášky a soudu tvrdil bludy).Momentálně dokončuji stížnost k ČLK. Podnět k SÚKL na prošetření, jakým způsobem se v ordinaci toho lékaře nakládá s léčivy, když ani nemá příbalový leták, jsme již na radu právníka odeslali.

Samozřejmě to již náš pediatr není, máme jinou lékařku. Ta s očkováním od 10. měsíce neměla problém, ani se schématem 2+1. Při rýmě chápe obavy rodičů a neočkuje, odstup 2 měsíce taky bez problémů. Zatím máme za sebou dvě dávky, víc už očkovat nebudeme kvůli NÚ po druhé vakcíně. Lékařka to ještě neví, ale už když jsme s ní debatovali o tom soudu, tak vůbec nechápala, o co panu doktorovi šlo, že podle ní to je především zodpovědnost rodičů, tak předpokládám, že to nebude příliš hrotit. Ví, že se tomu hodně věnuji. MMR ani nebudeme zkoušet.

Výsledek: týden po naší návštěvě putuju k soudu na popud pana doktora podnět pro ustanovení opatrovníka naší dceři pro udělení souhlasu s očkováním hexavakcínou.

O tomhle jsem si myslela, že se nemůže stát. Můžete, prosím, popsat jaké zákonné protiopatření je nutné udělat, aby vůbec nenastalo ustanovení opatrovníka pro udělení souhlasu s očkováním? Jestli můžete? Děkuji

Jen vás chci ujistit, že mé včerejší prohlášení (záměrně poněkud emotivnější) o "třímesíčním nepodporování státu daněmi, polovinou ekonomicky aktivních lidí (státání úředníky a ostatní pracovníky ani ty doktory do toho nemusíte počítat pokud toto období tak o dva měsíce prodloužíte)" je naprosto legální metoda jak odstavit stát.

Uvažujte o ní. Nikdo neříká že se při pasivní neaktivitě nemůžete po týdnu střídat. Tuhle úvahu uvádím jen proto, že se zdá že se násilí bojíte jak čert kříže.
Takhle také dojde k nějakým nepokojům (sníží se množství základních surovin v oběhu (pokud se nevykašlete například i na DPH a svou mzdu), ale postihne to především státní aparát.
Dohodnout se na novém uspořádání zůstane i tak klíčové a nejste toho dnes schopni. Podle mne by pro začátek stačilo tlačit na to že celková daňová zátěž se sníží tak o 50% a bude nadále mírně klesat (dokud se nenajde nezbytné minimum). Jestli si myslíte že ty peníze dnes nedáváte státu zbytečně tak holt buďte zticha a plaťte čím dál více. Budete ale muset platit i za mne, já tento systém nepodpořím (nebo co nejméně) a najdu (našel jsem) dnes ještě legální způsob (ale nebudu se zdráhat neplatit ani nelegálně).

Myslím, že nyní už by nebylo tak snadné něco takového dát k soudu. V době, kdy jsme tohle museli řešit, platilo v zákoně o zdravotních službách ustanovení, že (nebudu citovat přesně) k některým zákrokům, které mohou negativně ovlivnit zdraví, je zapotřebí souhlasu obou rodičů. Zároveň tam byl paragraf, že pakliže takový souhlas nelze získat, tak zdravotnické zařízení má povinnost podat do 24 hodin (!) soudu návrh na ustanovení opatrovníka. Návrh k soudu se podává(l) také tehdy, když se nemohou rodiče shodnout, nebo v případě, že dítě je rozumově natolik vyspělé, že může spolurozhodovat a jeho názor je odlišný od názoru zákonných zástupců. Dle právníků se ale použité ustanovení proti nám nemělo vztahovat na situace, kdy nejde bezprostředně o ohrožení na životě (také si všiměte, že zákon ukládá povinnost uvědomit soud do 24h, u nás se tak stalo až po týdnu, tj. navrhovatel nepostupoval podle zákona, na který se odvolával), a také se někteří právníci tvrdili, že to, že rodiče nesouhlasí není totéž, ajko nemožnost získat souhlas - tímto ustanovením se mělo pamatovat především na situace, kdy například dítě potřebuje neodkladnou péči a rodiče nejsou dostupní (příklad služební cesta v zahraničí apod.).
Nicméně toto ustanovení již bylo zrušeno.

Teoreticky je však možné podat návrh k soudu na ustanovení opatrovníka kvůli čemukoli, neboť (a nyní ne podle zákona o zdravotních službách, ale podle zákona o rodině a také zákona o sociální ochraně dětí), opatrovníka dítěti je možné stanovit, pakliže zájem dítěte je v rozporu se zájmy dítěte. Typicky se tohoto využívá, když dítě něco zdědí a rodiče by s daným majetkem mohli nakládat především ve svůj prospěch.

Nicméně, a to jsme byli právníkem poučeni, ustanovení opatrovníka nutně neznamená zbavení rodičovských práv. Někdy jde skutečně pouze o čistě formální záležitost a opatrovník neudělá nic, co by nebylo v souladu s názorem rodičů. Rozhodně se není nutné obávat situace (zatím), že by soud ustanovil opatrovníka ve věci očkování (např. sociálku) a ten by k vám přišel, vzal vám na dvě hodiny dítě, které by odešel naočkovat. Ustanovení opatrovníka není nutně sankce vůči rodičům, i když je to těžké z pozice rodiče přijmout. Z právního hlediska to je ale snaha o poskytnutí maximální ochrany dítěti - tj. opatrovník má být ten nestraný, který sleduje pouze zájem dítěte, které se samo ještě nemlže k záležitostem vyjadřovat. Samozřejmě můžeme dlouze diskutovat, zda nějaká paní ze sociálky (při vší úctě) posoudí zájem mého dítěte lépe než já jako rodič - a pro mě osobně je to těžko zkousnutelné, že se mi stát prostřednictvím nějaké pani chce míchat do rodiny a musím obhajovat své postoje, ale na druhou stranu vezmu-li to pro případy, kdy je dítě opravdu v těžké situaci či ho rodiče chtějí oškubat, pak takový institut opatrovnictví není od věci.

Abych ale alespoň trochu zodpověděla, co je nutné udělat, aby opatrovník ustanoven nebyl - buď se můžete okamžitě podvolit systému a dítě naočkovat. Pak vám jistě dají pokoj hned. Jinak je určitě nutné se na celou anabázi nevykašlat, je vhodné začít hned jednat se sociálkou a u soudu se buď odvolat a nebo jít k soudu vysvětlovat. Prostě se bránit. Obávám se, že univerzální rada není, protože každý případ, pokud vůbec ještě nějaký jiný je, bude specifický. I když náš právník ustanovení opatrovníka pro případ očkování dost zpochybňuje, podle něj pro to není nejmenší důvod, neboť zájem rodičů i dítěte je stejný, tj. udržení zvdraví. Nicméně, jakmile jednou k soudu něco takového doputuje, tak protože jde o dítě, soud se tím musí zabývat. Neříkám, že výsledek je nutně ustanovení opatrovníka, ale řízení proběhne. Určitě je dobré si nastudovat příslušné zákony, případně si najmout právníka. Velkou podporu můžete také získat u Ligy Lidských práv, na zdravotnictví (a očkování) se specializuje paní Zuzana Candigliota (čímž jí zároveň posílám veliký dík za pomoc v první fázi našeho "tanečku").

V našem případě jsme měli nakonec i trochu štěstí. Nevím jak jinde, ale sociálka, pod kterou spadáme my, je zdá se vedena rozumnými ženskými, které byly z celé té záležitosti dost u vytržení, absolutně nechápali, o co tomu doktorovi jde. Ony byly ty, které nám doporučili rozumnější lékařku a po té, co jsme jim stručně vysvětlili své důvody, nás ubezpečily, že pokud by opatrovník ustanoven byl (tedy ony), že nebudou dávat souhlas s něčím, co by bylo proti našemu přesvědčení. Musím říct, že mě mile překvapilo, že dámy konstatovaly, že asi víme, proč chceme odklad nebo neočkovat, a že ony nejsou vzdělány v této oblasti tak, aby mohly takováto rozhodnutí činit a posílat děti na očkování proti vůli rodičů, pakliže to není vyloženě v souvislosti se zanedbáním péče. Takže jsme věděli, že i když s odvoláním nebo v dalších stádiích procesu nepochodíme, další problémy se sociálkou nebudou.

Omluva - opravuji v 2. odstavci: pakliže zájem dítěte je v rozporu se zájmy rodiče(ů).

To je opravdu děsivé, co tady píšete.

Já vím, co bych za sebe udělal. Ale pokud bych to zde dostatečně přesně napsal, jdu před etickou komisi ČLK a možná nejen... Tyhle články a jejich diskuse už sleduje pár parchantů (v tichosti).

Tuším, co máte na mysli, a souhlasím s Vámi. Takoví, jako výše zmiňovaný "doktor", nemají v lékařství co dělat a měli by být hnáni sviňským krokem. Bohužel se obávám, že by v takovém případě řady doktorů značně prořídly :-)