Jak přežít s psychopatem v karanténě

Odlišnost od norem

Psychopatie je porucha osobnosti. Může jít i o tzv. sociopatii. Zde jde o osoby, jež se svým chováním nebo způsobem života odlišují od běžných společenských norem či zásad. Typické je nerespektování morálních a etických požadavků.

Při doslovném překladu slova psychopatie tak lze označit jakoukoliv dlouhodobou duševní poruchu, duševní nemoc nebo poruchu chování.

V psychopatii jde o komplex hluboce zakořeněných, přetrvávajících psychických vlastností, stavů nebo vzorců jednání. To ovlivňuje životní styl jedince. Jde o významné odchylky od způsobů, jimiž průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a utváří vztahy k okolí.

Porucha osobnosti

Termín „psychopat“ a „psychopatie“ se v psychiatrii nahrazuje charakteristikami typu „člověk s poruchou osobnosti“. S jistými rozpaky lze použít i termín „porucha osobnosti a jednání “.

František Koukolík, neuropatolog a publicista, pro osoby s ještě ne zcela patologickou mírou asociality užívá termín deprivant. Není to přesné. Vystihující. Deprivace je česky strádání. V daném kontextu spíše než sám údajný deprivant strádá jeho sociální okolí. Než deprivant je češtině bližší označit dotyčné za podivíny a lidi nápadné.

Uvádí se, že psychopatické rysy má zhruba pět procent populace, častější jsou u mužů. Nicméně ani dámy bych v tomto směru nepodceňoval. Psychopatické rysy u nich bývají obvykle skrytější, ale o to razantnější. Psychopatie mívá dědičné kořeny; virem – byť sebenebezpečnějším – se nepřenáší. Stresující změny, neobvyklé situace, nejistota, nuda a samozřejmě i strach mohou na leckterou psychopatickou vlohu působit jako katalyzátor.

Co lze čekat od psychopata

Manipulace

Učiní vše pro to, aby prosadili svou. Použijí přitom (nezbytné minimum) cukru a co nejvíce biče. Soucit je jim cizí.

Pravdu považují pouze za konstrukt vhodný k ohýbání k vlastním cílům. Slibem nezarmoutí, ale není-li to pro ně nadmíru výhodné, pak „skutek utek.“ „Lže, jako když tiskne,“ je rčení psychopaty vystihující.

Porušování pravidel

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala – jedině tak můžeš zvítězit.

Dohoda i domluva u nich platí po celou dobu, po kterou jim vyhovuje. Pak je vše jinak.

Svérázná empatie

Mýlí se ten, kdo tvrdí, že psychopati nemají schopnost empatie (vcítění se do druhých). Mají. Ovšem svéráznou, tak jako je svérázná celá jejich osobnost. Rozhodně je nevede k soucitu či k jiným změkčilostem.

Díky ní dokáží odhadnout, jak vás v dané chvíli nejlépe „dostat na kolena“.

Narcismus

Většina psychopatů má narcistické rysy. Tj. cítí se nadřazeni nad ostatní, bývají zaujati především sami sebou. Když ale dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Zdá se, jakoby existoval „narcismus extravertní“ a méně častý „narcismus introvertní“. První má mnohé prvky teatrální. Touží po zrcadle, jež by mu vždy potvrdilo, že právě on (ona) je bez konkurence jednička. Potlesk, souhlas a obdiv okolí by pak měl být (zaslouženou) samozřejmostí.

Introvertní narcismus lidmi pohrdá natolik, že se s nimi nehodlá ani srovnávat. Vystihuje to verš: „Copak těmto diblíkům dá se říkat publikum?“ Zabývá se tudíž především sám sebou. Opět řečeno s básníkem: „V duši své nachází (narcisu) květ.“

Psychické týrání

Využívá tzv. dvojné vazby, v níž jeden výrok popírá druhý. Je schopný agresivní ironie i podobných mimoslovních projevů. Mistrně zvládá tzv. tichou domácnost, zejména pokud zjistí, jak moc protějšku ono nemluvení vadí. Zná vaše slabá místa a dokáže je zranit tzv. jakoby nic.

Brzy získáte dojem, že ať děláte, co děláte, vždy to je špatně. Od toho je jen krok ke ztrátě pocit vlastní hodnoty a k naučené bezmocnosti.

Nikdy nepřizná chybu

Každému se občas něco nepovede… psychopat se ale nikdy nepřizná.

Popření vlastní zodpovědnosti tu je výrazný, obvykle až charakteristický rys. Chyba byla vždy na straně druhých. Kdyby ho poslechli a neházeli mu jen klacky pod nohy, byl by svět jako květ (narcisu).

Psychopati leckdy přesvědčivě tvrdí, jak trpěli za všech režimů a vztahových konstelací.

Zda všem těm nesmyslům věří, je těžko říci. Přinejmenším tak působí.

Psychopat se předělat nedá. Co s tím?

Základní premisy přežití s psychopatem jsou dvě:

1. Být sám sebe objektivním soudcem.

2. Nesnažit se poroučet větru a dešti.

Jedničkou je schopnost zachovat si zdravý rozum a nepřijmout roli magnetu přitahujícího všechny katastrofy. Ano – udělali jsme chybu přinejmenším volbou psychopatického partnera. Pomyslná záruční doba žel již vypršela. V tuto chvíli nám s ním nemůže být komfortně. Otázku: „Proč je takový?“ si raději neklademe. Odpověď přece zní: „Protože je psychopat.“

Připomenu zde doporučení psychoterapeuta Steve de Shazera: „Dělej, co funguje, nedělej, co nefunguje. Když to nefunguje, dělej něco jiného.“ „Poroučet větru, dešti“ a změnit psychopata zkrátka nejde. Je zbytečné se o to pokoušet. Excesy výše zmíněných je nutno brát neosobně. Neptat se, čím jsem si to zasloužil.

Nemůžete utéct, ale můžete se připravit

Pomáhá tzv. virtuální rozvod či rozchod: v tomto okamžiku z různých závažných důvodů nemohu realizovat výše uvedenou radu MUDr. Honzáka. Leč všeho do času. Invazi v Normandii připravovali spojenci ve 2. světové válce řadu měsíců. Přesto při ní byl oceán rudý krví. I já se budu připravovat na svůj den D. Samozřejmě tak, abych debaklový vztah ukončil. Ovšem především tak, abych přežil, a pokud možno minimalizoval ztráty. V tomto směru pomáhá třeba i černý humor. Z nepřeberného množství jeho nabídek zmíním kreslený vtip Vladimíra Jiránka. Psychiatr říká pacientovi: „Samozřejmě, že to není ničí vina, že jste ztratil všechny iluze. Je to jen vaše vina, že jste nějaké iluze měl!“

Malá radost je velká pomoc: i v komplikovaných podmínkách máme mít soukromou krabičku poslední záchrany. Především jde o drobné radosti coby ventil stresu, znechucení a trapnosti. Při vší jejich nezbytnosti platí – čím budou nenápadnější, tím lépe. Psychopat udělá vše proto, aby je zrušil, nebo alespoň narušil. Působí totiž zcela opačně než on. Pomáhají zachovat integritu osobností. „On by ze mne udělal nejraději protoplazmu…“ řekla o svém psychopatickém manželovi klientka psychologa.

Závěrem doporučuji při hodnocení chování podivínů a lidí nápadných používat pomyslný „korona koeficient“. Okolnosti související s pandemií mohou výrazně zvýšit míru citlivosti na osobnostní svéráz osob v našem okolí. Zároveň mohou právě onen svéráz prohloubit.