Prijezd sanitky „az“ po 10 minutach je pozde? Chapu, ze jde o minuty a sekundy. Ovsem predstavte si, ze pri zavolani na linku prvni pomoci chvili trva komunikace, pak operator vyhleda volnou sanitku nebo sanitku uz nekde na ceste, zakomunikuje s posadkou, sanitka vyrazi, priplete se ji do cesty nejaky „dynamicky“ trouba, sanitka dorazi na misto, lekar se orientuje, hleda a doufejme, ze i vcas nachazi pacienta? Jaky je prumerny cas od zavolani pomoci do zahajeni osetreni lekarem? Je takova statistika dostupna?
Volání na tísňovou linku cca 3 minuty (přičemž jakmile dispečer zná místo události a základní údaje o pacientovi a předmětu výzvy je předána výzva nejbližší dostupné posádce záchranné služby – což může být i minutu po začátku hovoru). Pak už jen záleží na vzdálenosti posádky od místa události. Řádově lze říci, že posádka RZP ujede 1 km za cirka 35 sekund (zprůměrován 1 km ve městě a mimo město) – záleží na hustotě provozu, na počtu idiotů na 1 km :), na počasí a na složitosti architektury daného místa. Pokud je vše optimální můžeme na místo vzdálené 10 km dorazit za 5–8 minut od předání výzvy dispečerem.
Zdravím tě Tome,
Máš pravdu. Za běžných okolností ve velkoměstských aglomeracích je dojezd v průměru za 8 minut od přijetí první výzvy. Jak je tomu na perifériích, tedy míst vzdálených od velkoměst, tam je situace jiná. Jsou však ZZS střediska, která spravují i území o rozloze několika desítek kilometrů. Tam je dojezdnost vozidel RLP zpravidla kolem 10 až 15 minut. Proto také v těhle otázkách sehrává důležitou roli okolí pacienta a včasná První pomoc. To ale sám jako Paramedik víš a já taky :-)
To že stále více lidí se dostává vlivem infarktů do kardiogenního šoku a často to končí právě smrtí je dáno jednak stavem toho nemocného, jednak i rozsahem infarktu, který jej postihl. Obecně ale platí, že pokud nastoupí šokový stav vzniklý z neschopnosti srdce dál udržet svoji funkčnost, končí to smrtí – často právě vznikem „Cardiac Arrest – Náhlá srdeční smrt, projevující se okamžitou zástavou srdce“. Tam je otázka přítomnosti náhodných zachránců z řad přihlížejících a první pomoc těmito osobami zásadním momentem, neboť bez včasné KPR resuscitace ten člověk umírá, což z praxe jistě sám víš, stejně jako já.
Jinak tě zdravím a měj se.
Michal
No a pročpak bych neměl vylést? Extempore? To že jakýsi Dr.Franěk – lékař z dispečinku ZZS ohodnotí příručku svým názorem není nic špatného. Ba naopak. Jednou zase bude někdo hodnotit jeho příručku, kterou si vydal. Spíše než vydal, tedy lépe řečeno převzal původní texty od jiného autora. Koneckonců na jeho portálu o záchranné službě je uveden jiný autor u příručky, kterou podává za svoji.
Mimochodem to, že by ona příručka byla zase tak ohrožující je dost pofidérní označení.Životu nebezpečná jsou naopak tvrzení recenzenta o tom, jak je první pomoc nepotřebná – jeho slova v jeho recenzi: „Ale konkrétně. Budeme-li upřímní, laická první pomoc má při většině náhle vzniklých onemocnění a úrazů spíše společenskou, psychologicky podpůrnou úlohu“.
I každému rozumnému po přečtení těchto slov musí dojít, že vlastně neposkytovat první pomoci je v zásadě jedno, beztak je k ničemu. Myslím, že toto je životu nebezpečný precendent, kterému se recenzent dobře propůjčil.
No Čendo, ono to zase nebylo takové fiasko. Ta příručka nebyla nejdokonalejší - viděl jsem jich moře a horších. Problém je v tom, že dosud nikdo přesně neurčil, co dělat, když je zranění komplikováno (střep v ráně) a v žádné příručce nikdy neí jasný návod jak správně postupovat. Dokonce v tomhle směru se budou jednotliví lékaři sami přít mezi s sebou o tom, co je správné udělat. Takže autor zase tak zásadní chyby neudělal. Jen se podívejme, jaké chyby dělají sami lékaři - někdy fatální!
No tahle vláda okrádá každého, jen ne sebe. jenže to bohužel s infarktem nesouvisí, spíše s psychickými problémy jako důsledky chování státu vůči populaci. jen se podívejme kolem sebe jak se lidé začínají chovat k druhým: egoismus, sobectví, lhostejnost, pohnutí a změny charakteru lidí, faleš, bezohlednost. Konec světa se blíží...
Díky za zajímavý článek:) a také za inspiraci.
Mít aspirin v kabelce či v batohu zase není takový problém, dost informací dostaneme přímo od dispečera záchranky a umět nepřímou masáž srdce - to byměl umět každý z nás.
Škoda, že je u nás tak málo bezplatných zdravotnických kurzů.
Panu pisateli přeji vše dobré a dík za iniciativu.
Tami