Vždy když se kouknu na takové fotografie a přečtu si podobný článek, děkuju, že jsem byl dost silnej a zastavil svoje hubnutí.
Při svým 173 cm jsem před pár lety měl 90 kg a to mne štvalo, ne a ne shodit. Pak to najednou začlo jít po dvou měsících jsem měl 80 pak 70, 65 a pořád to šlo dolů až na 60 a to jsem přitom jedl všechno jenom míň a když jsem měl hlad. Zalíbilo se mi, že už nejsem ta oplácaná koule, ale ostatní to viděli jinak – všude samý žebro, lícní kosti, pánev…vypadal jsem hrozně…ale přibrat by pro mne znamenalo porážku naopak pořád jsem se viděl jako při těch 90 kilech.
Nikdy jsem si nemyslel, že bych to mohl dotáhnout až k anorexii, ale ono to vlastně šlo potom samo.Když už jsem i já pochopil, že to tak dál nejde (motání hlavy, ospalost, slabost, padání vlasů – za to to přece nestojí) přestal jsem s hubnutím, teď mám 69 kilo, nejsem spokojenej ale než vypadat jak pomůcka na lékařské fakultě tak to raději ten špíček na bříchu:)
K tomu být anorektikem stačí opravdu jen krůček…
ČLÁNKY DO MAILU