„Kdybys cokoli potřeboval…“ je častá a dobře míněná nabídka pomoci, ve skutečnosti ale příliš nepomůže. Některé „dobré rady“ pak vyloženě ubližují.
Sylvie Stretti a Barbora Racková z Poradny Vigvam v tiskovém materiálu vysvětlují, co můžeme udělat pro lidi v našem okolí, kteří se potýkají se ztrátou druhého.
Hodí se nabízet pomoc druhému, který se vyrovnává se smrtí?
Barbora Racková: Určitě ano. Pozůstalí po bezprostředním oznámení o smrti toho mají až nad hlavu. Mají myšlenky na úplně něco jiného, ale situace, která nastala, je nutí myslet prakticky – zařídit převoz ostatků, domluvit pohřeb a s tím věci spojené, vyřídit všechno u zemřelého v práci, v bance, pojištění, na úřadech a podobně. Do toho se často přidají další povinnosti, které měl původně na starosti zemřelý. Jednoduše na pozůstalé je toho zrovna strašně moc přesně ve chvíli, kdy jsou na tom emocionálně velmi špatně. Každá praktická pomoc se mi zdá užitečná, pokud o ni pozůstalí stojí. Pozůstalé často nenapadne, o co by sami mohli požádat. Je tedy vhodné navrhnout konkrétní pomoc.
Sylvie Stretti: Hodí se být v nabídce pomoci co nejkonkrétnější, protože z jednoduchého prohlášení: „Kdybys cokoli potřeboval, ozvi se,“ není patrné, zda se mohu ozvat, když potřebuju pohlídat děti nebo nakoupit.
Co je dobré navrhnout?
Barbora Racková: Možností je spousta. Chodí vaše dítě do školy s jejich? Navrhněte třeba, že až půjdete pro své děti, že jejich děti také vyzvednete, že je odvezete na kroužek nebo že některé odpoledne mohou strávit u vás doma s vašimi dětmi. Jedete na nákup? Zeptejte se, co by se jim hodilo, abyste jim také dovezli. Přineste uvařený oběd, upečte buchtu.
Řekněte třeba, že vás v tuto chvíli nenapadá nic dalšího, co byste mohli udělat, ale pokud pozůstalého napadne něco dalšího, ať se neváhá na vás obrátit.
Čemu se naopak vyhnout?
Barbora Racková: Určitě bych se vyvarovala „dobrých rad“ a „útěch“. A těch je vskutku celá řada. Vybírám tu jen některé z mnoha, zkuste je třeba na sebe jen nechat působit, zkusit se vcítit do pozůstalého. Proč jim většinou tyhle věty zrovna nesednou, ba naopak rozpálí je do běla? „Není proč být smutný, už je u Pána… O mrtvých jen dobře… Na to je ještě moc malá, tak tomu nerozumí… Sama sis vybrala, do jaké rodiny se narodíš… Něco ses tím zkrátka měla naučit… Už by sis měla někoho najít… Od teď se na tebe už vždycky bude koukat z nebe, je pořád s tebou… Jsi ještě mladá, brzo si najdeš nového partnera…“
Sylvie Stretti: A taky větám, které se říkají jen tak, protože je to obvyklé. Vždycky je dobré se zamyslet, co tou větou chci říct. A pokud jsem bezradný a nevím, co říct, tak je mnohem lepší mlčet a přijít třeba s polévkou, čajem a jen tak prostě s tím druhým být – opravdově a skutečně.
Odborná spolupráce:
Mgr. Sylvie Stretti
Ředitelka a zakladatelka Poradny Vigvam
Poradna Vigvam nabízí službu krizové terapie pro rodiny s dětmi i jednotlivce, kterým někdo zemřel. Jsou tu ale i na telefonu pro ty, kteří si nevědí rady, jak řešit jednorázové problémy spojené se smrtí.
Mgr. Barbora Racková
Terapeutka neziskové organizace Poradny Vigvam
ČLÁNKY DO MAILU