Názor k článku Jak poznáte, že vaše dítě propadlo anorexii? od Nekompetentní odpovědět, ale děsíš mne tak reaguji - Nevím kolik ti je let, ale příjdeš mi...

Nevím kolik ti je let, ale příjdeš mi ještě docela malá (podle uvedené výšky, na dnešní děti) na to abys řešila kolik vážíš. V každém případě jsi zbytečně málo vážící. Ale nemusíš být, člověk by tě musel vážně vidět.
Možná máš právě ty roky kdy se za rok "zaobalíš". Tím nemyslím že se staneš nějakou tlustou bečkou, ale že získáš více ženské tvary.

Když mi bylo tak 16 let, tak některé holky tvé výšky již mnoho nerostly a navždy zůstaly malé. Přesto některé měly i v těch 16 letech téměř 60 kg, což už se sice proneslo, ale za tlusté jsem je nepovažoval. Dnes váží zpravidla stejně jako tehdy, protože si začali v dospělosti hlídat váhu.
U tebe, naprosto obecně jen podle výšky (což je houby parametr) by hmotnost mezi 55-60 kg byla naprosto v pohodě, i když neznám tvůj věk ani konstituci. Rozuměj, hmotnost samotná je nicneříkající a nezajímavý údaj. v podstatě zajímá jen tebe, ale každému jinému je ukradená, koukne a vidí, šáhne a cítí.
Já třeba svou hmotnost neznám, ale o každém 1/4 kg špeku (které se mi povede na zimu přibrat) mám přehled i tak. Špek je důležitější než si většina lidí připouští. Chrání před chladem, je to zásoba energie a velmi mnoha cených látek (v tucích rozpustných) které budu během zimy potřebovat a jinak je ani nejde optimálně uchovat.

Jinak, pokud to nevíš, když budeš špatně jíst tak budeš mít v dospělosti jen samé problémy, které už nepůjdou nijak vyřešit.
I lidi kteří dnes normálně jedí trpí hojně rozšířenými výživovými vadami. Proto je dnes tak rozšířená celulitida, cévní choroby ve středním věku,...
Většině těch lidí by se ale neměl nikdo smát, protože to je problém v životním prostředí, který způsobili naši předkové a my v tom pokračujeme, prostě všichni lidé na Zemi.

Ty když si budeš v době růstu (pokud ještě rosteš, což pžedpokládám) odříkat dopadneš mnohem hůře, než všichni ti lidé postižení zmíněnými výživovými vadami. Přestaň na jídlo myslet, alespoň jako na nepřítele a zkus nechat tělo ať se řídí instinkty.
Pokud instinkty nefungují správně tak máš nějakou poruchu. Na vině může být právě jídlo.
Poruchy v biochemii, nerovnováha na buněčné úrovni jsou celkem časté. Měla by ses zkusit nějakou dobu stravovat tak jako kdybys byla vážně nemocná z podvýživy (pestrá strava, přiměřená množství) a sledovat zda se nespraví i psychika (bývá to tak) a pocit pro správné jídlo. Pokud se to nestane, budeš se muset celý život stravovat podle nějakého harmonogramu tak aby tvé tělo zbytečně nestrádalo.

P.S.
Kdyby ten text místy vypadal divně, tak to bude možná tím, že jsem ho průběžně doplňoval (tu kousek, tam kousek).