Nemusíte být vodák, abyste věděli, že k jízdě potřebujete plavidlo, pádlo a pokud jste dítě do patnácti let, tak povinně i ochranou vestu. Z důvodu bezpečnosti by ji však měl mít každý. Lidé to často podcení. Začátečníci nemají informaci o tom, že je vesta k něčemu dobrá a pokud vyjedou s někým, kdo ji nenosí, tak si ji také nevezmou a pak to může skončit špatně,
varuje Vojtěch Jančar z Českého kanoistického svazu. U plovací vesty je pro lepší držení hlavy ve vodě důležitý límec. Vesta má i jiné poslání – chrání vodákovo tělo. Nikdy nemůžete vědět, zda pod hladinou nečíhá ostrý kámen, nebo silné větve či kořeny stromu.
Na jaké lodi plout a kde ji sehnat?
Veškeré vybavení si lze poměrně snadno a za poměrně slušnou cenu vypůjčit. Půjčovny lodí jsou u každé řeky nebo ve větších místech a lodě na řeku dopraví.
Kánoe: Nejčastěji se jezdí na dvoumístných kánoích, přičemž je každé místo v lodi spojené s konkrétními povinnostmi. Vpředu sedí „motor“ lodi, tzv. háček. Ten musí mít, zejména v peřejích, oči na stopkách, aby upozornil toho vzadu – kormidelníka – na kdejakou překážku. Kormidelník pak určí, z jaké strany se loď vyhne. V případě nárazu dá většinou háčkovi co proto, že je slepý a měl si překážky všimnout dříve. Háček se urazí a rázem přestává pádlovat. Kormidelník se naštve a plácne plochým listem pádla do vody tak, že háčka pěkně osprchuje, což předáka rozohní tak, že si stoupne, loď rozkýve – a pak mají oba co dělat, aby zachránili veškerou bagáž. Občas se ovšem stane, že se loď překážce vyhne a atmosféra posádky zůstává přátelská.
- Raft, pramice: Na vodu často jezdí celé party a aby to bylo opravdu zábavné, mohou si půjčit loď pro větší posádku, buď pramici nebo nafukovací raft. Výhodou těchto lodí je mimo jiné i to, že jsou oproti kánoím poměrně stabilní a v případě sporů tak nedochází k „cvaknutí“, tedy k převrácení. Spíše se nepřizpůsobiví jednotlivci házejí přes palubu.
- Kajak: Ten, kdo má dost despotického kormidelníka, nebo líného háčka, může jet sólo, tedy na kajaku. Ten je svižný a vratký současně. Můžete si v něm zafrajeřit a pokusit se o známého eskymáka, nebo-li otočení lodi o 360 stupňů. Většina kajakářů se však přes 180 stupňů nedostane.
Když se „cvaknete“, zmatek není na místě. Loď se snažte otočit dnem vzhůru a uchopit za jednu ze špiček, tam se většinou nachází vzduchová komora, a odplavte s ní ke břehu. Věci uvnitř máte jistě k lodi pevně připoutané, takže v ní buď zůstanou, nebo s ní doplavou ke břehu. Vše uvnitř lodního pytle nebo barelu zůstane pravděpodobně suché, nebo bude jen lehce navlhlé. Záleží samozřejmě na kvalitě uzavření. Kompakt, který visel vodákovi na krku, nejspíš nemá šanci. Pokud tedy nebyl v nepromokavém pouzdru. Stejně tak mobil v kapse není dobrý nápad.
Jak se sbalit na vodu
Věci balíme do speciálních zavazadel. Mazáckým zavazadlem je lodní pytel, neboli loďák, vyrobený z nepromokavého materiálu. Další možností je plastový barel. Nejčastěji jsou na vodách k vidění víkendoví lufťáci, jezdí se však i na mnohem delší dobu. Například na týden i na dva. Teplé věci na chladné večery včetně přezutí, plavky a hlavně boty do vody. To poslední je snad nejdůležitější. 
Botami do vody ale rozhodně nejsou pantofle. Ty nechte doma. Vodák má pevnou obuv s pevnou podrážku, protože často vystupuje z lodě do vody a terén si vybírat nemůže – často jsou na dně pěkně ostré kameny. Na to při výběru obuvi myslete a s sebou si vezměte takovou, která navíc rychle schne. Nezapomeňte na to, že se vám do barelu či do lodního pytle musí vejít stan, spacák i karimatka. Z hygienických potřeb je snad nejdůležitější kartáček na zuby a pasta. Pokud se vám přes veškeré oblečení do barelu nevejde šampon a mýdlo, nezoufejte, sprchy stejně často nejsou doménou kempů, nebo jsou v takovém stavu, že je snad lepší vykoupat se v řece, a to zásadně bez šamponů a mýdel.
Když vás ráno vzbudí kapky deště a vy víte, že musíte pokračovat dál v cestě podle plánu, oblečte se pouze do plavek a vezměte si pláštěnku. Stereotypním pohybem v rytmu „á dva tři“ se zahřejete, až se budete divit, jak je voda teplá. Každopádně je lepší mít mokré tělo, než namočit šaty a být v nich pak celý den oblečený.
Vodák by při balení věcí neměl zapomenout na pokrývku hlavy. V případě, že bude celou dobu pražit slunce, hrozí nám na vodě úžeh, který může doprovázet nevolnost i horečka. Nejlepší pokrývka vodákovy hlavy je taková, která současně cloní oči, protože i ty je třeba pečlivě chránit.
Rozhodně byste neměli zapomenout na opalovací krém! Spálená ramena, nárty nebo ušní lalůčky by vám mohly výlet pěkně znepříjemnit. Pokud se nechcete každý den natírat krémy, není nic jednoduššího než přes plavky obléknout slabé bavlněné tričko. Pak ovšem nezapomeňte natřít alespoň stehna.
Voda, to je dril, zápach, bolest a únava
Na vodu se sice většinou jezdí ve větších skupinách, to aby byla legrace. Na druhé straně to může být ale i pěkná makačka. Brzy ráno vstanete, sotva si namočíte nohy v rose, usednete do lodi. Potom několik hodin stále v jednom rytmu pádlujete. V poledne se zastavíte na jídlo a často dřív, než vám tzv. slehne, už opět usedáte do lodi a znovu noříte a vytahujete pádlo z vody. K večeru dojedete na místo, kde postavíte stany a pokusíte se usušit mokré oblečení. Pokud se vám to nepovede, nezoufejte, stejně vám všechno, tak jako všem ostatním vodákům, zapáchá zatuchlinou. Té se zbavíte až doma. Dáte si večeři a popijete se stejně zapáchajícími přáteli. Někdy sotva k ránu ulehnete, už abyste opět vstali a vše začíná nanovo. Voda, to je dril, zápach a únava. Často i bolest, protože dlouhodobé pádlování, stále na jedné straně lodi, zádům rozhodně neprospívá. Tak proč voda láká tolik lidí? Je to poslední romantika, která člověku zbyla,
řekl mi před lety můj vedoucí na vodáckém táboře, a já mu rozhodně musím dát za pravdu.
Než sednete do lodě, přečtěte si díl našeho speciálu o plavání Jak se ve vodě nezranit a jak neutonout.
Rozhovor s Vojtěchem Jančarem z Českého kanoistického svazu
Proč jsou Češi vášnivými vodáky?
Češi jsou celkově vášnivými turisty, nejen vodními, cestují kdekoliv a jakkoliv. Český svaz kanoistů byl jeden ze zakládacích členů Mezinárodní kanoistické federace a v podstatě díky tomu, ať už to byla rychlostní kanoistika nebo vodní slalom, vždy jsme měli na vysoké úrovni úspěšné a slavné sportovce, kteří jsou pro spoustu lidí inspirací. Druhá věc je tramping, což byl u nás jak předválečný, tak poválečný fenomén. Co se týče obliby v dnešním světě plném stresu, pobyt v přírodě lidem, speciálně z měst, ale i ostatním, dopřává naprosto jiné prožitky.
Jakých největších chyb se rekreační vodáci dopouštějí?
To je stejné jako při jízdě autem. Pokud člověk nemá zkušenosti, měl by být alespoň dostatečně informovaný a informace, např. jak bezpečně pádlovat nebo jak se pohybovat po řece, se dají snadno najít na internetu, v tisku nebo kdekoliv jinde. Pokud nemám zkušenosti, určitě nepojedu sám, ale s někým, kdo je v tomto směru zkušenější. Co se týče vlastní řeky, tak nejnebezpečnější jsou překážky v řece, které nevytvořil člověk. Nejvíce lidí utone u jezů, respektive pod jezy.
A co konzumace alkoholu a voda?
Přemíra alkoholu samozřejmě škodí a může být vždy nebezpečná, ale pokud si člověk dá na vodě jedno pivo, tak by to neměl být problém. Pivo je nejen na vodě občas nezbytností, a jako zdroj energie a živin je lepší, než kdejaká umělá „zdravá výživa“ a všechny podpůrné prostředky, které se prodávají ve fitkách.
Foto: Filip Singer
ČLÁNKY DO MAILU