Český česnek je sice taky hezký, pěkně fialový, pevný, v obchodě je jeden jako druhý, ale chuťově je špatný. Normálního čínského naloupu do jídla čtyři palice, stroužky jdou hezky od sebe a celkově se česnek dobře loupe. Českého česneku musím na stejné množství jídla naloupat palic aspoň sedm, loupe se podstatně hůře - trvá to dvojnásobek doby, stojí to majlant a výsledné jídlo nic moc. Děcka vezmou do pusy dvě lžičky a jdou se dorazit termixem. Chuť českého česneku je příliš palčivá a celkově je český česnek aromatický tak, že se mnou po normálním obědě nekamarádí ani vlastní pes.
Pojem "český česnek" řadím do stejné kategorie s ostatními slogany jako "dočista dočista", "bílá ještě bělejší", "opravdová od matella" a podobně. Z reklamního pojmu "český česnek" se stal poslední dobou takový tahák, že lidi pod tímto názvem koupí na jednu opravdovou českou palici devět palic španělských - rozeznat to nejde. Jsem rád, že u čínského vím, na čem jsem - nebývá zvykem vydávat česnek vypěstovaný v česku za čínský výrobek.
Pamatuju si, jak vypadal "český česnek" začátkem devadesátých let - drahý jak šlak a polovina každé palice zpráchnivělá. Vůbec se nedivím, že pěstitelé této lahůdky byli s přehledem převálcování čínany a dalšími. Držím palce panu Janu Kozákovi a přeju mu, aby se mu v jeho podnikání dařilo. Ale bylo by fajn, kdyby se zamyslel a přestal o čínském česneku říkat, že je chuťově špatný. Za prvé je nechutné takto plivat po úspěšnější konkurenci a za druhé - kdyby byl český česnek podle představ zákazníků, vůbec by z českých pultů nezmizel.